Lokomotiva 110

Elektrická lokomotiva řady 110 (dříve E 458.0)
Lokomotiva 110.039
Tovární označení	Škoda 33E0 (prototypy) Škoda 33E1 (série)
Řada dle Kryšpína (ČSD)	E 458.0
Řada dle UIC (ČR/SR)	110
Základní údaje
Výrobce	Škoda Plzeň
Výroba v letech	1971–1973
Počet vyrobených kusů	52
Provozovatel	(ČSD, ŽSR), ČD, ČDC, ZSCS
Období provozu	1972–dosud
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	72 000 kg
Délka přes nárazníky	14 400 mm
Rozchod	1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	Bo´ Bo´
Trvalý výkon	800 kW
Maximální tažná síla	160 kN
Trvalá tažná síla	87 kN
Maximální povolená rychlost	80 km/h
Napájecí soustava	3 kV ss
Regulace výkonu	odporová
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotiva 110 (dříve E 458.0) je elektrická posunovací lokomotiva pro stejnosměrnou napájecí soustavu 3 kV vyráběná v letech 1971–1973 firmou Škoda Plzeň (tovární označení Škoda 33E). Na výrobu lokomotiv E 458.0 navázala v roce 1973 výroba odvozené lokomotivy E 426.0 pro stejnosměrnou napájecí soustavu 1,5 kV. Dnes jsou tyto stroje označeny řadou 113. Podle tvaru skříně s vyvýšenou střední kabinou strojvedoucího se lokomotivám přezdívá žehlička.

Historie

V první generaci elektrických lokomotiv Škody nebyla zahrnuta posunovací lokomotiva a k posunování byly používány dieselové lokomotivy. Proto bylo rozhodnuto o konstrukci zcela nového typu elektrické posunovací lokomotivy; projekt lokomotivy řady 110 zahájil tzv. druhou generaci lokomotiv Škoda. První dva prototypy byly vyrobeny v roce 1971 a podrobeny zkušebnímu provozu. Po úspěšném testování byly v roce 1972 zahájeny sériové dodávky těchto lokomotiv. Celkem bylo vyrobeno 52 kusů.

Konstrukce

Lokomotiva má vyvýšené stanoviště strojvedoucího s velkým rozhledem a ovládacím panelem na každé straně. Dveře do kabiny jsou umístěny na obou stranách. Pro zlepšení výhledu jsou boční části kapot zešikmeny. Lokomotiva je vybavena elektrickým vytápěním vlaku, samočinnou tlakovou, přímočinnou a ruční brzdou. Jde také o první sériově vyráběné lokomotivy v Československu, vybavené polopantografy. Pohon obstarává čtveřice trakčních motorů, umístěných v podvozcích. Přestože jsou tyto lokomotivy řazeny do II. generace lokomotiv (díky použití fechralových odporníků a dalších moderních řešení), regulace výkonu je odporová.

Z koncepce lokomotivy 110 vychází kromě řady 113 i pozdější lokomotiva řady 210 na střídavý proud a řady 112, 111 a 114.

Provoz

Lokomotivy řady 110 jsou určeny k staničnímu posunu, práci na svážných pahrbcích ve které nahradily dieselové lokomotivy řad 720, 721, 770 a 771, přetahům mezi stanicemi a k předtápění souprav. V omezené míře byla tato řada nasazována i k vozbě vlaků na kratší vzdálenosti (lehké osobní vlaky, manipulační nákladní vlaky). S těmito vlaky byla k vidění např. na tratích Nezamyslice – Olomouc, Ostrava – Havířov – Český Těšín, Žilina – Vrútky – Martin a jinde. Díky výrobě odvozených modernějších a hospodárnějších lokomotiv řady 111 a úbytku práce pro tyto lokomotivy začala být řada 110 po roce 2000 odstavována a rušena. U Českých drah již v podstatě zanikla, ČD Cargo používá posledních několik lokomotiv na Valašsku a v okolí Olomouce a i na Slovensku došlo k vyřazení části lokomotiv.

V roce 1995 byly v železničních opravnách a strojírnách Česká Třebová rekonstruovány dvě lokomotivy na provoz pod stejnosměrným napětím 1,5 kV a používány k vozbě nákladních vlaků na trati Rybník - Lipno nad Vltavou, která byla do roku 2003 elektrizována touto soustavou. O rok později byly obě lokomotivy zpět upraveny k provozu pod napětím 3 kV a předány do DKV Praha. Po čase však byly odstaveny a dnes již neexistují.

Odkazy

Literatura

• DVOŘÁČEK, Václav; PALÍK, František. Stejnosměrné posunovací lokomotivy E 458.0 a E 426.0. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1974. 308 s. 

Související články

• Lokomotiva 111
• Lokomotiva 113
• Lokomotiva 210
• Lokomotiva 114

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva 110 na Wikimedia Commons
• Atlas lokomotiv: Lokomotivní řada 110 (E 458.0)