Lokomotiva SBB E 3/3

Parní lokomotiva řady E 3/3
Lokomotiva č. 8485
Základní údaje
Výrobce	SLM Winterthur
Výroba v letech	1902–1915
Počet vyrobených kusů	83
Provozovatel	NOB, SCG, JS, TS a další
Období provozu	1902–1960
Hmotnost a rozměry
Prázdná hmotnost	26 200 kg
Hmotnost ve službě	34 000 – 34 900 kg
Délka přes nárazníky	8 715 mm
Rozchod	1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	C m2t
Maximální povolená rychlost	45–50 km/h
Přetlak páry	12,2 bar
Počet válců	2
Průměry válců	360 mm
Zdvih pístů	500 mm
Průměr hnacích a spřažených dvojkolí	1 040 mm
Výhřevná plocha topeniště	56,5–63,1 m²
Plocha roštu	1,17–1,20 m²
Lokomotivní brzda	Westinghouse
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parní lokomotiva E 3/3 přezdívaná Tigerli (tygřík) byla vyráběna ve Švýcarku společností Lokomotiv- und Maschinenfabrik Winterthur (SLM) v letech 1902–1915, kdy bylo vyrobeno celkem 83 kusů se sériovými čísly 8451-8533. Lokomotivy byly ve službě až do roku 1960.

Přezdívku Tigerli – tygřík získala lokomotiva pro barevné provedení – černý kotel se žlutým nebo mosazným lemováním.

Historie

Vývoj prototypu byl zahájen již v roce 1896 podle požadavku SCB (Schweiz. Centralbahn), později JS (Jura–Simplon-Bahn) a uveden do provozu v roce 1901. Důvodem stavby těchto lokomotiv byla potřeba vybavení stanic a nádraží výkonným strojem pro posunovací službu schopným i traťového provozu. Jenom bývalé soukromé společnosti, NOB (Nord–Ost-Bahn), SCB (Schweiz. Centralbahn) a JS (Jura–Simplon-Bahn), převzaly do služby 61 kusů těchto lokomotiv určených pro posun v letech 1902-1903. V době nedostatku uhlí v době 2. světové války byly z této řady dva stroje E 3/3 8521 a 8522 přestavěny na vyvíjení páry pomocí elektrické energie. Tyto dvě lokomotivy se přestavbou staly závislými na trakci, zatímco ostatní lokomotivy E 3/3 zůstaly trakčně nezávislými. Lokomotiva E 3/3 byla určena hlavně pro posun ale byla používána i pro traťovou službu. Po vyřazení ze služby u SBB v roce 1960 byly některé lokomotivy převedeny do služby u soukromých společností nebo jako posunovací v průmyslových závodech. Některé lokomotivy se dochovaly jako historické a schopné provozu.

Vývoj lokomotiv

Všechny stroje byly vybaveny zařízením pro parní vytápění, ručními pískovači pro jízdu vpřed s pískováním před hnací dvojkolí. Řada těchto lokomotiv byla během 2. světové války upravena na spalování acetylenu, ale tato úprava byla následně odstraněna. Lokomotivy dodávané do roku 1915 byly vyváženy tak, aby bylo možno využít povoleného hmotnostního zatížení spřažených dvojkolí pro lepší výsledky v těžké posunovací službě.

Údržba

Vzhledem k velkému počtu strojů a celoplošného nasazení byla údržba rozdělena následovně:

Služba

Odkazy

Literatura

• Alfred Moser, "75 let Triengen Sursee železnice", oficiální pamětní publikace, Daniel Zumbühl, Verlag Ernst B. Leutwiler, Curych, 1987

Související články

• Lokomotiva SBB E 3/3 (hybridní)
• Značení švýcarských lokomotiv

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu lokomotiva SBB E 3/3 na Wikimedia Commons
• Švýcarské železnice: Sursee - Triengen Bahn
• Parní dráha Sursee - Triengen
• Železniční foto archiv: E 3/3 8521
• Vapeur Val-de-Travers "Tigerli"
• Parní lokomotiva E 3/3 8532
• Projekt "Tigerli"^{[nedostupný zdroj]}