Lokomotiva 725

Motorová lokomotiva řady 725 (dříve T 444.0)
(c) Rainerhaufe, CC BY-SA 3.0 Lokomotiva T 444.0101
Tovární označení	1435 Bo´Bo´ 750
Řada dle Kryšpína (ČSD)	T 444.0
Řada dle UIC (ČR/SR)	725
Základní údaje
Výrobce	ČKD, TS Martin
Výroba v letech	1959, 1962–1965
Počet vyrobených kusů	233
Provozovatel	ČSD, ŽSR, ČD, soukromí dopravci
Období provozu	1959–2004
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	prototypy: 46 000 kg série: 56 000 kg
Délka přes nárazníky	prototypy: 12 040 mm série: 12 640 mm
Minimální poloměr projížděných oblouků	100 m
Rozchod	1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	B'B'
Trvalý výkon	478 kW 515 kW
Maximální tažná síla	120 kN 158 kN
Maximální povolená rychlost	70 km/h
Typ spalovacího motoru	ČKD K 12 V 170 DR
Přenos výkonu	hydrodynamický
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotiva řady 725 (do roku 1987 řada T 444.0) je motorová lokomotiva určená pro posun a lehčí traťovou službu. Dva prototypy označené jako T 444.001 a 002 vyrobila v roce 1959 pražská lokomotivka ČKD, z provozu byly vyřazeny v roce 1967 a 1968. Ostatní stroje (od inventárního čísla 003) pak byly vyráběny v letech 1962 až 65 na Slovensku (TS Martin) .

Vývoj

Lokomotivy byly vyvíjeny jako náhrada za tehdy ještě převládající parní trakci pro tratě s lehkým svrškem, proto bylo nutné dodržení nízkých nápravových tlaků. Prototypové stroje však byly příliš lehké a v provozních zkouškách neuspěly kvůli náchylnosti ke skluzům. U sériových strojů vyráběných v Martině proto byla hmotnost zvýšena ze 46 na 56 tun. Od lokomotivy s inventárním číslem 009 byl dosazován výkonnější spalovací motor. V letech 1965–1967 byla v Martině vyráběna další série lokomotiv označených ve starém systému značení T 444.02, které byly odvozeny od tehdy vyráběných T 444.1 (726), u nichž byl vypuštěn parní generátor pro vytápění souprav a nahrazen balastem (nádobou naplněnou pískem ). Další stroje řady T 444.02 vznikly rekonstrukcí řady 726.

Konstrukce

Skříň lokomotivy je kapotová s věžovým stanovištěm strojvedoucího uprostřed. Vstup do kabiny je bočními dveřmi z obou stran pod úrovní oken. Zvýšená podlaha stanoviště umožňuje strojvedoucímu dobrý výhled (ten je nutný zejména při posunu, najíždění na vozy a sledování práce posunovače, který vstupuje mezi vozidla, aby je svěsil/rozvěsil atd.) Na obě strany na kabinu navazuje nestejně dlouhá kapota. Pod delší kapotou je umístěn spalovací motor, převodovka pomocných pohonů, akumulátorová baterie, kompresor a vzduchojemy. Pod kratší kapotou jsou chladicí soustava s ventilátory a vyrovnávací nádrží vodního okruhu. Hydrodynamická převodovka H 650 Lr se třemi měniči, s redukcí a reverzací je uložena v rámu lokomotivy. Pojezd (uspořádání B B) tvoří dvounápravové podvozky. Rám lokomotivy je na podvozcích zavěšem čtyřmi závěskami, podvozky jsou vůči rámu výkyvné (nemají plochou tornu, nejsou otočné), tažné síly jsou do rámu přenášeny ojnicemi. Palivová nádrž má objem 4 tisíce litrů a je umístěna pod kabinou, mezi oběma podvozky.

Provoz

Lokomotivy byly v rámci Československých státních drah dodány nejprve do depa Trutnov a později do dalších dep na území celého Československa. Kvůli chybějícímu zařízení pro vytápění vlaků se nevyužívaly v osobní dopravě, ale ani příliš v traťové službě. Byly nasazovány především na staniční posun. Již v 80. letech však začala řada 725 ustupovat novějším strojům řad T 466.2 /742, T 466.0 /735, 730 a později 731. Příčinou brzkého stahování z provozu byla poruchovost některých komponent.

Dva první prototypy byly zrušeny již na konci 60. let kvůli zmíněné náchylnosti ke skluzům. Sériové stroje a stroje rekonstruované z řady 726 pak byly vyřazeny kolem roku 2000. Několik lokomotiv je zachováno pro muzejní účely.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva 725 na Wikimedia Commons
• Lokomotiva řady 725 na stránkách věnovaným prototypům a unikátním strojům, historické fotografie Archivováno 8. 5. 2010 na Wayback Machine.
• Lokomotiva řady 725 v internetovém atlasu lokomotiv