Lituya Bay

Zátoka Lituya
Pohled ze západní části zátoky Lituya směrem k Pohoří svatého Eliáše
Pohled ze západní části zátoky Lituya směrem k Pohoří svatého Eliáše
Maximální hloubka220 m
Šířka3,2 km
Délka14,5 km
Zeměpisné souřadnice58°38′13″ s. š., 137°34′23″ z. d.
Nadřazený celekTichý oceán
SvětadílSeverní Amerika
StátUSA
OstrovyCenotaph
PoznámkaNejvyšší zaznamenaná tsunami

Lituya Bay (česky Zátoka Lituya) je fjord nacházející se na pobřeží Tichého oceánu v jihozápadní části Aljašky v USA. Na délku měří 14,5 km a na šířku 3,2 km. V roce 1958 v něm kvůli velkému sesuvu hornin vznikla nejvyšší zaznamenaná vlna tsunami (tzv. megatsunami), která dosáhla výšky 524 m.

Popis

Okolní oblast patří do Národního parku Glacier Bay. Zátoka má půdorysný tvar písmena „T“. Zhruba uprostřed se rozkládá ostrov Cenotaph a na jejím východním konci do ní dvěma rameny (Gilbert a Crillon) zaúsťují ledovce Lituya a Crillo, včetně menšího Cascade. Úzký vstup do zátoky na západě je široký necelých 600 m, čemuž ještě dopomáhá více než kilometr dlouhý výběžek la Chasseuse. Zde hloubka činí 10 m. Necelý kilometr jihovýchodně od zmíněného ostrova leží nejhlubší místo, dosahujíc hloubky 220 m.

Lituya Bay je známá svými přílivy, kdy mořská hladina kolísá až o 3 metry. Přílivové proudy u jejího úzkého vstupu dosahují rychlosti 9,4 km/h a jsou považovány za nebezpečné. Nicméně zátoka samotná je pro kotvení plavidel bezpečná.

Historie

Schéma vzniku.
Mapa s proměnlivou výškou vlny.

Zátoku v roce 1786 objevil francouzský mořeplavec Jean-François de La Pérouse a pojmenoval ji Port des Français. Kvůli silným přílivovým proudům utonulo 21 jeho mužů.

Megatsunami v roce 1958

V roce 1953 dorazili do zátoky Lituya geologové, aby vytipovali možná ložiska ropy. Ihned si všimli pásu mladých stromů na jejím pobřeží, zasahující až 100 metrů nad hladinou. Nedokázali však zjistit příčinu vzniku takové vlny. Jejich odhady neposkytovaly přesvědčivou podporu ve vysvětlení mechanismu, který by byl schopný uvést masu vody do pohybu. Vyšetřování bylo proto odloženo.

9. července 1958, ve 22:15, dochází v regionu k silnému zemětřesení s magnitudem 7,8 Mw. Na východním konci fjordu, poblíž čela Lituyského ledovce, se během otřesů dalo do pohybu více než 30 milionů kubických metrů hornin a dopadlo z výšky několik set metrů do jeho vod. Vzniklo několik set metrů vysoké megatsunami. Masa vody díky své hybnosti vystoupala po protějším svahu až do výšky 524 m. Jedná se tak o nejvyšší zaznamenanou vlnu v historii. S rostoucí vzdáleností od místa vzniku však výška postupujícího tsunami začala prudce klesat. U přilehlého pobřeží měla výšku zhruba 70 m, přičemž u vstupu do Tichého oceánu to bylo 9 m. V oceánu se vlna rychle rozplynula. Navzdory odlehlosti oblasti bylo zabito celkem 5 lidí. Průchod obří vlny zbavil pobřeží zátoky veškeré vegetace, přičemž rozhraní starších a mladých stromů je viditelné i dodnes.([1] Simulace)

Svědectví

Lokace třech rybářských plavidel.

Onen den se u vstupu do zátoky vyskytovaly tři rybářská plavidla se šesti lidmi na palubě:

  • Sunmore: manželé Wagnerovi se před blížící se vlnou pokoušeli opustit zátoku, jenže ta jejich plavidlo potopila a oba zahynuli.
  • Badger: tato loď byla zachycena a transportována přes výběžek la Chasseuse mimo zátoku. Jenže tam její trup prorazil plovoucí kmen stromu a šla ke dnu. Navzdory zraněním se manželům Swansonovým podařilo dostat do záchranného člunu.
  • Edrie: plavidlo Howarda G. Ulricha a jeho sedmi letého syna bylo na rozdíl od zbylých dvou zakotveno o 2,5 km hlouběji v zátoce v její jižní části. Howard se rozhodl otočit přídí směrem k blížícímu se živlu. Vlna jejich loď vynesla vzhůru, mezitím se utrhnul odvíjející se kotevní řetěz, svezla se po jejím hřbetu a opět přistála zpět na hladině zátoky.

William A. Swanson a Howard G. Ulrich následně poskytli zprávy o tom, co pozorovali. Na základě Swansonova popisu délky doby než k němu tsunami dorazilo se odhaduje, že jeho rychlost byla 190 km/h.

Vědce po několik následujících dekád mátl objem přemístěné vody, jenž převyšoval objem samotného sesuvu. Pozdější modelování a počítačové simulace ukázaly, že sesuv s sebou nesl kapsu vzduchu, nedovolujíc se vodě vrátit zpět. Vzájemné spolupůsobení pak vytlačilo výsledný objem vody.[1][2]

Dřívější události

Zprávy prvních průzkumníků hovoří o absenci stromů podél břehů Lituya Bay. Jedna taková se vyskytuje i v deníku Jeana-Françoise de La Pérouse, francouzského mořeplavce, jenž zátoku v roce 1786 objevil.

Průzkum v Lituya Bay odhalil, že k megatsunami v ní docházelo opakovaně, neboť za posledních 150 let se odhalily čtyři události. Kromě roku 1958 to bylo v rocích 1936 (150 m), 1899 (61 m) a 1854 (120 m).

Galerie

  • Vstup do Lituya Bay s výběžkem v dolní části fotografie, zachycený po úderu megatsunami.

    Vstup do Lituya Bay s výběžkem v dolní části fotografie, zachycený po úderu megatsunami.

  • Pohled na ledovec Lituya. Vpravo místo sesuvu, vlevo svah, kde vlna vystoupala do výšky 524 m.

    Pohled na ledovec Lituya. Vpravo místo sesuvu, vlevo svah, kde vlna vystoupala do výšky 524 m.

  • Pohled na zátoku po megatsunami.

    Pohled na zátoku po megatsunami.

  • Srovnání s Burj Khalifou, Empire State Building a Eiffelovou věží.

    Srovnání s Burj Khalifou, Empire State Building a Eiffelovou věží.

  • Pohled v roce 2010 na svah, kde vlna vystoupala do výšky 524 m.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archivovaná kopie. eurozpravy.cz [online]. [cit. 2022-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-07. 
  2. ↑ Historic Earthquakes [online]. United States Geological Survey [cit. 2009-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Lituya Bay shoreline.jpg
Wave damage areas along the shorelines of Lituya Bay, viewed from the south. Photo by D.J. Miller, United States Geological Survey.
Lituya Bay megatsunami diagram (English).png
Diagram of the Lituya Bay Megatsunami 1958
Lituya Bay spit.jpg
Wave damage on the south shore of Lituya Bay, from Harbor Point to La Chaussee Spit, southwest of Crillon Inlet. Tree trunks can be seen in the water and tree stumps along the lower shoreline. This location is seven miles (11.3 kilometers) away from where the wave originated. Photo by D.J. Miller, United States Geological Survey.
Screenshot at 2017-08-04 23-47-42.png
Autor: Philip L. Fradkin, Licence: CC BY-SA 4.0
Carte de la baie de Lituya et de ses environs, Philip L. Fradkin, Wildest Alaska: Journeys of Great Peril in Lituya Bay, 2001.
Lituya Bay rockslide 2.jpg
Photo looking down the Fairweather Fault Trench at the head of Lituya Bay. The front of Lituya Glacier with lateral and medial moraines is seen terminating in Gilbert Inlet. The cliff where the rockslide originated is on the right side of Gilbert Inlet. The opposite valley wall on the left side of Gilbert Inlet received the full force of the big wave, stripping it of soil and trees. Photo by D.J. Miller, United States Geological Survey.
Lituya Bay, Alaska.jpg
Aerial photograph. The magnificent scenery of Lituya Bay. An earthquake here in 1958 caused a huge landslide at the head of the bay that generated the largest recorded wave in history. Trees were sheared off up to 1,720 feet above sea level on the north side of the bay. Alaska, Gulf of Alaska, Lituya Bay.
Credit: Alaska ShoreZone Program NOAA/NMFS/AKFSC; Courtesy of Mandy Lindeberg, NOAA/NMFS/AKFSC.
Evidence of 1958 Lituya Bay tsunami still clearly visible in 2010.jpg
(c) User:Pohopetch, CC BY-SA 3.0
Looking north at the far eastern end of Lituya Bay. Lituya Glacier to right and ridge to left showing clear difference between old and new vegetation where 1958 tsunami stripped vegetation to a height of 1700 feet. Rock face that caused tsunami is out of frame to the right.
Lituya Bay Megatsunami.png
Autor: Phoenix CZE, Licence: CC BY-SA 4.0
1958 Lituya Bay megatsunami run-up (maximum height), compared with famous world structures (Burj Khalifa, Empire State Building and Eiffel Tower).
Lituya Bay schemat zniszczen po tsunami.JPG
Schemat pogladowy zniszczen po tsunami 1958 roku w zatoce Lithuya Bay