Lokalita břízy ojcovské u Volyně
Přírodní památka Lokalita břízy ojcovské u Volyně | |
---|---|
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
Hranice západní části lokality | |
Základní informace | |
Vyhlášení | 17. ledna 1986 |
Vyhlásil | Okresní národní výbor Chomutov |
Nadm. výška | 692–720 m n. m. |
Rozloha | 1,03 ha[1][2] |
Poloha | |
Stát | Česko |
Okres | Chomutov |
Umístění | Výsluní (k. ú. Volyně u Výsluní) |
Souřadnice | 50°26′31,92″ s. š., 13°13′5,88″ v. d. |
Další informace | |
Kód | 1003 |
Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lokalita břízy ojcovské u Volyně je přírodní památka v Krušných horách. Nachází se asi jeden kilometr jihovýchodně od Volyně u Výsluní v okrese Chomutov. Důvodem vyhlášení chráněného území je výskyt kriticky ohrožené břízy ojcovské.
Historie
Lokalita břízy ojcovské u Volyně bývala považována za jediné místo výskytu tohoto druhu v Česku.[3] V roce 2016 byly nalezeny tři další exempláře v Zooparku Chomutov.[4] Výskyt břízy ojcovské u Volyně doložen už v letech 1842–1843, kdy její vzorky uložil do herbáře chomutovský botanik J. Knaf. Jeho sběry určil až A. Korczyk v roce 1967. Celou oblast podrobně prozkoumal Josef Lorber, který mezi Volyní a Pavlovem nalezl několik set exemplářů.[5]
Chráněné území bylo poprvé vyhlášeno okresním národním výborem v Chomutově dne 17. ledna 1986 jako chráněný přírodní výtvor. Podruhé je ve stejné kategorii vyhlásil chomutovský okresní národní výbor 27. dubna 1990. Přírodní památka je v Ústředním seznamu ochrany přírody evidována pod číslem 1003. Spravuje ji Krajský úřad Ústeckého kraje.[6]
Přírodní poměry
Přírodní památka měří 1,03 hektaru a nachází se v nadmořské výšce 692–720 metrů. Území je rozděleno do dvou částí, z nichž menší leží na území Přírodního parku Údolí Prunéřovského potoka.[7]
Geologické podloží je tvořeno horninami krušnohorského krystalinika ze svrchního proterozoika až spodního paleozoika.[3] Ve větší části území, která leží blíže vesnici, jsou zastoupeny svory a rulami, zatímco v menší části se v podloží nachází dvojslídné ortoruly. Z geomorfologického hlediska lokalita leží v Krušných horách, v podcelku Loučenská hornatina a okrsku Přísečnická hornatina. Půdní pokryv tvoří kambizem dystrická.[8]
Území se nachází v povodí Prunéřovského potoka.[8] V rámci Quittovy klasifikace podnebí lokalita leží v chladné oblasti CH7,[6] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 15–16 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 850–1000 milimetrů.[9] Zvířena ani květena na lokalitě není významná.[3]
Důvodem ochrany je výskyt kriticky ohrožené břízy ojcovské (Betula oycoviensis), která v chráněném území roste v počtu 23 jedinců, ale dalších šedesát jedinců roste také v blízkém okolí. U některých jedinců výrazně převažují fenotypové znaky břízy bělokoré (Betula pendula).[10] Při mapování výskytu břízy ojcovské v letech 2011–2017 bylo v chráněném území, přilehlých ladech, mezích a okrajích cest zaznamenáno celkem 57 jedinců, z nichž pouze sedmnáct rostlo v přírodní památce. Místem s významným výskytem býval pás obnažené půdy pod blízkým vedením vysokého napětí, ale v důsledku jeho zarůstání tam počet jedinců klesá. Ke snižování početního stavu také přispívá snadné křížení s břízou bělokorou.[5]
Přístup
Chráněné území je volně přístupné. K bližší a větší části vede z Volyně lesní cesta, která dále pokračuje úbočím Volyňského vrchu k Prunéřovu. Menší část území se nachází asi 200 metrů severně od cesty.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
- ↑ Nationally designated areas inventory. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
- ↑ a b c Chráněná území ČR. Ústecko. Příprava vydání Peter Mackovčin. Svazek I. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 352 s. ISBN 80-86064-37-9. Kapitola Lokalita břízy ojcovské u Volyně, s. 92.
- ↑ SALAVOVÁ, Mirka. V zooparku skrytě rostly vzácné ohrožené břízy, lidé je našli náhodou. iDNES.cz [online]. 2016-11-04 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
- ↑ a b ONDRÁČEK, Čestmír. Zmapování a vyhodnocení současného stavu populace. Památky, příroda, život. Oblastní muzeum v Chomutově, 2018, roč. 50, s. 8, 9, 13. Dostupné online. ISSN 0231-5076.
- ↑ a b PP Lokalita břízy ojcovské u Volyně [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
- ↑ a b CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 425–430. Journal of Maps [online]. 2013-05-13. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827.
- ↑ BALÁŠ, Martin; KUNEŠ, Ivan; LINDA, Rostislav; GALLO, Josef; PETRÁSEK, Josef. Soubor map: Výskyt jedinců břízy ojcovské na území přírodní památky „Lokalita břízy ojcovské u Volyně“ a v jejím okolí [PDF online]. Česká zemědělská univerzita v Praze [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokalita břízy ojcovské u Volyně na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Shiny green button/marker widget.
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Severní okraj západní části chráněného území