Lolita (móda)

Lolita (ロリータ・ファッション, roriita faššon) je módní subkultura původem z Japonska, výrazně ovlivněná módou viktoriánské éry a období rokoka.^{[1][2][3][4][5][6]} Charakteristickým aspektem stylu lolita je roztomilost.^[7][8] Subkulturu lolita lze rozdělit do tří hlavních kategorií: „gotická“, „klasická“ a „sladká“,^[3][9] častěji užívané jsou však anglicismy goth, classic a sweet.^[zdroj?] Existuje široká škála dalších podstylů, jmenovitě např. „sailor lolita“ (námořnická), „country lolita“ (venkovská), „hime lolita“ (princeznovská), maskulinní „ódži lolita“ (princovská), „ero lolita“ (erotická), „guro lolita“ (groteskní), „qi“ a „wa“ lolita (inspirovaná tradičními čínskými a japonskými oděvy), „punk lolita“, „širo lolita“ (bílá), „kuro lolita“ (černá) a „steampunk lolita“. V průběhu 90. a nultých let se styl postupně stal subkulturou s velkým množstvím příslušníků v Japonsku i jiných zemích;^{[10][11][12][13][14]} v 10. letech začala lolita vstupovat do nabídky mainstreamových značek a následkem toho zaznamenala její původní forma Japonsku jistý úpadek.^[15][16][17]

Příslušnice/příslušník subkultury se označuje lolita nebo lolitka, výraz lolita je někdy také používán v odkazu na samotné oblečení („nosit lolitu“).

Charakteristiky

Hlavním znakem oděvu je sukně s objemnou spodničkou nebo krinolínou.^[18][19][20] Sukně má zpravidla tvar zvonu nebo písmene A,^[20] a sahá ke kolenům, případně níže^[21]. Šaty lolity sestávají obvykle z halenky (přípustné jsou krátké i dlouhé rukávy) a sukně, nebo šatů. Střihy šatů se dělí na dva hlavní typy: jumperskirt (obvykle jen JSK) – šaty bez rukávů, pod nimiž je zpravidla nošena halenka, a one-piece (OP) – šaty s rukávy, pod nimiž halenka nošena není.^[22] Obvyklé je nošení paruk; vlasy jsou zdobeny mašlemi či čepci (nazývanými headdress). Pod spodničkami je nošeno spodní prádlo viktoriánského střihu, tj. s dlouhými nohavičkami. Dalšími typickými doplňky jsou paraplíčka, vějíře, kabelky, plyšové hračky a vzorované punčocháče, podkolenky nebo ponožky. Obuv na podpatcích, ačkoli populární, není pravidlem. Oblíbenosti se těší boty na platformách, mary-janes a „rocking-horse shoes“ – šněrovací boty designérky Vivienne Westwoodové s charakteristicky vykrojenou dřevěnou platformou, díky níž obuv z profilu připomíná základnu houpacího koně.^[zdroj?]

Historie

Ačkoli přesný původ stylu není znám, lze jej vysledovat do 70. let k založení hnutí známého jako Otome-kei („Dívčí styl“), jímž byla lolita do jisté míry ovlivněna; styl otome by bylo možné nazvat zjednodušenou verzí lolity.^[18] Na počátku 70. let, před nástupem Otome-kei, byl již kult roztomilosti na vzestupu, během nějž studentky a studenti japonských škol kladly důraz na dětinský vzhled svého rukopisu.^[23][24][25] Následně začala s roztomilými designy experimentovat společnost Sanrio^[26] V 80. letech se stal populárním roztomilý, tzv. kawaii, styl.^[27][28] Následníkem Otome-kei se stal trend domácí výroby, jež vedl ke vzniku stylu doll-kei („panenkovský styl“), předchůdce lolity.^[29][21]

Mezi lety 1977–1998 byl každou neděli do velké části nákupní zóny Haradžuku zakázán vjezd automobilům, výsledkem čehož byly častější interakce mezi pěšími návštěvníky.^[30] Značky jako Pink House (1973),^[10][31] Milk (1970),^[10] a Angelic Pretty (1979)^[32] začaly prodávat oblečení ve stylu, jež později dostal název „lolita“.^[33] Termín lolita se poprvé objevil v roce 1987 v zářijovém vydání módního časopisu Rjukó Cušin.^[10] Krátce na to na trh vstoupily značky Baby, The Stars Shine Bright (1988),^[34] Metamorphose temps de fille (1993),^[35] and jiné.^[10] V 90. letech začala lolita získávat na širším uznání, a to také díky vzrůstající popularitě visual kei kapely Malice Mizer a dalších. Fanoušci těchto skupin začali přejímat složité kostýmy hudebníků.^[34] Japonsko v té době procházelo ekonomickou krizí^[36] a alternativní kultury jako gjaru, otaku, visual kei, lolita či mori, fairy kei a decora byly na vzestupu, zejména iniciativou mladistvých.^[34][37]

Na konci 90. let se stal hlavním shromažďovacím místem alternativní mládeže most Džingu-baši (také známý jako Harajuku Bridge)^{[10][38][39][40]} a lolita získávala na další popularitě, vlivem čehož vzniklo velké množství obchodů orientovaných na lolita módu.^[41] Časopisy, které se významně podílely na šíření tohoto stylu byly Gothic & Lolita Bible (2001), odnož populárního módního časopisu KERA (1998), a FRUiTS (1997).^[42][43] V stejné době začal zájem o lolitu narůstat i za hranicemi Japonska. Časopis Gothic & Lolita Bible byl překládán do angličtiny a vydáván v zahraničí nakladatelstvím Tokyopop,^[44][45] časopis FRUits v roce 2001 publikoval fotoknihu japonské pouliční módy. K další popularizaci docházelo díky Internetu; obchody s lolitou se začaly otevírat v zahraničí. V roce 2007 značka Baby, The Stars Shine Bright otevřela pobočku v Paříži^[14], v roce 2014 v New Yorku.^[46]

Shromáždění na Džingu-baši postupem času vymizela; jednou z možných příčin poklesu poptávky po pouliční módě je příliv levných značek jako H&M a Forever 21.^[47][16] Tisk magazínu FRUiTS byl ukončen, tisk Gothic & Lolita Bible pozastaven v roce 2017.^[47][48]

Inspirace

Lolita byla ovlivněna západní kulturou. Mnoho značek a časopisů^[34], např. Alice Deco, bylo inspirováno knihou Alenka v říši divů z roku 1865^[49][50] autora Lewise Carolla.^[51][52] Postava Alenky se stala pro lolitu ikonou a inspirací díky svému půvabnému, nevinnému vzezření,^[34][53] které bylo pro dívky vnímáno jako ideální.^[54] První kompletní překlad vydal v roce 1910 Marujama Eikon pod titulem Ai-čan no jume monogatari („Snový příběh o malé Ai“).^[55] Další historickou osobností, kterou byla lolita ovlivněna, je královna Marie Antoinetta;^[56] v roce 1979 vznikla manga Versailles no bara odehrávající se v rokoku, inspirovaná mimo jiné událostmi a postavami dvoru Marie Antoinetty.

Terminologie

Lolitu jakožto módní styl předcházel stejnojmenný román^[57][58] Vladimira Nabokova z roku 1955; první japonský překlad byl vydán v roce 1959.^[54] Román pojednává o starším muži Humbertu Humbertovi, který vychovává a týrá dvanáctiletou dívku jménem Lolita.^[59][60][61] Vzhledem ke kontroverzním námětům pedofílie a dětské sexuality brzy získal termín „lolita“ negativní konotace a začal být používán k označování sexualizovaných mladých dívek^[62] a asociován s nepřípustnou sexuální obsesí.^[63] V Japonsku však diskuze o této kontroverzní knize stavěly na přikrášlené vizi dívčího života (shōjo bunka) a „lolita“ se tak stala synonymem pro „roztomilou“ adolescentní dívku, a to bez jakýchkoli sexuálních konotací.^[64]

Název stylu v Japonsku popisuje roztomilost a eleganci spíše než sexuální přitažlivost.^[65][66] Mnoho lolit si není vědomo asociace s Nobokovovou knihou a mnohé nad tímto zjištěním vyjádřily znechucení.^[67]

Další z častých mylných domněnek je, že lolita je druhem cosplaye.^[68] Ačkoli obojí má své kořeny v Japonsku, jedná se o dvě zcela odlišné, na sobě nezávislé instance.^[69] Lolita je styl oblékání, zatímco cosplay je nápodoba fiktivní postavy. Není nicméně vyloučeno, že se mohou překrývat.^[70] Některé lolity vnímají označení jejich šatů za kostým jako urážku.^[71][72]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lolita na Wikimedia Commons
• Gothic Lolita v ČR
• Lolita centrála - stránka české komunity
• Avant Gauche
• Lolita Fashion
• Lolita Handbook
• Gothic Lolita moda Archivováno 20. 6. 2008 na Wayback Machine.