Lockheed Corporation
| Lockheed Corporation | |
|---|---|
| Základní údaje | |
| Právní forma | soukromá společnost |
| Datum založení | 1926 |
| Datum zániku | 1995 |
| Nástupce | Lockheed Martin |
| Zakladatelé | Allan Lockheed Malcolm Lockheed |
| Adresa sídla | Burbank, Spojené státy americké |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | letecký a kosmický průmysl a aircraft construction |
| Produkty | Lockheed SR-71 Blackbird, Lockheed F-117 Nighthawk a Lockheed F-104 Starfighter |
| Dceřiné společnosti | Skunk Works Lockheed Shipbuilding and Construction Company |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Společnost Lockheed Corporation byla ve své době největším dodavatelem leteckých armádních technologií ve Spojených státech amerických. V roce 1995 se Lockheed Corporation spojila s firmou Martin Marietta[1], a tak vznikla společnost Lockheed Martin[2].
Počátky
Kořeny společnosti Lockheed sahají až k počátku minulého století - v roce 1912 bratři Lougheadové založili společnost Alco Hydro-Aeroplane Company. Prvním postupovým cílem bylo postavení jednomotorového hydroplánu označovaného jako Model G. Společnost ovšem nevydržela dlouho a vyhlásila v roce 1913 bankrot. O tři roky později vznikla Loughead Aircraft Manufacturing Company, která vydržela až do roku 1921. Allan Loughead měl po krk neustálých problémů s výslovností svého jména a změnil pravopis svého jména na foneticky bližší Lockheed a v roce 1926 konečně vznikla společnost Lockheed. Není bez zajímavosti, že na počátku Allan spolupracoval s Johnem Northropem, který po čase založil známou společnost Northrop (dnes Northrop Grumman). V roce 1928 nahradil odcházejícího „Jacka“ Northropa Gerald Vultee.
Asi nejznámějším typem z tohoto období historie společnosti je celodřevěný hornoplošník Lockheed Vega, který se proslavil svou rychlostí a několika rekordními lety. Wiley Post s letounem Vega pokřtěným na Winnie Mae obletěl svět za necelých osm dní.
Léta třicátá a druhá světová válka
Třicátá léta pro společnost Lockheed znamenala především příchod dvou nových zaměstnanců, kteří svůj osud se společností spojili na několik desetiletí a významným způsobem ovlivnili její vývoj. Byli to Hall Hibbard a Clarence L. Johnson, přezdívaný „Kelly“. Johnson později stál u zrodu divize Skunk Works.
Druhá světová válka znamenala pro Lockheed licenční výrobu létajících pevností Boeing B-17 Flying Fortress. Zřejmě nejslavnějším typem z této doby je záchytný stíhač P-38 Lightning a čtyřmotorový transportní letoun C-69 Constellation, jehož civilní provedení používalo po druhé světové válce mnoho leteckých dopravců po celém světě.
Skunk Works
V roce 1943 začal Johnson pracovat na projektu XP-80, což byl pokusný projekt letadla s proudovým pohonem. Johnson požadoval vysoký stupeň nezávislosti na ostatních částech společnosti a dosti odlišné pracovní postupy, což vedlo k vyčlenění jeho pracovní skupiny ze struktury společnosti a později k založení zvláštní divize. Název Skunk Works je neoficiální, oficiálně se tato divize jmenuje Advanced Development Products, ale Skunk Works je registrovanou značkou a používání tohoto termínu je široce rozšířeno.
Divize Skunk Works slouží primárně k urychlenému a efektivnímu návrhu, vývoji a stavbě prototypů využívajících nové technologie a postupy - po ukončení výroby a testů se předává dokumentovaný prototyp do výroby ostatním částem společnosti. Jedinými výjimkami byly projekty Aquatone a Oxcart, kdy v rámci zajištění utajení divize Skunk Works zajišťovala i výrobu.
Poválečná léta a studená válka
Po válce Lockheed vyrobil několik slavných typů letadel. Jmenujme alespoň čtyřmotorový transportní hornoplošník C-130 Hercules - letadlo, které létá již od roku 1954 a jehož výroba stále běží. Firma vyráběla několik typů stíhacích a bitevních letadel - F-80 Shooting Star, F-94 Starfire, F-104 Starfighter. Nelze nevzpomenout slavné špionážní letadlo U-2, v němž byl 1. května 1960 nad Sovětským svazem sestřelen Gary Powers, a jeho nástupce SR-71 Blackbird. Právě již zmíněná divize Skunk Works vyrobila mnoho průkopnických a experimentálních prototypů, díky kterým je Lockheed znám. Mimo zmíněných připomeňme práce na projektu Have Blue, jehož výsledkem je využití technologií zaměřených na snížení radarového průřezu známé jako stealth u bombardéru F-117 Nighthawk.
Lockheedu patří ještě jedno prvenství - v roce 1958 jako první vyrobil atestovaný zapisovač letových dat, takzvanou černou skříňku. Společnost mimo letadel vyvinula rakety Agena a Polaris, podílela se na projektu Viking.
Mezi červnem 1959 a květnem 1972 byl v provozu satelitní systém Corona, určený ke špionáži Číny a SSSR. Satelity používaly speciální kontejner s filmem pro uchování snímků. Po zaplnění byl kontejner odeslán zpět na zem, kde musel být odchycen speciálně upraveným letadlem před dopadem na zem.[3][4]
Od konce studené války po současnost
V roce 1995 se společnosti Lockheed a Martin Marietta spojily, nová společnost nese název Lockheed Martin. Lockheed Martin v současné době pracuje na programu F-35 nazvaném Joint Strike Fighter. JSF je společná platforma pro využití v námořnictvu i v armádě ve Spojených státech a Velké Británii. Kromě toho pracuje na dálkově ovládaném stealth letadle Cormorant (Kormorán).
Reference
- ↑ http://www.martinmarietta.com
- ↑ http://www.lockheedmartin.com
- ↑ Corona Program [online]. Mission and Spacecraft Library [cit. 2007-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-03. (anglicky)
- ↑ FEDERICI, Gary. From the Sea to the Stars: A History of U.S. Navy Space and Space-Related Activities [online]. Červen 1997 [cit. 2007-11-25]. Kapitola 1.5.4 The National Reconnaissance Office. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-06. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lockheed Corporation na Wikimedia Commons - (anglicky) Lockheed Martin
Média použitá na této stránce
1960's -- U.S. Air Force C-119J recovers a CORONA Capsule returned from Space. The C-119J was specially modified for the mid-air retrieval of space capsules re-entering the atmosphere from orbit. On August 19, 1960, this aircraft made the world's first midair recovery of a capsule returning from orbit when it "snagged" the parachute lowering the Discoverer XIV satellite at 8,000 feet altitude 360 miles southwest of Honolulu, Hawaii.
The SR-71B Blackbird, flown by the Dryden Flight Research Center as NASA 831, slices across the snow-covered southern Sierra Nevada Mountains of California after being refueled by an Air Force tanker during a 1994 flight. SR-71B was the trainer version of the SR-71. Notice the dual cockpit to allow the instructor to fly the airplane.
Bearing the logos of the National Aeronautics and Space Administration and Orbital Sciences Corporation, Orbital's L-1011 TriStar lifts off the Meadows Field Runway at Bakersfield, California, on its first flight May 21, 1997, in NASA's Adaptive Performance Optimization project. Developed by engineers at NASA's Dryden Flight Research Center, Edwards, California, the experiment seeks to reduce fuel consumption of large jetliners by improving the aerodynamic efficiency of their wings at cruise conditions. A research computer employing a sophisticated software program adapts to changing flight conditions by commanding small movements of the L-1011's outboard ailerons to give the wings the most efficient - or optimal - airfoil. Up to a dozen research flights were planned in the initial and follow-on phases of the project over several years.