Ljudmyla Kičenoková
Ljudmyla Kičenoková Людмила Кіченок | |
---|---|
Ljudmyla Kičenoková na French Open 2019 | |
Stát | Ukrajina |
Datum narození | 20. července 1992 (31 let) |
Místo narození | Dněpropetrovsk, Ukrajina |
Bydliště | Dnipro, Ukrajina |
Výška | 175 cm |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 2 334 633 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 203–166 |
Tituly | 0 WTA, 6 ITF |
Nejvyšší umístění | 156. místo (21. července 2014) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo kvalifikace (2013) |
French Open | 1. kolo kvalifikace (2013, 2014) |
Wimbledon | 2. kolo kvalifikace (2014) |
US Open | 1. kolo kvalifikace (2013) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 428–282 |
Tituly | 9 WTA, 28 ITF |
Nejvyšší umístění | 7. místo (20. března 2023) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | finále (2024) |
French Open | semifinále (2022) |
Wimbledon | semifinále (2022) |
US Open | čtvrtfinále (2019) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | čtvrtfinále (2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2020) |
French Open | 2. kolo (2019, 2022, 2023) |
Wimbledon | vítězka (2023) |
US Open | 1. kolo (2018) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 16. ledna 2024
Ljudmyla Kičenoková (ukrajinsky Людмила Кіченок, Ljudmyla Kičenok, * 20. července 1992 Dněpropetrovsk) je ukrajinská profesionální tenistka a dvojče tenistky Nadiji Kičenokové, s níž hraje čtyřhru. Na grandslamu zvítězila ve smíšené čtyřhře Wimbledonu 2023 s Matem Pavićem. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour devět turnajů ve čtyřhře včetně trofejí z WTA Elite Trophy 2018 a 2019. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a dvacet sedm ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2014 na 156. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2023 na 7. místě. Trénuje ji Stephane Huet.[2]
V ukrajinském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2010 baráží Světové skupiny proti Austrálii, v níž prohrála dvouhru se Sam Stosurovou a po boku Nadiji také čtyřhru. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 4–5 ve čtyřhře.[3]
Ukrajinu reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. Do ženské čtyřhry nastoupila po boku sestry Nadiji Kičenokové. Soutěž opustily po prohře v úvodním kole od čínského páru Sü I-fan a Čeng Saj-saj.
Tenisová kariéra
Premiérové finále na okruhu WTA si zahrála na uzbeckém turnaji Tashkent Open 2011, když spolu s Nadijou Kičenokovou prohrály s řecko-ruským párem Eleni Daniilidou a Vitalija Ďjačenková.
Na lednovém Šen-čen Open 2014 pak opět se sestrou nestačily v boji o deblový titul na rumunsko-českou dvojici Monica Niculescuová a Klára Zakopalová. Premiérový titul se sestrou dobyla na lednovém Shenzhen Open 2015 v Šen-čenu, kde si ve finále poradily s čínským párem Liang Čchen a Wang Ja-fan ve dvou setech. Členku první světové desítky jedinkrát porazila na úvod tchienťinského Tianjin Open 2015, když jako hráčka páté světové stovky vyřadila italskou světovou osmičku Flavii Pennettaovou.[4][5] Následně však nestačila na Tuan Jing-jing.[6]
Ve smíšené soutěži Wimbledonu 2023 obnovila spolupráci s Chorvatem Matem Pavićem na podnět jejich společného chorvatského fyzioterapeuta. Jako pár v předchozích kariérách odehráli pouze Wimbledon 2017, v němž dohráli ve čtvrtfinále. V roce 2023 postoupili až do finále poté, co v dramatické bitvě druhého kola s třemi tiebreaky odvrátili mečbol Peraové a Mektićovi. V boji o titul zdolali belgicko-čínský pár Joran Vliegen a Sü I-fan po třísetovém průběhu, když neztratili ani jeden servírovací game. Premiérové grandslamové finále tak proměnila v první titul. Ve Wimbledonu se stala historicky prvním ukrajinským vítězem jakékoli soutěže dospělých a na grandslamu třetí ukrajinskou šampionkou, po deblové trofeji Aljony a Kateryny Bondarenkových na Australian Open 2008.[7][8]
Soukromý život
V roce 2023 se zasnoubila se Stanislavem Chmarským, trenérem deblové spoluhráčky Jeļeny Ostapenkové.[9]
Finále na Grand Slamu
Ženská čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2024 | Australian Open | tvrdý | Jeļena Ostapenková | Sie Šu-wej Elise Mertensová | 1–6, 5–7 |
Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 2023 | Wimbledon | tráva | Mate Pavić | Joran Vliegen Sü I-fan | 6–4, 6–7(9–11), 6–3 |
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 19 (9–10)
Legenda |
---|
Grand Slam (0–1) |
Turnaj mistryň (0) |
WTA Elite Trophy (2–0) |
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (1–0) |
Premier / WTA 500 (1–4) |
International / WTA 250 (5–5) |
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 17. září 2011 | Taškent, Uzbekistán | tvrdý | Nadija Kičenoková | Eleni Daniilidou Vitalija Ďjačenková | 4–6, 3–6 |
Finalistka | 2. | 4. ledna 2014 | Šen-čen, Čína | tvrdý | Nadija Kičenoková | Monica Niculescuová Klára Zakopalová | 3–6, 4–6 |
Vítězka | 1. | 10. ledna 2015 | Šen-čen, Čína | tvrdý | Nadija Kičenoková | Liang Čchen Wang Ja-fan | 6–4, 7–6(8–6) |
Vítězka | 2. | 4. srpna 2016 | Florianópolis, Brazílie | tvrdý | Nadija Kičenoková | Tímea Babosová Réka Luca Janiová | 6–3, 6–1 |
Finalistka | 3. | 13. ledna 2018 | Hobart, Austrálie | tvrdý | Makoto Ninomijová | Elise Mertensová Demi Schuursová | 2–6, 2–6 |
Finalistka | 4. | 5. července 2018 | San José, Spojené státy | tvrdý | Nadija Kičenoková | Květa Peschkeová Latisha Chan | 4–6, 1–6 |
Vítězka | 3. | 4. listopadu 2018 | Ču-chaj, Čína | tvrdý | Nadija Kičenoková | Šúko Aojamová Lidzija Marozavová | 6–4, 3–6, [10–7] |
Vítězka | 4. | 27. října 2019 | Ču-chaj, Čína (2) | tvrdý (h) | Andreja Klepačová | Jang Čao-süan Tuan Jing-jing | 6–3, 6–3 |
Vítězka | 5. | 13. června 2021 | Nottingham, Spojené království | tráva | Makoto Ninomijová | Caroline Dolehideová Storm Sandersová | 6–4, 6–7(3–7), [10–8] |
Finalistka | 5. | 28. srpna 2021 | Chicago, Spojené státy | tvrdý | Makoto Ninomijová | Nadija Kičenoková Ioana Raluca Olaruová | 6–7(6–8), 7–5, [8–10] |
Finalistka | 6. | říjen 2021 | Tenerife, Španělsko | tvrdý | Marta Kosťuková | Ulrikke Eikeriová Ellen Perezová | 3–6, 3–6 |
Finalistka | 7. | 19. února 2022 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Jeļena Ostapenková | Veronika Kuděrmetovová Elise Mertensová | 1–6, 3–6 |
Vítězka | 6. | 19. června 2022 | Birmingham, Spojené království | tráva | Jeļena Ostapenková | Elise Mertensová Čang Šuaj | bez boje |
Finalistka | 8. | 25. června 2022 | Eastbourne, Spojené království | tráva | Jeļena Ostapenková | Aleksandra Krunićová Magda Linetteová | bez boje |
Vítězka | 7. | 21. srpna 2022 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Jeļena Ostapenková | Nicole Melichar-Martinezová Ellen Perezová | 7–6(7–5), 6–3 |
Vítězka | 8. | 2. října 2022 | Tallinn, Estonsko | tvrdý (h) | Nadija Kičenoková | Nicole Melichar-Martinezová Laura Siegemundová | 7–5, 4–6, [10–7] |
Finalistka | 9. | 17. února 2023 | Dauhá, Katar | tvrdý | Jeļena Ostapenková | Coco Gauffová Jessica Pegulaová | 4–6, 6–2, [7–10] |
Vítězka | 9. | 7. ledna 2024 | Brisbane, Austrálie | tvrdý | Jeļena Ostapenková | Greet Minnenová Heather Watsonová | 7–5, 6–2 |
Finalistka | 10. | 28. ledna 2024 | Australian Open, Melborune, Austrálie | tvrdý | Jeļena Ostapenková | Sie Šu-wej Elise Mertensová | 1–6, 5–7 |
Finále na okruhu ITF
100 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments |
25 000 $ tournaments |
10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 12 (6–6)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 16. října 2009 | Charkov, Ukrajina | koberec | Nadija Kičenoková | 6–7(2), 6–3, 6–2 |
Vítězka | 2. | 1. listopadu 2009 | Stockholm, Švédsko | tvrdý | Marta Sirotkinová | 6–3, 6–3 |
Finalistka | 1. | 15. listopadu 2009 | Minsk, Bělorusko | tvrdý | Anna Lapuščenkovová | 7–5, 6–7(3), 2–6 |
Finalistka | 2. | 4. dubna 2010 | Chanty-Mansijsk, Rusko | koberec | Anna Lapuščenkovová | 2–6, 2–6 |
Vítězka | 3. | 22. května 2010 | Charkov, Ukrajina | antuka | Elina Svitolinová | 6–2, 4–6, 6–1 |
Vítězka | 4. | 27. března 2011 | Moskva, Rusko | tvrdý | Darja Gavrilovová | 6–2, 6–0 |
Finalistka | 3. | 25. března 2012 | Moskva, Rusko | koberec | Margarita Gasparjanová | 0–6skreč |
Vítězka | 5. | 26. května 2012 | Astana, Kazachstán | tvrdý | Lisa Whybournová | 4–6, 6–4, 6–2 |
Finalistka | 4. | 16. června 2012 | Buchara, Uzbekistán | tvrdý | Zarina Dijasová | 0–6, 0–6 |
Finalistka | 5. | 10. listopadu 2012 | Minsk, Bělorusko | tvrdý | Aljaksandra Sasnovičová | 0–6, 6–7 (4–7) |
Finalistka | 6. | 15. července 2013 | Imola, Itálie | koberec | Viktoria Kanová | 6–3, 5–7, 2–6 |
Vítězka | 6. | 18. srpna 2013 | Kazaň, Rusko | tvrdý | Valentina Ivachněnková | 6–2, 2–6, 6–2 |
Postavení na konečném žebříčku WTA
Dvouhra
Rok | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018–2021 | 2022 | 2023 |
Pořadí | 718. | ▲ 548. | ▼ 260. | ▲ 363. | ▲ 235. | ▲ 187. | ▲ 184. | ▼ 326. | ▼ 365. | ▼ 873. | — | 982. | — |
Čtyřhra
Rok | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 |
Pořadí | 379. | ▲ 282. | ▲ 162. | ▲ 141. | ▲ 111. | ▼ 116. | ▲ 74. | ▲ 53. | ▼ 68. | ▲ 53. | ▲ 35. | ▼ 41. | ▼ 46. | ▲ 38. | ▲ 9. | ▼ 35. |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lyudmyla Kichenok na anglické Wikipedii.
- ↑ Ljudmyla Kičenoková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 16. ledna 2024
- ↑ Ljudmyla Kičenoková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 16. ledna 2024
- ↑ Ljudmyla Kičenoková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 16. ledna 2024
- ↑ Flavia Pennetta suffers shock defeat in Tianjin Open. Sky Sports [online]. 2015-10-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Flavia Pennetta stunned in Tianjin. Sports Mole [online]. 2015-10-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Radwanska reaches quarterfinals of Tianjin Open. Sports Illustrated [online]. 2015-10-15 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kichenok, Pavic take home Wimbledon mixed doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROJÍK, Václav. Ukrajinka po titulu dojala Wimbledon proslovem. Na centrkurtu se aplaudovalo vestoje. Sport.cz [online]. 2023-07-14 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online.
- ↑ Lyudmila Kichenok marries tennis coach Stanislav Khmarskyi – photo. Breaking Latest News [online]. 2023-04-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-13. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ljudmyla Kičenoková na Wikimedia Commons
- Ljudmyla Kičenoková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Ljudmyla Kičenoková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Ljudmyla Kičenoková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Ljudmyla Kičenoková v databázi Olympedia (anglicky)
- Ljudmyla Kičenoková na Instagramu
Média použitá na této stránce
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.