Logické videohry (puzzle video games) jsou rozsáhlým žánrem videoher. V nichž je hlavní mechanika řešení problémů, což často zahrnuje hádanky, navigaci, učení se různým mechanikám, pochopení fyzikálních zákonů, logické myšlení, rozpoznávání vzorců a další. Tyto hry sice poskytují jiný pohled na věc a navádějí hráče k jinému způsobu myšlení, není ale prokázáno, že by zlepšovaly kognitivní schopnosti. Každá hra je jedinečná a často spadá do několika subžánrů, kvůli tomu nelze hry jednoznačně kategorizovat.^[1][2]

Logické videohry se na trhu objevily v osmdesátých letech dvacátého století. Mezi jedny z prvních videoher tohoto žánru patří například Sokoban (1982)^[3] Lode Runner (1983)^[4] nebo Tetris (1984)^[5]. V této době se utvořili hlavní podkategorie. 90. léta přinesli výkonnější počítače a konzole, které umožnily vývojářům vytvářet komplexnější hry, například Lemmings (1991)^[6] nebo The Incredible Mashine (1993)^[7]. Díky lepším technologickým podmínkám vznikají nové žánry, se kterými se logické hry mísí. Kolem roku 2000 se objevily hry jako Bejeweled (2000)^[8], Portal (2007)^[9] a World of Goo (2008)^[10]. Velkou roli v popularizaci logických videoher mají také mobilní telefony, hlavně po rozšíření chytrých telefonů.^[11][8]

Mnoho logických videoher je inspirováno tradičními logickými hrami. S nástupem technologie se tradiční logické hry postupně dostaly do digitální podoby, což vývojářům umožnilo vytvářet nové subžánry a také digitalizovat klasické deskové hry. Populární logické hry založené na logice, jako jsou šachy nebo dáma, byly naprogramovány do mnoha různých forem po celém internetu. Vývojáři se také inspirovali z Kde je Valdík?, digitalizací subžánru Hledačky. Online logické hry se stávají stále populárnějšími díky jejich dostupnosti, pohodlí a schopnosti propojit se a soutěžit s hráči z celého světa.^[12]

Tyto hry provádějí hráče řadou prostředí (2D i 3D) se skrytými hádankami a rébusy po celém světě. Tato podkategorie může využívat prvky jiných sub-žánrů, například hledačky, fyzikální nebo spoj 3. Příkladem žánru jsou hry jako Lumino City, The Witness a Escape Simulator.^[13]

Fyzikální logické videohry využívají fyzikální zákony jako hlavní nástroj řešení problému. Fyzikální principy v těchto hrách mohou být velmi realistické nebo přehnané, aby seděly do světa dané hry. Hráč má za úkol přemístit objekt nebo hranou postavu na specifické místo za využití prostředí úrovně, aby ji úspěšně ukončil/splnil. Pedagogové používají tyto hry k demonstraci fyzikálních zákonů. Mezi fyzikální logické videohry patří například Portal a Portal 2, The Incredible Mashine, Cut the Rope a World of Goo.^[14][15]

Hlavní mechanika těchto her je hledání předmětů v různých scénách. Tato kategorie se dá dělit na hry s příběhem, naleznete pod zkratkami jako HOG, AHOG nebo HOPA (Please Touch The Artwork 2 nebo Grim Legends 2: Song of the Dark Swan) a bez příběhu (Hidden Folks a Hidden Cats).^[16][17][18]

Podkategorie logických videoher, která byla přebrána a digitalizována z novin, časopisů a deskových her. Hráč pomocí logického myšlení a předem daného základu pracuje v číselné síti/mřížce. Příklady: Hledání min (Minesweeper), Hexcells, Zakódované obrázky (Nonogram) a Sudoku.^[19][20][21]

Podobně jako hry s čísly byly i tyto hry přebrány z tiskovin a fyzických her. Tyto hry vyžadují, aby hráč seřadil písmena v určitém pořadí a vytvářel slova word scramble/jumble, doplnit slova na základě nápověd a všeobecném přehledu křížovky, našel skrytá slova v bloku písmen vícesměrky apod.^[22]

Hráč posouvá předměty v bludišti na vyznačená místa. Tato podkategorie je pojmenovaná podle japonské hry Sokoban, jako další příklady můžeme uvést Baba is You nebo Sliko.^[23][24]

Hráč manipuluje předměty v mřížce, aby se spojily do požadovaných obrazců. Rozšířené díky své jednoduchosti a potencionálně nekonečné znovuhratelnosti. Příklady: Bejeweled, Candy Crush^[25][8]