Lochovice (zámek)
| Lochovice | |
|---|---|
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesanční, barokní |
| Výstavba | 15. století |
| Přestavba | po roce 1571 |
| Stavebník | Jan Žichovec z Duban |
| Další majitelé | Vratislavové z Mitrovic Netoličtí z Eisenberka |
| Poloha | |
| Adresa | Lochovice,  Česko |
| Souřadnice | 49°51′5,48″ s. š., 13°58′44,77″ v. d. |
  Lochovice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 41893/2-349 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lochovice jsou zámek ve stejnojmenné obci v okrese Beroun. Jeho předchůdcem byla pozdně gotická tvrz z počátku šestnáctého století. V poslední třetině téhož století byla přestavěna na renesanční zámek. Dochovaná podoba je výsledkem barokních a pozdějších úprav. Zámecká budova je spolu s pozůstatkem parku, bývalým pivovarem a sladovnou chráněna jako kulturní památka ČR.[1]
Historie
První lochovická tvrz stála snad již ve čtrnáctém století, kdy byl v letech 1358–1369 připomínán Bohuslav z Lochovic. Patřila i jeho potomkům, ale v patnáctém století byly Lochovice připojeny k okořskému panství a tvrz zanikla. Nová pozdně gotická tvrz byla postavena za Jana Žichovce z Duban, který Lochovice získal někdy před rokem 1532.[2] Zadlužený Jan Žichovec musel tvrz, dvůr a městečko prodat Oldřichovi z Prostiboře, jehož syn, Ladislav z Prostiboře, svůj majetek převedl na manželku Barboru Hýzrlovou z Chodů. Později museli zadlužení Ladislav s Barborou Lochovice s Libomyšlí prodat za 11 500 kop českých grošů Mikuláši Waltrovi z Waltersbergu.[3]
Mikuláš byl do vladyckého stavu povýšen teprve roku 1556, ale díky svým schopnostem se roku 1564 stal císařským radou a dvorským sekretářem.[3] Přestavěl tvrz na renesanční zámek[2] a panství rozšířil o Biskupice, Neumětely a několik šosovních dvorů v Praze. Dosáhl také toho, že císař Maxmilián dal Lochovicům městskou pečeť a právo pořádat trhy. Roku 1578 zemřel, a majetek zdědila manželka Helena Pušovna z Michlsdorfu. Ta se znovu provdala za Kryštofa Vratislava z Mitrovic, kterému odkázala celé lochovické panství. Vratislavům z Mitrovic potom patřilo až do roku 1754. Po Kryštofovi lochovickou tvrz roku 1612 zdědil jeho strýc Václav starší Vratislav z Mitrovic a na Litni. Zemřel ještě téhož roku, a majetek připadl nezletilému synovi Jiřímu Vratislavovi z Mitrovic, za kterého jej spravovala Václavova vdova Lidmila z Gerštorfu. Jiří Vratislav měl syny Václava Adama a Zdeňka Eusebia, kteří v roce 1639 zdědili otcův majetek a o rok později se o něj rozdělili. Lochovice připadly staršímu Václavu Adamovi z Mitrovic. Zámek byl někdy předtím během třicetileté války vypálen vojskem, ale alespoň částečně zůstával obyvatelný. Václav Adam zemřel bezdětný roku 1647 a majetek po něm zdědil nezletilý bratr Zdeněk Eusebius, za kterého jej spravovala matka. Roku 1649 prodal Liteň a zbytek panství po něm zdědil syn Jiří Bernart Vratislav z Mitrovic a rozšířil je o Želkovice a Bezdědice. V roce 1718 bez potomků zemřel a statek zdědil strýc hrabě Jan Antonín Vratislav z Mitrovic. Posledním příslušníkem rodu, kterému Lochovice patřily, se stal Vincent Vratislav z Mitrovic, který je prodal roku 1754 hraběti Václavu Kazimírovi Netolickému[3]
Netoličtí z Eisenberka nechali lochovický zámek opravit a zámeckou kapli vyzdobit rokokovými a klasicistními malbami. Dalšími majiteli zámku se roku 1787 stal Jakub Černý z Edelmuthu a v roce 1818 hrabata Lützowové z Dreylützova. Ti zámek nijak zásadně neupravovali.[2] Ke změnám došlo až po roce 1945, kdy se zámek stal majetkem místního národního výboru a sloužil kulturním potřebám obce[2] nebo jako internát státního statku.[4]
Stavební podoba
Jednopatrový zámek má čtyři křídla postavená kolem vnitřního dvora a v nárožích severní strany stojí polookrouhlé věžice s polygonálními nástavbami.[4] Před budovou býval ještě v první polovině sedmnáctého století příkop[3] a val, na jejichž místech později vznikla zahrada.[5] Do dvora se vjíždí průjezdem zaklenutým valenou klenbou s lunetami. Nádvoří je ze dvou stran lemované arkádami.[4] Jižně od zámku se nachází pozůstatek parku se Zámeckým rybníkem. Součástí památkově chráněného areálu je také ohrazení zahrady a parku, rybník a část náhonu.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-01-26]. Identifikátor záznamu 154025 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 193–194.
- ↑ a b c d SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Podbrdsko. Svazek VI. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 269 s. Kapitola Lochovice, s. 210–214.
- ↑ a b c Umělecké památky Čech. K/O. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Lochovice, s. 306.
- ↑ a b Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-01-27]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lochovice na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Autor: Huhulenik, Licence: CC BY 3.0
Zámek v soukromém vlastnictví, Lochovice v okrese Beroun