Lokvát

Lokvát
Lokvát japonský s plody (Eriobotrya japonica)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	růžotvaré (Rosales)
Čeleď	růžovité (Rosaceae)
Rod	lokvát (Eriobotrya) Lindl., 1821
Synonyma
mišpule
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokvát (Eriobotrya) je rod subtropických, stálezelených stromů nebo keřů, systematicky náležejících do čeledi růžovitých. Je tvořen dvaceti až třiceti druhy rostoucími v Asii, druhotně i ve Střední a Jižní Americe, Africe, Austrálii i na Novém Zélandu. Jsou také vysazovány ve Středozemí (Itálie, Španělsko, Řecko, Turecko, Izrael), kde tamní podnebí dobře vyhovuje vyšlechtěným varietám lokvátu japonského pěstovanému pro plody.^[1]

Ekologie

Rostliny některých druhů jsou částečně zimovzdorné, snesou při suchém počasí několik stupňů pod bodem mrazu, středoevropskou zimu však v nechráněném prostoru nepřečkají. Také jejich podzimní doba kvetení a brzká jarní sklizeň se nedá změnit. Vysazují se na slunná stanoviště do hluboké, propustné a úrodné půdy, na klimaticky neideálních místech se pěstují u jižních a západních zdí.^[1][2]

Popis

Rod lokvát je tvořen neopadavými, plytce kořenícími keři vysokými okolo 1 m nebo stromy se šedohnědou kůrou dorůstajícími až do výšky 10 metrů. Jsou porostlé chlupatými, střídavými, jednoduchými listy s krátkými řapíky nebo přisedlými. Jejich eliptické až podlouhlé čepele jsou dlouhé 5 až 40 cm, kožovité, celokrajné nebo zubaté a mají výraznou zpeřenou žilnatinu.

Oboupohlavné květy na stopkách jsou velké 15 až 20 mm a bílé nebo nažloutlé. Vyrůstají v počtech 20 až 40 v koncových latách či složených hroznech. Vytrvalý kalich je složen z pěti trojúhelníkovitých zubů. Korunu tvoří pět vejčitých až podlouhlých lístků s nehtem. Tyčinek, kratších než okvětní lístky, bývá v květu 10 až 20; semeník má dva až pět oddílů po dvou vajíčkách, nese stejný počet dole srostlých čnělek s jednolaločnou bliznou. Pohárkovité češule jsou velké okolo 3 mm a obvykle plstnaté. Květy jsou opylovány létajícím hmyzem.

Plody jsou elipsoidní až kulovité, masité, žluté, načervenalé nebo oranžové malvice mající v průměru 3 až 5 cm. Jsou jemně chlupaté a na vrcholu mají přirostlý vytrvalý kalich, obsahují jedno, dvě i více kulatých či hranatých semen.^[1][2][3][4]

Rozmnožování

Druhy pěstované jako okrasné rostliny se spolehlivě rozmnožují jak semeny, tak i řízky. U rostlin od kterých požadujeme kvalitní plody se však množí jen vegetativně, protože jen tak lze zajistit přenos vyšlechtěných vlastností rodičů na potomky. V přírodě jsou semena rostlin spolehlivě rozšiřována po okolí zvířaty, hlavně ptáky, po projití trávicím ústrojím nic neztrácejí na klíčivosti.^[3][5]

Význam

Jednoznačně nejvíce pěstovaným druhem, rozšířeným po mnoha subtropických krajinách, je lokvát japonský (Eriobotrya japonica). Je oblíben pro své chutné plody s dužinou příjemné vůně a chutí, které se mohou jíst v čerstvém stavu nebo se z nich připravují zavařeniny a džemy. Bylo již vyšlechtěno mnoho variet s plody většími, sladšími, trvanlivějšími i odolnějšími vůči nepřízni počasí. Semena plodů obsahují hořký amygdalin, který působí po požití většího množství na lidi i zvířata toxicky. Plody jsou citlivé na otlačení, nesnášejí delší přepravu a proto se do Střední Evropy málo dovážejí.

Plody dalších druhů lokvátu již nejsou tak oblíbené, z ostatních se pro konzumaci ještě obvykle pěstuje Eriobotrya deflexa. Některé druhy se vysazují jako okrasné rostliny.^[1][3][5]

Galerie

• 

  Květ

• 

  Květenství

• 

  Plodenství

• 

  Rozsévač semen tukan pestrý

• 

  Chutné plody

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu lokvát na Wikimedia Commons
• Taxon Eriobotrya ve Wikidruzích