Lokvát japonský

Jak číst taxoboxLokvát japonský
alternativní popis obrázku chybí
Lokvát japonský (Rhaphiolepis bibas)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodlokvát (Rhaphiolepis)
Binomické jméno
Rhaphiolepis bibas
(Lour.) Galasso & Banfi, 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokvát japonský[1][2] (Rhaphiolepis bibas, syn. Eriobotrya japonica), česky též mišpulník japonský,[3] je malý vždyzelený strom se žlutými plody původem z centrální Číny. Plody jsou známé jako lokvát nebo japonské mišpule[2][3][4] či jako čínská nebo japonská švestka.

Popis

Může dosahovat výšky až 10 m. Větve, listy i květy jsou porostlé rezavohnědými chloupky. Kožovité zubaté listy mají leskle tmavozelenou barvu na líci a na rubu jsou plstnaté.[5]

Kulturní souvislosti

Slovy lokvátové brány a uličky byly v Číně označovány nevěstince. Výrazem běžet pod květy lokvátu byla myšlena návštěva slavné nevěstky.

Taxonomie

Druh byl poprvé popsán v roce 1784 C. P. Thunbergem jako Mespilus japonica. Později byl v roce 1821 přeřazen Johnem Lindleyem do nového rodu Eriobotrya. Výsledky fylogenetických studií čeledi Rosaceae však ukázaly, že rod Eriobotrya je parafyletický, neboť v jeho vývojovém stromu je vmezeřen rod Rhaphiolepis. Proto byly oba rody v roce 2020 sloučeny do rodu Rhaphiolepis, který má jakožto dříve popsaný prioritu před jménem Eriobotrya. Zároveň nemohl být druh Eriobotrya japonica jednoduše pojmenován Rhaphiolepis japonica, neboť toto jméno již bylo publikováno v roce 1841 pro jiný druh a dnes je synonymem druhu Rhaphiolepis indica. Autoři byli proto nuceni zvolit jiné druhové jméno a druh dostal název Rhaphiolepis bibas.[6][7][8]

Použití

V tradiční čínské medicíně se používá sirup z mišpulníku jako přípravek proti kašli.

Odkazy

Reference

  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ a b ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9. 
  3. ↑ a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  4. ↑ NOWAK, B.; SCHULZOVÁ, B. Tropické plody. [s.l.]: Knižní klub, 2002. 
  5. ↑ Ilustrovaná encyklopedie evropské přírody. 3.. vyd. [s.l.]: Nakladatelství Slovart, 1998. 383 s. ISBN 80-7209-650-8. S. 110. 
  6. ↑ LIU, Bin-Bin et al. A synopsis of the expanded Rhaphiolepis (Maleae, Rosaceae). PhytoKeys. 2020, čís. 154. 
  7. ↑ The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Wolfram Eberhard, Lexikon čínských symbolů, Volvox Globator, Praha 2001, ISBN 80-7207-401-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Eriobotrya japonica C.jpg
Loquat. Photo taken in Gran Canaria.