Lockheed Martin X-35

Lockheed Martin X-35
X-35B nad základnou Edwards
X-35B nad základnou Edwards
Určenídemonstrátor víceúčelového bojového letounu
PůvodUSAUSA USA
VýrobceLockheed Martin
Konstruktérská skupinaSkunk Works
První let24. října 2000[1]
Charaktervyřazen
UživatelDARPA
Vyrobeno kusů2
VariantyX-35A

X-35B

X-35C
Další vývojLockheed Martin F-35 Lightning II
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lockheed Martin X-35 vznikl díky vyhlášení programu na nový víceúčelový bojový letoun s vlastnostmi stealth Joint Strike Fighter (JSF), který by uspokojil potřeby USAF, US Navy, USMC. Zájem o nový víceúčelový letoun projevovala také RAF[2] a Royal Navy.[3][4] Kromě letounu s klasickým vzletem (CTOL) vznikl přestavbou demonstrátor, který byl určen pro předvedení schopností krátkého vzletu a svislého přistání (STOVL) a také byl vyroben demonstrátor, který byl určen pro potřeby námořního letectva.

Společnost Lockheed Martin, která letoun navrhla vycházela z projektu F-22.[5] Konkurentem v programu JSF byl pro Lockheed Martin letoun X-32 od společnosti Boeing. Vítězem se stal letoun X-35, který pokročil do sériové výroby jako F-35 Lightning II.[6]

Vývoj

Logo programu JSF
X-35A doplňuje palivo z letounu Boeing KC-135 Stratotanker

DARPA spustila v roce 1993 program Common Affordable Lightweight Fighter (CALF), který navázal na projekt ASTOVL, což byl projekt pokročilého letounu se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL na němž DARPA spolupracovala s britským ministerstvem obrany v průběhu 80. let 20. století.[7][8] Program CALF byl cílen na nalezení STOVL letounu pro americkou námořní pěchotu a letounu s konvenčním vzletem pro americké letectvo.[7]

Přibližně ve stejné době se rozběhl program Joint Advanced Strike Technology (JAST), který se později spolu s programem CALF sloučil do jednoho programu Joint Strike Fighter, jehož cílem mělo být vyvinutí letounu se schopnostmi stealth, který by nahradil lehké stíhací a útočné letouny, včetně letounů F-16 Fighting Falcon, F/A-18 Hornet i letouny se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL AV-8B Harrier II.

V listopadu roku 1996 byl společnostem Lockheed Martin a Boeing přidělen kontrakt na stavby demonstrátorů, které měly prověřit koncepci. Lockheed Martin získal pro letoun označení X-35.[1] Na rozdíl od předchozích projektů byl v programu JSF jiný způsob financování. Společnosti Lockheed Martin i Boeing získaly každá po 750 miliónech USD na vývoj a výrobu dvou demonstrátorů a na jeho vývoj bylo zakázáno využít vlastní financování firmy.[9][10] Cílem tohoto opatření mělo být snížení nákladů na výrobu a zabránit případnému bankrotu těchto společností při jejich snaze o výhru v soutěži.[9]

X-35 byl navržen skupinou Skunk Works.[11][12] Jeho varianta X-35A uskutečnila svůj první let 24. října 2000.[1][13]

Po zkoušení letového programu X-35A byl letoun přestavěn na variantu X-35B, která byla určena pro testování koncepce letounu se schopností krátkého vzletu a svislého přistání. X-35B byl podle tvrzení společnosti Lockheed Martin prvním letounem, který zvládl dosáhnout krátkého vzletu, vodorovného nadzvukového letu, který zakončil vertikálním přistáním během jednoho letu.[pozn. 1][15] Program letových zkoušek X-35B trval od 23. června 2001 do 6. srpna 2001.[15] Verze X-35C absolvovala svůj první let 16. prosince 2000 a poslední let 10. března 2001.[1][16]

Vítězem programu JSF se nakonec stal 26. října 2001 letoun X-35, z něhož vzešel víceúčelový stíhací letoun F-35.[1]

Za řešení pohonné jednotky Pratt & Whitney JSF119-PW-611 určené pro variantu X-35B, která kombinuje dmychadlo poháněné hřídelí od dvouproudového motoru, který je vybaven vektorovatelným vyústěním a systémem ventilů, které vedou do křídel a podílejí se na stabilitě řízení letounu v nízkých rychlostech byla udělena cena Collier Trophy za rok 2001.[15][17]

F-35 Lightning II

Podrobnější informace naleznete v článku Lockheed Martin F-35 Lightning II.

Po vyhlášení vítěze JSF, překročil program do fáze SDD během níž se plánovala výroba 22 testovacích letounů (14 pro letové zkoušky, 8 pro pozemní testy) do roku 2008.[1] První sériový letoun určený k testování byl vyroben již v únoru 2006.[18] Produkční verze letounu F-35 dostala 7. července 2006 oficiální pojmenování F-35 Lightning II.[15]

Muzejní exponáty

X-35B demonstruje schopnost vertikálního přistání

Varianty

Lockheed Martin X-35B STOVL ‘301’ ve Steven F. Udvar-Hazy Center
  • X-35A – CTOL varianta letadla. Letoun této varianty absolvoval 27 zkušebních letů.[1]
  • X-35B – STOVL varianta letounu. Vznikl přestavbou verze X-35A. Letoun byl vybaven dmychadlem, umístěným za kokpitem, a vektorováním tahu motoru. Dmychadlo bylo poháněno pomocí hřídele, kterou roztáčel proudový motor. Verze X-35B uskutečnila 39 zkušebních letů.[1]
  • X-35C – Verze určená pro námořnictvo s větším křídlem a řídícími plochami a zesílenou vnitřní konstrukcí a schopností nést více paliva.[1] Tato varianta absolvovala 73 zkušebních letů.[1][16]

Specifikace (X-35A)

Technické údaje

  • Posádka: 1 pilot
  • Rozpětí: 10 m
  • Délka: 15,4 m
  • Výška: 4,1 m
  • Nosná plocha: 42 m²
  • Prázdná hmotnost: 12 020 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 22 680 kg
  • Pohonná jednotka: 1x dvouproudový motor JSF119-PW-611 s tahem 110 kN, s přídavným spalováním až 180 kN

Výkony

  • Maximální rychlost: Mach 1,5
  • Dolet: 2 200 km
  • Dostup: 15 000 m

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Německý letoun EWR VJ 101C, francouzský Dassault Mirage IIIV a sovětský Jakovlev Jak-141 prokázaly schopnosti vertikálního vzletu a dosažení nadzvukové rychlosti.[14]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j JENKINS, Dennis R.; LANDIS, Tony; MILLER, Jay. AMERICAN X-VEHICLES Centennial of Flight Edition SP-2003-4531 An Inventory—X-1 to X-50 [online]. Washington, DC: NASA, 2003-06 [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. ISBN 978-1493699971. (angličtina) 
  2. ↑ DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. [s.l.]: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2001. ISBN 80-7181-701-5. S. 40. 
  3. ↑ BUSHELL, Kenneth W. Jet and Gas Turbine Engines;VI.D Joint Strike Fighter (JSF) [online]. ScienceDirect, 2003 [cit. 2022-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-12. (anglicky) 
  4. ↑ Joint Strike Fighter (JSF) [online]. Global Security [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Kapesní encyklopedie Vojenská letadla., s. 101.
  6. ↑ TINGLEY, Brett. X-32's Test Pilot On Why It Lost To What Became The F-35. The Drive [online]. 2022-02-04 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b www.darpa.mil [online]. [cit. 2023-06-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ EPISKOPOS, Mark. This Stealth Fighter May Be Ugly, But the X-32 Nearly Was the F-35. The National Interest [online]. 2021-08-15 [cit. 2023-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b PETRESCU, Relly Victoria Virgil. About Boeing X-32 [online]. 2019-03-08, rev. 2019-03-16 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ X-32 meets JSF compliance target [online]. Flightglobal, 1999-03-03 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ 80 Years of Lockheed Martin Skunk Works® Innovation [online]. [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ ROBLIN, Sebastien. Skunkworks: The Organization Behind the Stealth F-22, F-35, F-117 the U-2 and More? [online]. 2021-06-26 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Lockheed-Martin X-35A first flight [online]. USAF [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ FULGHUM, David A. JSF competitors claim test coups. S. 26–27. Aviation Week & Space Technology [online]. 2001-08-06 [cit. 2023-09-23]. Roč. 155, čís. 6, s. 26–27. (anglicky) 
  15. ↑ a b c d e Lockheed Martin X-35B STOVL [online]. National air and space museum [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b c X-35C Moves [online]. Code One Magazine, 2015-12-01 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Propulsion System in Lockheed Martin Joint Strike Fighter Wins Collier Trophy [online]. lockheedmartins, 2011-05-25 [cit. 2023-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-25. (anglicky) 
  18. ↑ HOLLENBECK, Jeff. F-16.net - The ultimate F-16, F-35 and F-22 reference [online]. 2006-02-23 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. [s.l.]: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2002. 192 s. ISBN 80-7181-701-5. Kapitola Lockheed Martin X-35, s. 101. 
  • FOJTÍK, Jakub. Boeing X-32 – neúspěšný protivník F-35. ATM. 2022, roč. 54, čís. 5, s. 74–76. ISSN 18802-4823. 
  • JENKINS, Dennis R.; LANDIS, Tony; MILLER, Jay. AMERICAN X-VEHICLES Centennial of Flight Edition SP-2003-4531 An Inventory—X-1 to X-50 [online]. Washington, DC: NASA, 2003-06 [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. ISBN 978-1493699971. (angličtina) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

X-35A 1.jpg
A Lockheed Martin X-35A Joint Strike Fighter concept demonstrator receives fuel from a U.S. Air Force Boeing KC-135 Stratotanker during a test mission over California's Mojave Desert on Nov. 7, 2000. The Joint Strike Fighter is the military's next generation, multi-role, strike aircraft designed to complement the Navy F/A-18 and the Air Force F-22 aircraft. Lockheed Martin and Boeing were both awarded cost-plus-fixed-fee-contracts for the Joint Strike Fighter Concept Demonstration Program. The program will feature flying aircraft demonstrators, ground and flight technology demonstrations, and continued refinement of the contractor's weapons system concept for the next generation strike fighter for the Navy, Marine Corps, Air Force, and Royal Navy. After making about 50 test flights, the X-35A and Boeing's X-32A will be tested at Naval Air Station Patuxent River, Md.
Oldjsflogo.jpg
Logo of Joint Strike Fighter Program
X-35B Edwards.jpg
Lockheed Martin X-35B JSF
  • Flight Number 42 & 43 July 11, 2001
  • Pilot - Simon Hargreaves, BAe
  • Edwards AFB, CA
F-35 vertical landing.ogv
X-35 vertical landing
Lockheed Martin X-35B STOVL ‘301’.jpg
Autor: HawkeyeUK, Licence: CC BY-SA 2.0
c/n PAV-1

Built in 2001 as a technology demonstrator for the F-35 ‘Joint Strike Fighter’. Originally flew as the conventional X-35A and was later converted to have VSTOL capability as the X-35B. Transferred to the Smithsonian Institute in 2003 and seen on display in the Steven F. Udvar Hazy Center as part of the National Air and Space Museum. Washington Dulles International Airport, Chantilly, Virginia

15th March 2018