Ljubov Popovová

Ljubov Popovová
Narození24. dubnajul. / 6. května 1889greg.
Ivanovskoje, Rusko
Úmrtí25. května 1924 (ve věku 35 let)
Moskva
Příčina úmrtíspála
Místo pohřbeníVagaňkovský hřbitov
Povolánívýtvarná umělkyně, malířka, grafička, scénografka, designérka, pedagožka
Manžel(ka)Boris von Eding
Hnutísuprematismus, kubismus, kubofuturismus, konstruktivismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ljubov Sergejevna Popovová (6. května greg. / 24. dubna jul. 1889, Ivanovskoje – 25. května 1924, Moskva) byla ruská a sovětská malířka, avantgardní umělkyně (suprematismus, kubismus, kubofuturismus,konstruktivismus), grafička, designérka, scénografka a pedagožka.

Život

Narodila se na panství Krasnovidovo ve vesnici Ivanovskoje v rodině bohatého podnikatele. První lekce kreslení jí dal v jedenácti letech výtvarník K. M. Orlov, který byl přítelem její rodiny. V roce 1906 se s rodinou přestěhovala do Moskvy, kde získala středoškolské vzdělání na gymnáziu a v roce 1908 absolvovala soukromé lekce na umělecké škole u Stanislava Žukovského a Konstantina Juona. V roce 1910 odjela do Itálie, kde chodila na soukromé lekce malby. O dva roky později navštívila Paříž, kde studovala malbu u Henriho Le Fauconniera a J. Metzingera. V zahraničí se seznámila s avantgardními uměleckými směry, oslovil ji především futurismus v Itálii a kubismus ve Francii. [1]

V Moskvě spolupracovala s Vladimirem Tatlinem, s nímž v letech 1913 až 1916 vytvořila studiovou komunitu v legendárním moskevském studiu Věž. Její díla z tohoto období jsou ve stylu kubofuturismu. Od roku 1914 do roku 1916 byla Popovová jednou z vůdčích osobností avantgardního umění v Moskvě. V březnu 1915 se zúčastnila první futuristické výstavy obrazů v Petrohradě.

Popovová se začala zajímat o suprematismus, stala se členkou skupiny kolem Kazimira Maleviče. V roce 1916 začala malovat zcela abstraktní suprematistické kompozice. Byla členkou umělecké skupiny Kárový spodek (Бубнoвый валeт) a podílela se na dvou jejích výstavách. Návštěva Samarkandu a zkušenost s architekturou a barvami starých budov ji přivedla k architektonické malbě. Po říjnové revoluci se Popovová se zapojila do jejích služeb vytvářením plakátů a knižních designů. Pracovala v oddělení výtvarného umění Lidového komisariátu pro osvětu, vyráběla propagační plakáty ve stylu socialistického realismu. Od roku 1918 působila jako pedagožka na moskevských uměleckých vysokých školách.

V roce 1918 se provdala za kunsthistorika Borise von Edinga, který v následujícím roce zemřel na břišní tyfus.  

Návrh scény L.Popovové pro inscenaci Velký paroháč (1922)

‎V roce 1921 se stala členem skupiny produktivistů, která byla jednou z větví hnutí konstruktivismu. V září 1921 se zúčastnila výstavy, na které spolu s dalšími členy představila své abstraktní obrazy. Na základě toho ji oslovil Vsevolod Mejerchold, aby vytvořila scény pro divadelní představení v jeho režii. Popovová předvedla revoluční scénografické řešení ve stylu konstruktivismu. V její tvorbě došlo k zásadnímu obratu. Obhajovala začlenění umění do každodenního života. Prohlašovala, že veškerá tvůrčí práce má být pro lidi a vytváření nové společnosti. Odklonila se od malby a začala se věnovat výhradně průmyslovému designu. Pracovala také na knižních ilustracích, navrhovala dekory na porcelánu a textilu. Spolu se svou přítelkyní a uměleckou společnicí ‎‎Varvarou Stěpanovou‎‎, manželkou výtvarníka Alexandra Rodčenka, strávila Popova poslední roky svého života prací v textilní továrně v Moskvě. ‎

Dne 23. května 1924 zemřel na spálu její syn. Ljubov Popovová zemřela o dva dny později na stejnou nemoc ve věku 35 let. Byla pohřbena v Moskvě na Vagaňkovském hřbitově.

V prosinci 1922 byla v Moskvě uspořádána první samostatná výstava obrazů této avantgardní umělkyně. Výstava představila široké spektrum její tvorby: sedmdesát sedm obrazů, stejně jako knihy, plakáty, textilní návrhy a rytiny.

Dílo

Popovová pracovala v široké škále žánrů a disciplín, včetně malby, reliéfu, prací na papíře a návrhů pro divadlo, textil a typografii.

V relativně krátkém časovém období tvorby Ljubov Popovové se promítly vlivy několika moderních uměleckých směrů, které poznala blíže při svých cestách do zahraničí. Po prvním zkoumání impresionismu (Zátiší s košíkem ovoce, 1907) experimentovala s ruskou modifikací dvou rovnocenných vlivů z Francie (kubismus) a Itálie (futurismus). Byla jednou z prvních ženských průkopnic kubofuturismu. Její obrazy byly zaplněny vířícími objekty různých tvarů, roztříštěná scéna zobrazovala předměty z různých úhlů pohledu a zároveň z nich vyzařoval svébytný dynamismus.[1][2] Příkladem jsou Kompozice s postavami (1913),[1] Pianista (1915), Džbán na stole (1915).

V roce 1916 se připojila k suprematistům. Prostřednictvím syntézy stylů směřovala k úplné abstrakci, která dosáhla nový výraz v sérii obrazů, které nazvala Architektonická malba (1916–7), v níž se promítlo znovuobjevení ruského lidového umění a ikonomalby. Základními prvky byly barva a linie.

Po revoluci v roce 1917 se Popovová přesunula z malby do oblasti užitého umění a designu. Pod vlivem nauk konstruktivismu vytvářela svoje díla včetně divadelních scén a kostýmů, textilních návrhů a oděvů a knižních obálek.

Galerie

  • Člověk, vzduch a prostor (1912)

    Člověk, vzduch a prostor (1912)

  • Model (1913)

    Model (1913)

  • Kubistická městská krajina (cca 1914)

    Kubistická městská krajina (cca 1914)

  • Portrét filozofa (1915)

    Portrét filozofa (1915)

  • Architektonická malba (1916)

    Architektonická malba (1916)

  • Architektonická malba (1917)

    Architektonická malba (1917)

  • Kompozice (kvaš na papíře, 1917)

    Kompozice (kvaš na papíře, 1917)

  • Prostorová a silová konstrukce (1921)

    Prostorová a silová konstrukce (1921)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Попова, Любовь Сергеевна na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b c HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 96–97. 
  2. ↑ LEINZ, Gottlieb. Malířství 20. století. Praha: REBO Productions, 1996. ISBN 80-85815-48-6. S. 110. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

1913 Popova Das Modell anagoria.JPG
The model. Standing figure.
Lyubov Popova.jpg
Liubov Popova
Popova Air Man Space.jpg
Figura + Casa + Spazio, olio su tela, 125 x 107 cm., Museo di Stato russo, Pietroburgo
MeyerholdCuckoldStagePlan.jpg
Stage plan for Meyerhold's The Magnanimous Cuckold (1922)
Composition (1917) - Liubova Popova (1889-1924) (45056449312).jpg
Autor: Pedro Ribeiro Simões from Lisboa, Portugal, Licence: CC BY 2.0

Belem, Berardo Collection, Centro Cultural de Belem, Lisbon, Portugal

Material: Gouache on paper Collection: Berardo Collection

BIOGRAPHY

MOVEMENT: CUBIST, SUPREMATIST AND CONSTRUCTIVIST

EARLY LIFE

Popova was born in Ivanovskoe, near Moscow, to the wealthy family of Sergei Maximovich Popov, a very successful textile merchant and vigorous patron of the arts, and Lyubov Vasilievna Zubova, who came from a highly cultured family. Lyubov Sergeyevna had two brothers and a sister: Sergei was the eldest, then Lyubov, Pavel and Olga. Pavel became a philosopher and the guardian of his sister's artistic legacy.

Popova grew up with a strong interest in art, especially Italian Renaissance painting. At eleven years old she began formal art lessons at home; she was first enrolled in Yaltinskaia's Women's Gymnasium, then in Arseneva's Gymnasium in Moscow. 

By the age of 18 she was studying with Stanislav Zhukovsky, and in 1908 entered the private studios of Konstantin Yuon and Ivan Dudin.

In 1912 to 1913, she began attending the studios of the Cubist painters Henri Le Fauconnier and Jean Metzinger.

CAREER

TRAVELS

Popova traveled widely to investigate and learn from diverse styles of painting, but it was the ancient Russian icons, the paintings of Giotto, and the works of the 15th- and 16th-century Italian painters which interested her the most.

In 1909 she traveled to Kiev, then in 1910 to Pskov and Novgorod. The following year she visited other ancient Russian cities, including St. Petersburg, to study icons. In 1912 she worked in a Moscow studio known as "The Tower" with Ivan Aksenov and Vladimir Tatlin, and also visited Sergei Shchukin's collection of modern French paintings.

In 1912–1913 she studied art with Nadezhda Udaltsova in Paris, where she met Alexander Archipenko and Ossip Zadkine in 1913. After returning to Russia that same year, she worked with Tatlin, Udaltsova and the Vesnin brothers.

In 1914 she traveled in France and Italy at the development of Cubism and Futurism.

STYLE

CUBO-FUTURISM

Popova was one of the first female pioneers in Cubo-Futurism.[4] Through a synthesis of styles she worked towards what she termed painterly architectonics. After first exploring Impressionism, by 1913, in Composition with Figures, she was experimenting with the particularly Russian development of Cubo-Futurism: a fusion of two equal influences from France and Italy.

From 1914–1915 her Moscow home became the meeting-place for artists and writers. In 1914–1916 Popova together with other avant-garde artists (Aleksandra Ekster, Nadezhda Udaltsova, Olga Rozanova) contributed to the two Knave of Diamonds exhibitions, in Petrograd Tramway V and the 0.10, The Store in Moscow.

An analysis of Popova's cubo-futurist work also suggests an affinity with the work of Fernand Leger, whose geometry of tubular and conical forms in his series of paintings from 1913–1914 is similar to that in Popova's paintings.

SUPREMATISM

Her painting The Violin of 1914 SUGGESTS THE DEVELOPMENT FROM CUBISM TOWARDS THE "PAINTERLY ARCHITECTONICS" SERIES OF 1916–1918.

This series defined her distinct artistic trajectory in abstract form. The canvas surface is an energy field of overlapping and intersecting angular planes in a constant state of potential release of energy. At the same time the elements are held in a balanced and proportioned whole as if linking the compositions of the classical past to the future. Color is used as the iconic focus; the strong primary color at the center drawing the outer shapes together.


In 1916 she joined the Supremus group with Kazimir Malevich, the founder of Suprematism, Aleksandra Ekster, Ivan Kliun, Nadezhda Udaltsova, Olga Rozanova, Ivan Puni, Nina Genke, Ksenia Boguslavskaya and others who at this time worked in Verbovka Village Folk Centre. 

The creation of a new kind of painting was part of the revolutionary urge of the Russian avant-garde to remake the world.

The term 'SUPREME' refers to a 'non-objective' or abstract world beyond that of everyday reality. However, there was a tension between those who, like Malevich, saw art as a spiritual quest, and others who responded to the need for the artist to create a new physical world. 

Popova embraced both of these ideals but eventually identified herself entirely with the aims of the Revolution working in poster, book design, fabric and theatre design, as well as teaching.

At 0.10 she had exhibited a number of figurative painted cardboard reliefs in a cubist derived style. In 1916 she began to paint completely abstract Suprematist compositions, but the title "Painterly Architectonics" (which she gave to many of her paintings) suggests that, even as a Suprematist, Popova was more interested in painting as a projection of material reality than as the personal expression of a metaphysical reality. Popova's superimposed planes and strong color have the objective presence of actual space and materials.

In 1918 Popova married the art historian Boris von Eding, and gave birth to a son. Von Eding died the following year of typhoid fever. Popova was also seriously ill but recovered.

CONSTRUCTIVISM

As early as 1917 in parallel with her Suprematist work, she had made fabric designs and worked on Agitprop books and posters, In the Tenth State Exhibition: Non Objective Creativity and Suprematism, 1918, she contributed the architectonic series of paintings.

She continued painting advanced abstract works until 1921. In the 5 x 5 Exhibition of 1921, Popova and her four fellow Constructivists declared that easel painting was to be abandoned and all creative work was to be for the people and the making of the new society. 

Popova worked in a broad range of mediums and disciplines, including painting, relief, works on paper, and designs for the theater, textiles, and typography. Popova did not join the Working Group of Constructivists when it was set up in Moscow in March 1921, but joined by the end of 1921. In 1923 she began creating designs for fabric to be manufactured by the First State Textile Printing Works in Moscow.

From 1921 to 1924 Popova became entirely involved in Constructivist projects, sometimes in collaboration with Varvara Stepanova, the architect Alexander Vesnin and Alexander Rodchenko. She produced stage designs: Vsevolod Meyerhold's production of Fernand Crommelynck's The Magnanimous Cuckold, 1922; her Spatial Force Constructions were used as the basis of her art teaching theory at Vkhutemas. She designed typography of books, production art and textiles, and contributed designs for dresses to LEF.

She worked briefly in the Cotton Printing Factory in Moscow with Varvara Stepanova.

DEATH

Popova died at the peak of her artistic powers two days after the death of her son, from whom she had contracted scarlet fever in 1924 in Moscow. A large exhibition of her work opened in Moscow from December 21, 1924 to January 1925, at Stroganov Institute, Moscow.

The exhibition included Popova's works such as seventy-seven paintings, as well as books, posters, textile designs, and line engravings. "Artist-Constructor" was the term applied to Popova by her contemporaries in the catalogue of the artist's posthumous exhibition.

Rodchenko/Popova: Defining Constructivism, an exhibition of the work of Popova, Rodchenko, and other Constructivists was shown at Tate Modern, London, in 2009, and subsequently at Museo Reina Sofia, Madrid.

SOURCE: <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Lyubov_Popova" rel="nofollow">en.wikipedia.org/wiki/Lyubov_Popova</a>