Loď Speedwell (1577)

Speedwell byla malá loď o výtlaku 60 tun, která byla zakoupena, aby spolu s lodí Mayflower přepravila osadníky z Anglie do kolonie ve Virginii.

Historie

Loď byla postavena v roce 1577 pod názvem Swiftsure jako součást anglických příprav na válku proti Španělsku. Zúčastnila se boje proti španělské armádě. Během expedice Sira Roberta Devereux, 2. hraběte z Essexu v roce 1596 na Azory sloužila jako velitelská loď Sira Gelliho Meyricka. Po ukončení války se Španělskem byla v roce 1605 vyřazena z provozu a přejmenována na „Speedwell“.

Příprava na cestu do Severní Ameriky

Náboženští separatisté, především puritáni či jiná náboženská uskupení prchali z Anglie před pronásledováním krále Jakuba I. Stuarta. Rozhodli se pro přesídlení do Ameriky, kde by mohli žít ve svobodném světě. Kapitán Blossom pro ně koupil loď Speedwell v Nizozemsku a opustil přístav Delfshaven 22. července 1620.^[1] Pod velením kapitána Reynoldse plula loď do anglického Southamptonu. Tam se měla připojit k lodi Mayflower. Ta byla pronajata budoucím osadníkům od obchodních investorů (opět kapitán Blossom). V Southamptonu se ke skupině připojili další cestující. Do Speedwellu už v té době ovšem vnikala voda. Lodě trávily na kotvišti v Southamptonu téměř dva týdny. Během té doby byl Speedwell opravován a cestující museli prodat některé své věci, jídlo a nářadí, aby pokryli náklady a přístavní poplatky.^[2]

Obě lodě vypluly 5. srpna 1620, ale Speedwell stále nabíral vodu, a obě lodě se vrátily do Dartmouthu v Devonu kvůli opravám. Při druhém pokusu Mayflower a Speedwell urazily asi 300 námořních mil (560 km; 350 mil) za Land's End v Cornwallu. Protože Speedwell stále nabíral vodu, vrátila se obě plavidla do Dartmouthu. Pasažéři se rozhodli plout do Ameriky na Mayflower.^[1] Podle Bradforda byl Speedwell prodán v aukci v Londýně a poté, co byl opraven, provedl řadu úspěšných plaveb pro své nové majitele. Dva z jejích cestujících, kapitán Thomas Blossom a jeho syn, se vrátili do Leidenu.^[3]

Před plavbou byl Speedwell přemístěn do Delfshavenu a měl dva stěžně. Nathaniel Philbrick teoretizuje, že posádka použila stěžeň, který byl pro loď příliš velký, a navíc byla loď přetížena, což způsobilo, že trup byl velmi namáhán a vznikaly v něm díry.^[4] William Bradford napsal, že zatékání do lodi bylo způsobeno nejen namáháním tělesa trupu lodi, ale za hlavní příčinu považuje chyby posádky.^[3] Cestující Robert Cushman napsal do Dartmouthu v srpnu 1620, že zatékání vody do trupu lodi bylo způsobeno uvolněnou deskou o délce asi dvě stopy.^[5]

Jedenáct lidí ze Speedwellu nastoupilo na Mayflower, 20 lidí se vrátilo do Londýna (včetně Cushmana), zatímco ostatních asi 102 lidí pokračovalo v plavbě. Mayflower potřetí zamířil do Nového světa. Dne 6. září 1620 opustila Mayflower Plymouth a 11. listopadu dorazila do zátoky Cape Cod Bay. Loď Speedwell nahradila loď Fortune, která dorazila do Plymouth Colony o rok později 9. listopadu 1621.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Speedwell (1577 ship) na anglické Wikipedii.

Související články

• Mayflower Compact

Literatura

• AMES, Azel. The Mayflower and her Log. New York: Houghton, Miflin, 1907. Dostupné online. 
• WHITE, Henry. Indian Battles: with Incidents in the Early History of New England. New York: D.W. Evans & Co, 1859. Dostupné online. 
• BRADFORD, William. Bradford's History of Plymouth Plantation, 1606-1646. New York: Charles Scribner's Sons, 1908. Dostupné online. Kapitola The 8. Chap., s. 87. 
• HARVEY, Robert Paton. Where Currant Bushes Grew: An Introduction to the Sackville Fultzes. Nova Scotia Historical Review. 1982, roč. 2, čís. 1, s. 12. Dostupné online. (anglicky)