Lolita (móda)

Sweet lolita

Lolita (ロリータ・ファッション, roriita faššon) je módní subkultura původem z Japonska, výrazně ovlivněná módou viktoriánské éry a období rokoka.[1][2][3][4][5][6] Charakteristickým aspektem stylu lolita je roztomilost.[7][8] Subkulturu lolita lze rozdělit do tří hlavních kategorií: „gotická“, „klasická“ a „sladká“,[3][9] častěji užívané jsou však anglicismy goth, classic a sweet.[zdroj?] Existuje široká škála dalších podstylů, jmenovitě např. „sailor lolita“ (námořnická), „country lolita“ (venkovská), „hime lolita“ (princeznovská), maskulinní „ódži lolita“ (princovská), „ero lolita“ (erotická), „guro lolita“ (groteskní), „qi“ a „wa“ lolita (inspirovaná tradičními čínskými a japonskými oděvy), „punk lolita“, „širo lolita“ (bílá), „kuro lolita“ (černá) a „steampunk lolita“. V průběhu 90. a nultých let se styl postupně stal subkulturou s velkým množstvím příslušníků v Japonsku i jiných zemích;[10][11][12][13][14] v 10. letech začala lolita vstupovat do nabídky mainstreamových značek a následkem toho zaznamenala její původní forma Japonsku jistý úpadek.[15][16][17]

Příslušnice/příslušník subkultury se označuje lolita nebo lolitka, výraz lolita je někdy také používán v odkazu na samotné oblečení („nosit lolitu“).

Charakteristiky

Hlavním znakem oděvu je sukně s objemnou spodničkou nebo krinolínou.[18][19][20] Sukně má zpravidla tvar zvonu nebo písmene A,[20] a sahá ke kolenům, případně níže[21]. Šaty lolity sestávají obvykle z halenky (přípustné jsou krátké i dlouhé rukávy) a sukně, nebo šatů. Střihy šatů se dělí na dva hlavní typy: jumperskirt (obvykle jen JSK) – šaty bez rukávů, pod nimiž je zpravidla nošena halenka, a one-piece (OP) – šaty s rukávy, pod nimiž halenka nošena není.[22] Obvyklé je nošení paruk; vlasy jsou zdobeny mašlemi či čepci (nazývanými headdress). Pod spodničkami je nošeno spodní prádlo viktoriánského střihu, tj. s dlouhými nohavičkami. Dalšími typickými doplňky jsou paraplíčka, vějíře, kabelky, plyšové hračky a vzorované punčocháče, podkolenky nebo ponožky. Obuv na podpatcích, ačkoli populární, není pravidlem. Oblíbenosti se těší boty na platformách, mary-janes a „rocking-horse shoes“ – šněrovací boty designérky Vivienne Westwoodové s charakteristicky vykrojenou dřevěnou platformou, díky níž obuv z profilu připomíná základnu houpacího koně.[zdroj?]

Historie

Lolita v Praze

Ačkoli přesný původ stylu není znám, lze jej vysledovat do 70. let k založení hnutí známého jako Otome-kei („Dívčí styl“), jímž byla lolita do jisté míry ovlivněna; styl otome by bylo možné nazvat zjednodušenou verzí lolity.[18] Na počátku 70. let, před nástupem Otome-kei, byl již kult roztomilosti na vzestupu, během nějž studentky a studenti japonských škol kladly důraz na dětinský vzhled svého rukopisu.[23][24][25] Následně začala s roztomilými designy experimentovat společnost Sanrio[26] V 80. letech se stal populárním roztomilý, tzv. kawaii, styl.[27][28] Následníkem Otome-kei se stal trend domácí výroby, jež vedl ke vzniku stylu doll-kei („panenkovský styl“), předchůdce lolity.[29][21]

Mezi lety 1977–1998 byl každou neděli do velké části nákupní zóny Haradžuku zakázán vjezd automobilům, výsledkem čehož byly častější interakce mezi pěšími návštěvníky.[30] Značky jako Pink House (1973),[10][31] Milk (1970),[10] a Angelic Pretty (1979)[32] začaly prodávat oblečení ve stylu, jež později dostal název „lolita“.[33] Termín lolita se poprvé objevil v roce 1987 v zářijovém vydání módního časopisu Rjukó Cušin.[10] Krátce na to na trh vstoupily značky Baby, The Stars Shine Bright (1988),[34] Metamorphose temps de fille (1993),[35] and jiné.[10] V 90. letech začala lolita získávat na širším uznání, a to také díky vzrůstající popularitě visual kei kapely Malice Mizer a dalších. Fanoušci těchto skupin začali přejímat složité kostýmy hudebníků.[34] Japonsko v té době procházelo ekonomickou krizí[36] a alternativní kultury jako gjaru, otaku, visual kei, lolita či mori, fairy kei a decora byly na vzestupu, zejména iniciativou mladistvých.[34][37]

Na konci 90. let se stal hlavním shromažďovacím místem alternativní mládeže most Džingu-baši (také známý jako Harajuku Bridge)[10][38][39][40] a lolita získávala na další popularitě, vlivem čehož vzniklo velké množství obchodů orientovaných na lolita módu.[41] Časopisy, které se významně podílely na šíření tohoto stylu byly Gothic & Lolita Bible (2001), odnož populárního módního časopisu KERA (1998), a FRUiTS (1997).[42][43] V stejné době začal zájem o lolitu narůstat i za hranicemi Japonska. Časopis Gothic & Lolita Bible byl překládán do angličtiny a vydáván v zahraničí nakladatelstvím Tokyopop,[44][45] časopis FRUits v roce 2001 publikoval fotoknihu japonské pouliční módy. K další popularizaci docházelo díky Internetu; obchody s lolitou se začaly otevírat v zahraničí. V roce 2007 značka Baby, The Stars Shine Bright otevřela pobočku v Paříži[14], v roce 2014 v New Yorku.[46]

Shromáždění na Džingu-baši postupem času vymizela; jednou z možných příčin poklesu poptávky po pouliční módě je příliv levných značek jako H&M a Forever 21.[47][16] Tisk magazínu FRUiTS byl ukončen, tisk Gothic & Lolita Bible pozastaven v roce 2017.[47][48]

Inspirace

Lolita byla ovlivněna západní kulturou. Mnoho značek a časopisů[34], např. Alice Deco, bylo inspirováno knihou Alenka v říši divů z roku 1865[49][50] autora Lewise Carolla.[51][52] Postava Alenky se stala pro lolitu ikonou a inspirací díky svému půvabnému, nevinnému vzezření,[34][53] které bylo pro dívky vnímáno jako ideální.[54] První kompletní překlad vydal v roce 1910 Marujama Eikon pod titulem Ai-čan no jume monogatari („Snový příběh o malé Ai“).[55] Další historickou osobností, kterou byla lolita ovlivněna, je královna Marie Antoinetta;[56] v roce 1979 vznikla manga Versailles no bara odehrávající se v rokoku, inspirovaná mimo jiné událostmi a postavami dvoru Marie Antoinetty.

Terminologie

Lolitu jakožto módní styl předcházel stejnojmenný román[57][58] Vladimira Nabokova z roku 1955; první japonský překlad byl vydán v roce 1959.[54] Román pojednává o starším muži Humbertu Humbertovi, který vychovává a týrá dvanáctiletou dívku jménem Lolita.[59][60][61] Vzhledem ke kontroverzním námětům pedofílie a dětské sexuality brzy získal termín „lolita“ negativní konotace a začal být používán k označování sexualizovaných mladých dívek[62] a asociován s nepřípustnou sexuální obsesí.[63] V Japonsku však diskuze o této kontroverzní knize stavěly na přikrášlené vizi dívčího života (shōjo bunka) a „lolita“ se tak stala synonymem pro „roztomilou“ adolescentní dívku, a to bez jakýchkoli sexuálních konotací.[64]

Název stylu v Japonsku popisuje roztomilost a eleganci spíše než sexuální přitažlivost.[65][66] Mnoho lolit si není vědomo asociace s Nobokovovou knihou a mnohé nad tímto zjištěním vyjádřily znechucení.[67]

Další z častých mylných domněnek je, že lolita je druhem cosplaye.[68] Ačkoli obojí má své kořeny v Japonsku, jedná se o dvě zcela odlišné, na sobě nezávislé instance.[69] Lolita je styl oblékání, zatímco cosplay je nápodoba fiktivní postavy. Není nicméně vyloučeno, že se mohou překrývat.[70] Některé lolity vnímají označení jejich šatů za kostým jako urážku.[71][72]

Reference

  1. Hardy Bernal 2011, s. 20
  2. Monden 2008
  3. a b Robinson 2014, s. 9
  4. Gatlin 2014, s. 16
  5. Haijima 2013, s. 32
  6. Coombes 2016, s. 36
  7. Monden 2008, s. 29
  8. YOUNKER, Terasa. Lolita: dreaming, despairing,defying. New York University. S. 97. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 November 2020. (anglicky) 
  9. Berry 2017, s. 9
  10. a b c d e f KAWAMURA, Yuniya. Fashioning Japanese Subcultures. [s.l.]: [s.n.], 2012. ISBN 9781474235327. DOI 10.2752/9781474235327/KAWAMURA0008. Kapitola Harajuku: The Youth in Silent Rebellion. (anglicky) 
  11. Haijima 2013, s. 33
  12. Staite 2012, s. 75
  13. Robinson 2014, s. 53
  14. a b Monden 2008, s. 30
  15. The Outrageous Street-Style Tribes of Harajuku [online]. BBC [cit. 2018-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 June 2018. (anglicky) 
  16. a b Japan's wild, creative Harajuku street style is dead. Long live Uniqlo. Quartz. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2017. (anglicky) 
  17. What the Hell has Happened to Tokyo's Fashion Subcultures?. Dazed. 2015-12-04. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 June 2018. (anglicky) 
  18. a b Valdimarsdótti 2015, s. 21
  19. Hardy Bernal 2011, s. 23
  20. a b Robinson 2014, s. 39
  21. a b Šablona:Cite thesis
  22. Gatlin 2014, s. 79
  23. Coombes 2016, s. 28
  24. KOMA, K. Kawaii as Represented in Scientific Research: The Possibilities of Kawaii Cultural Studies. Hemispheres, Studies on Cultures and Societies. 2013, s. 103–117. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 August 2017. (anglicky) 
  25. Christopherson 2014, s. 5
  26. Coombes 2016, s. 29
  27. Valdimarsdótti 2015, s. 29
  28. Onohara 2011, s. 35
  29. Hardy Bernal 2011, s. 119–121
  30. Valdimarsdótti 2015, s. 13
  31. Hardy Bernal 2011, s. 119
  32. Christopherson 2014, s. 24
  33. Coombes 2016, s. 35
  34. a b c d e Šablona:Cite thesis
  35. About Metamorphose [online]. Metamorphose [cit. 2021-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23 September 2004. (anglicky) 
  36. Hardy Bernal 2011, s. 168
  37. Gatlin 2014, s. 37, 61
  38. KAWAMURA, Yuniya. Japanese Teens as Producers of Street Fashion. Current Sociology. 2006, s. 784–801. DOI 10.1177/0011392106066816. S2CID 144670266. (anglicky) 
  39. KAWAMURA, Yuniya. Fashioning Japanese Subcultures. [s.l.]: [s.n.], 2012. ISBN 9781474235327. DOI 10.2752/9781474235327/KAWAMURA0006a. Kapitola Geographically and Stylistically Defined Japanese Subcultures. (anglicky) 
  40. GAGNÉ, Isaac. Urban Princesses: Performance and "Women's Language" in Japan's Gothic/Lolita Subculture. Journal of Linguistic Anthropology. 2008, s. 130–150. DOI 10.1111/j.1548-1395.2008.00006.x. (anglicky) 
  41. Tokyo Day 7 Part 3 — Gothic Lolita, Marui One, Marui Young Shinjuku [online]. [cit. 2017-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 October 2016. (anglicky) 
  42. Pretty in Pink [online]. The Bold Italic Editors, 2010-04-08 [cit. 2017-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2017. (anglicky) 
  43. Onohara 2011, s. 33
  44. Interview: Jenna Winterberg and Michelle Nguyen - Page 1, Aoki, Deb. [online]. Manga About [cit. 2018-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 March 2008. (anglicky) 
  45. Gothic & Lolita Bible in English [online]. Japanese Streets [cit. 2017-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2017. (anglicky) 
  46. Baby, the Stars Shine Bright and Tokyo Rebel to open retail locations in New York [online]. Arama! Japan, July 2014 [cit. 2017-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2017. (anglicky) 
  47. a b Fashion Magazine KERA to End Print Publication [online]. Arama! Japan, 2017-03-30 [cit. 2017-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2017. (anglicky) 
  48. What the Closure of FRUiTS Magazine Means for Japanese Street Style. Vice. 2017-02-06. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 June 2018. (anglicky) 
  49. Coombes 2016, s. 33, 37
  50. Hardy Bernal 2011, s. 199
  51. Younker 2011, s. 106
  52. Coombes 2016, s. 7
  53. MONDEN, Masafumi. Being Alice in Japan: Performing a cute, 'girlish' revolt. Japan Forum. 2014, s. 265–285. DOI 10.1080/09555803.2014.900511. S2CID 143270185. (anglicky) 
  54. a b Hinton 2013, s. 1589
  55. Coombes 2016, s. 45
  56. Younker 2011, s. 103
  57. KANG, Z. Young; CASSIDY, T. Diane. Lolita Fashion: A transglobal subculture. Fashion, Style & Popular Culture. 2015, s. 371–384. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 August 2016. DOI 10.1386/fspc.2.3.371_1. (anglicky) 
  58. Christopherson 2014, s. 23
  59. Hinton 2013, s. 1584
  60. Robinson 2014, s. 28
  61. Gatlin 2014, s. 67
  62. Hinton 2013, s. 1585
  63. Robinson 2014, s. 30
  64. ZANK, Dinah. Comics as a Nexus of Cultures: Essays on the Interplay of Media, Disciplines and International Perspectives. Redakce Berninger M.. Jefferson, NC: McFarland & Company, 2010. ISBN 978-0-7864-3987-4. Kapitola Kawaii vs. rorikon: The reinvention of the term Lolita in modern Japanese manga, s. 211–222. (anglicky) 
  65. Peirson-Smith 2015, s. 10
  66. TIDWELL, Christy. Street and Youth Fashion in Japan. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 9781847888556. DOI 10.2752/BEWDF/EDch6063. (anglicky) 
  67. CARRIGER, Michelle Liu. "Maiden's Armor": Global Gothic Lolita Fashion Communities and Technologies of Girly Counteridentity. Theatre Survey. 2019, s. 122–146. DOI 10.1017/S0040557418000522. S2CID 166076744. (anglicky) 
  68. HARDY BERNAL, Kathryn. Performing Lolita: The Japanese Gothic and Lolita Subculture and Constructing Identity through Virtual Space. Journal of Asia-Pacific Pop Culture. 2016, s. 79–102. DOI 10.5325/jasiapacipopcult.1.1.0079. JSTOR 10.5325/jasiapacipopcult.1.1.0079. S2CID 194483476. (anglicky) 
  69. Staite 2012, s. 2
  70. De opkomst van de mangacultuur in België. Een subcultuuronderzoek., Lora-Elly Vannieuwenhuysen, p. 48, KU Leuven, 2014-2015.
  71. KAWAMURA, Yuniya. Fashioning Japanese Subcultures. [s.l.]: [s.n.], 2012. ISBN 9781474235327. DOI 10.2752/9781474235327/KAWAMURA0008. Kapitola Harajuku: The Youth in Silent Rebellion. (anglicky) 
  72. Gatlin 2014, s. 30

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Laika ac Yoyogi Lolita (7722152926).jpg
Autor: Laika ac from USA, Licence: CC BY-SA 2.0
Yoyogi Lolita
Lolita v Praze.jpg
Autor: L.Safranek, Licence: CC0
Pražská lolitka, nakonec umluvitelná na kompromisní fotografii - nejdříve byla naprosto proti focení :-D (LOKACE: Pražské Arbesovo náměstí).