Ljudmila Samsonovová

Ljudmila Samsonovová
Людмила Самсонова
Samsonovová v kvalifikaci Wimbledonu 2019
StátItálieItálie Itálie (2014–2018)
RuskoRusko Rusko (2013–2014, 2018–)
Datum narození11. listopadu 1998 (26 let)
Místo narozeníOleněgorsk, Rusko[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 697 231 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů305–195
Tituly5 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění12. místo (27. února 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021, 2022, 2023)
French Open3. kolo (2024)
Wimbledon4. kolo (2021)
US Open4. kolo (2022, 2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů61–59
Tituly2 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění40. místo (12. června 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2022, 2023)
French Openčtvrtfinále (2023)
Wimbledon1. kolo (2024)
US Open2. kolo (2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2024)
French Open2. kolo (2024)
Wimbledon2. kolo (2023)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupvítězka (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240922a22. září 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ljudmila Samsonovová (rusky: Людмила Дмитриевна Самсонова, Ljudmila Dmitrijevna Samsonova * 11. listopadu 1998 Oleněgorsk) je ruská profesionální tenistka, která v letech 2014–2018 reprezentovala Itálii. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála pět turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 2023 na 12. místě a ve čtyřhře v červnu téhož roku na 40. místě. V Římě ji trénuje Alessandro Dumitrache. Dříve tuto roli plnil Alessandro Piccari.[3][1]

V ruském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2021 pražským finálovým turnajem. Ve finále proti Švýcarsku získala rozhodující bod výhrou nad Bencicovou. Do roku 2024 v soutěži nastoupila ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 2–0 ve dvouhře a 3–0 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v říjnu 2013, když na turnaji v chorvatském Umagu s dotací 10 tisíc dolarů zasáhla s Italkou Giulií Bruschiovou do čtyřhry. V úvodním kole podlehly maďarsko-českému páru Agnes Buktaová a Barbora Krejčíková. Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během června 2014 na římské události s rozpočtem 10 tisíc dolarů, do níž obdržela divokou kartu. Ve finále přehrála osmou nasazenou Švýcarku Tess Sugnauxovou ze sedmé světové stovky.[5][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském singlu French Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě postupně dohrály Italka Martina Di Giuseppeová, Američanka Sachia Vickeryová a stá osmnáctá hráčka žebříčku Marie Bouzková. V úvodním kole pařížské dvouhry však nenašla recept na světovou čtyřiadvacítku Donnu Vekićovou z Chorvatska. Zároveň se jednalo o její první start ve dvouhře okruhu WTA Tour. Další týden nestačila na travnatém Nature Valley Open 2019 v Nottinghamu na Švýcarku Viktoriji Golubicovou. Přestože zvládla první dvě utkání wimbledonské kvalifikace 2019, do hlavní soutěže ji nepustila Belgičanka Yanina Wickmayerová.[5]

Na turnaji ITF v Poitiers prohrála v roce 2019 finále se Stojanovićovou

Do premiérového čtvrtfinále i semifinále na túře WTA postoupila z kvalifikace na antukovém Palermo Ladies Open 2019. Po výhře nad Francouzkou Fionou Ferrovou ji mezi poslední čtveřicí singlistek vyřadila Švýcarka z deváté desítky klasifikace Jil Teichmannová. Na lednovém Brisbane International 2020 z kategorie Premier vyhrála kvalifikační zápasy včetně střetnutí s třicátou sedmou ženou pořadí Kristinou Mladenovicovou.[6] Na úvod brisbanské dvouhry pak poprvé zdolala členku elitní světové třicítky, Američanku Sloane Stephensovou[7] a poté prohrála se sedmou ženou žebříčku Petrou Kvitovou.[8] Po výhře v melbournském kvalifikačním kole proti Wang Si-jü debutovala ve dvouhře Australian Open 2020.[9] Z prvního utkání však odešla poražena od Lotyšky Jeļeny Ostapenkové, když se dopustila dvaceti čtyř nevynucených chyb.[10] V utkání také zahrála nejrychlejší podání v ženské části probíhajícího ročníku grandslamu.[11] Přes Tímeu Babosovou pronikla do hlavní soutěže únorového St. Petersburg Ladies Trophy 2020. V úvodním kole nestačila na další kvalifikantku a ruskou světovou stovku Anastasiji Potapovovou.[12] Po pětiměsíčním koronavirovém přerušení sezóny vypadla ve druhé fázi srpnového Palermo Ladies Open 2020 a na Prague Open 2020 nezvládla kvalifikační klání s žebříčkově hůře postavenou Švýcarkou Leonií Küngovou. Newyorská premiéra na US Open 2020 znamenala vyřazení s pozdější bulharskou čtvrtfinalistkou Cvetanou Pironkovovou.[5]

V srpnu 2022 získala druhý a třetí singlový titul v soutěžích, které odehrála po sobě. Ve čtvrtfinále první z nich, na washingtonském Citi Open, porazila podruhé v kariéře členku první světové desítky, Britku Emmu Raducanuovou. Po hladké výhře nad šťastnou poraženou kvalifikantkou Wang Si-jü pak prošla do finále. V něm zdolala o čtrnáct let starší Estonku Kaiu Kanepiovou po třísetovém průběhu a navázala na vyhraný vzájemný duel z Wimbledonu 2021.[13] V závěru srpna pak triumfovala na clevelandském Tennis in the Land, když v závěrečném utkání proti běloruské turnajové sedmičce Aljaksandře Sasnovičové ztratila jen čtyři gamy. Celou soutěží prošla bez ztráty sady a v odehrané části sezóny se stala sedmou šampionkou s více než jednou trofejí.[14]

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0–2 D; 1–0 Č)
WTA 500 (2–1 D. 1–0 Č)
WTA 250 (3–0 D)

Dvouhra: 8 (5–3)

Stavč.datumturnajkategoriepovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.20. června 2021Berlín, NěmeckoWTA 500trávaŠvýcarsko Belinda Bencicová1–6, 6–1, 6–3
Vítězka2.7. srpna 2022Washington, D.C., Spojené státyWTA 250tvrdýEstonsko Kaia Kanepiová4–6, 6–3, 6–3
Vítězka3.27. srpna 2022Cleveland, Spojené státyWTA 250tvrdý  Aljaksandra Sasnovičová6–1, 6–3
Vítězka4.25. září 2022Tokio, JaponskoWTA 500tvrdýČína Čeng Čchin-wen7–5, 7–5
Finalistka1.12. února 2023Abú Zabí, Spojené arabské emirátyWTA 500tvrdýŠvýcarsko Belinda Bencicová6–1, 6–7(8–10), 4–6
Finalistka2.13. srpna 2023Montréal, KanadaWTA 1000tvrdýUSA Jessica Pegulaová1–6, 0–6
Finalistka3.8. října 2023Peking, ČínaWTA 1000tvrdýPolsko Iga Świąteková2–6, 2–6
Vítězka5.16. června 2024's-Hertogenbosch, NizozemskoWTA 250trávaKanada Bianca Andreescuová4–6, 6–3, 7–5

Čtyřhra: 2 (2–0)

Stavč.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.25. února 2023Dubaj, Spojené arabské emirátyWTA 1000tvrdý  Veronika KuděrmetovováČínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Latisha Chan		6–4, 6–7(4–7), [10–1]
Vítězka2.22. září 2024Soul, Jižní KoreaWTA 500tvrdýUSA Nicole Melicharová-MartinezováJaponsko Miju Katová
Čína Čang Šuaj		6–1, 6–0

Tituly na okruhu ITF

Legenda
Turnaje W100Turnaje W80
Turnaje W75/W60Turnaje W50
Turnaje W35/W25Turnaje W15/W10

Dvouhra (4 tituly)

č.datumturnajkategoriepovrchsoupeřka ve finálevýsledek
1.červen 2014Řím, ItálieW10antukaŠvýcarsko Tess Sugnauxová6–2, 2–6, 6–4
2.listopad 2016Solarino, ItálieW10koberec (h)Nizozemsko Kelly Versteegová3–6, 6–0, 6–1
3.srpen 2018El Espinar, ŠpanělskoW25tvrdýTurecko Başak Eraydınová6–2, 6–0
4.září 2018Saint-Malo, FrancieW60antukaUkrajina Katarina Zavacká6–0, 6–2

Čtyřhra (2 tituly)

Č.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.září 2015Pula, ItálieW10antukaItálie Bianca TuratiováBelgie India Maggenová
Švýcarsko Tess Sugnauxová		6–4, 6–2
2.srpen 2016Tarvisio, ItálieW10antukaItálie Chiara QuattroneováItálie Angelica Moratelliová
Itálie Anna-Giulia Remondinová		3–6, 6–4, [10–6]

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)

StavČ.DatumSoutěžPovrchSpoluhráčkySoupeřkyVýsledek
Vítěz1.6. listopadu 2021Billie Jean King Cup
Praha, Česko		tvrdý (h) Anastasija Pavljučenkovová
Darja Kasatkinová
Veronika Kuděrmetovová
Jekatěrina Alexandrovová		Švýcarsko Belinda Bencicová
Švýcarsko Jil Teichmannová
Švýcarsko Viktorija Golubicová
Švýcarsko Stefanie Vögeleová		2–0

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liudmila Samsonova na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Ljudmila Samsonovová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230227a27. února 2023
  2. ↑ a b Ljudmila Samsonovová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230615a15. června 2023
  3. ↑ Liudmila Samsonova Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Ljudmila Samsonovová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230615a15. června 2023
  5. ↑ a b c Liudmila Samsonova Matches | Past Tournaments & More – WTA Official [online]. WTA Tennis [cit. 2020-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Mladenovic vs. Samsonova | Qualifying Brisbane International 2020 [online]. Women's Tennis Association [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Osaka, Kvitova win openers in Brisbane [online]. ausopen.com [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Brisbane: Osaka survives, Barty stunned [online]. ausopen.com [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Trevisan beats Bouchard in Australian Open qualifying to make Slam debut [online]. Women's Tennis Association [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ MARTINEZ, Rudy. Australian Open 2020: Jelena Ostapenko wins against Ludmilla Samsonova [online]. www.sportskeeda.com, 2020-01-21 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ MELBOURNE, Stuart Fraser, Tennis Correspondent. Australian Open: Coco Gauff is a fast learner who fears no one. www.thetimes.co.uk. Dostupné online [cit. 2020-08-14]. ISSN 0140-0460. (anglicky) 
  12. ↑ Focused Potapova primed for St. Petersburg breakthrough [online]. Women's Tennis Association [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Samsonova triumphs in Washington for second career title. Women's Tennis Association [online]. 2022-08-07 [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Samsonova wins second straight title, 10th straight match in Cleveland. Women's Tennis Association [online]. 2022-08-27 [cit. 2022-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
RTF tennis team flag.png
Autor: Martin Strachoň , Licence: CC BY-SA 4.0
Ilustrace pro reprezentaci tenisového týmu Ruské tenisové federace namísto ruské státní vlajky.
Samsonova WMQ19 (5).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
2019 Wimbledon Qualifying Tournament‎.