Lom Mušlovka

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Lom Mušlovka
Lom Mušlovka v Dalejském údolí (2013)
Lom Mušlovka v Dalejském údolí (2013)
Základní informace
Nadm. výška300[1] m n. m.
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresPraha
UmístěníPraha 13 Řeporyje
Souřadnice
Lom Mušlovka
Lom Mušlovka
Lom Mušlovka na mapě Prahy
Další informace
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lom Mušlovka je významná geologická a paleontologická pražská lokalita[2][3] známá výskytem zkamenělin (hlavonožci s kuželovitými schránkami,[3] ramenonožci, mlži, graptoliti, trilobiti a lilijice), stěny lomu odkrývají průřez geologickými vrstvami vápence svrchního siluru (prvohory),[2][3] lokalita slouží jako mezinárodní opěrný stratotyp pro hranici nejvyšších silurských oddělení ludlow a přídolí.[4][2][3] Tento stěnový vápencový lom v Dalejském údolí, opuštěný po roce 1918, je součástí národní přírodní památky Dalejský profil (vyhlášena v roce 1982).[5][3]

Lokalita se nachází při turistické cestě (6. zastavení naučné stezky Údolím Dalejského potoka)[2], asi 1,5 km vzdušnou čarou od náměstí v Řeporyjích východním směrem (k Holyni), a to na samém konci Mládkovy ulice, v blízkosti bývalé vápenky Biskup, Kvis a Kotrba (cca 100 metrů od ní na východ).[2]

Jméno lomu bylo odvozeno od četného výskytu fosilií tvarem podobným mušlím (jednalo se ale o mlže nebo ramenonožce).[5]

Podrobněji

Lom Mušlovka byl opuštěn po roce 1918.[6][3] Nejspodnější vrstvy vápence jsou nejstaršího data, všechny vrstvy se tu usazovaly v průběhu asi 4 milionů let.[6] V době vzniku lomu se v pražské pánvi nacházelo poměrně mělké, teplé a tudíž i pro rozvoj živočichů příhodné silurské moře.[6] Byla to doba předcházející variskému ortogenezi (vrásnění) při níž byl vytvořen český masiv.[3] Tehdy se hluboko na jižní polokouli nacházely (mezi superkontinentem Gondwana a vznikajícím prvohorním kontinentem Euramerikou) mikrokontinenty Laurentia, Baltica a Avalonia.[3] Ty byly zality mělkým a teplým silurským mořem kypícím životem, kde vegetovalo mnoho živočichů s vápnitými schránkami.[3] A právě tyto schránky pak sedimentovaly do silných vrstev biodetritických vápenců kopaninského souvrství.[3][pozn. 1] Vrstvy číslo 0 až 39 označené v lomu Mušlovka náleží ke kopaninskému souvrství.[3] Nad těmito vrstvami se pak nacházejí vrstvy, které patří k tzv. požárskému souvrství.[3]

V paleontologických nálezech v lomu se dochovali válcovití hlavonožci a tehdy i velice rozšíření ramenonožci.[6] Ti byli chráněni dvojmiskovitými schránkami a podobali se mlžům.[6] Kromě těchto dříve zmíněných druhů se v lomu Mušlovka našli ještě i graptoliti, trilobiti a lilijice.[6] Vápence a břidlice v Mušlovce zachovaly množství mikroskopických dnes již vymřelých organismů: jsou to jednak mikrofosilie chitinozoa[pozn. 2] a pak tzv. konodonti – jakési „zoubečky“ pocházející z nějakého většího dosud ne řádně paleontologicky zařazeného organizmu.[6]

Vrásnění geologických vrstev (při variské ortogenezi)[3] zřetelně viditelných v lomu a jejich šikmé uklonění z původní vodorovné polohy začalo před 370 milióny let[3] a bylo způsobeno tlakem na prehistorický mikrokontinent Peruniku.[6] Tato byla sevřena mezi Afrikou a skandinávskou částí evropského kontinentu a tento kontinentální tlak neustal prakticky do dnešních dob.[6] Během vrásnění byl český masív, jakožto geologická jednotka, stmelen z několika menších částí.[3] Sedimentované vrstvy v některých částech českého masivu (včetně oblasti Barrandienu, jehož je lom Mušlovka součástí) byly zvrásněny, zprohýbány a ukloněny do současné polohy.[3] Silurské moře, zalévající pražskou pánev, ustoupilo.[6] Na jeho dně pak zůstaly vyvrásněné usazeniny v tloušťkách až několik kilometrů.[6]

Na druhé straně údolí Dalejského potoka byl v lomech Požáry u Řeporyj stanoven (rozhodnutím Mezinárodního geologického kongresu v Moskvě v roce 1984) mezinárodní standard – stratotyp pro silurská oddělení (série) ludlowpřídolí (419 milionů let).[6] V Mušlovce byla odkryta obdobná hranice mezi sériemi ludlow a přídolí a lomový profil v Mušlovce se tak stal opěrným profilem pro „požárský standard“. [6][2]

Části Mušlovky

Arethusinová rokle

Arethusinová rokle se nachází v postranní části lomu Mušlovka.[pozn. 3] Rokle byla pojmenovaná českým geologem, paleontologem a amatérským archeologem Janem Nepomukem Woldřichem (1834–1906) dle trilobita Aulacopleura – Arethusina.[4] V rokli vystupují příkrovy podmořských vulkanitů (diabasů). Mezi vyvřelinami je mocná vrstva tufitických břidlic, jejichž stratigrafické zařazení ke svrchní části liteňského souvrství dokládají trilobit Aulacopleura konincki a vůdčí graptolit Testograptus testis.[7]

Cromusová stráň

Mezi roklí a samotnou lomovou stěnou Mušlovky je v severozápadně orientovaném svahu lokalita nazývaná Cromusová stráň, jež je známá nálezy trilobitů rodu Cromus. Zdejší horniny náležejí stářím ke spodní části kopaninského souvrství.[4][7]

Lomová stěna Mušlovky

Další vrstevní sled hornin pokračuje už přímo v lomové stěně Mušlovky. Začíná krinoidovými, brachiopodovými a cefalopodovými vápenci vyšší části kopaninského souvrství (silur, ludlow), závěr kopaninského souvrství tvoří tenčeji vrstevnaté šedé vápence v jihovýchodní části lomu. Nejmladší sedimenty Mušlovky na vrcholu jihovýchodní stěny jsou tmavší tence vrstevnaté vápence s vložkami břidlic. Dle nálezů graptolitů Monograptus ultimus a Monograptus parultimus náležejí ke spodní části přídolského souvrství.[7][pozn. 4]

Význam lokality

Lom Mušlovka je významný geologický studijní profil, který má nejen geovědně historický význam, ale i význam regionálně–geologický a to zejména svým použitím pro účely mapování a zároveň slouží coby turistická geologická zajímavost (geotyp).[2] Názorným způsobem se zde demonstrují těžební činností odkryté sedimentární vápence, paleontologické nálezy a význam stratigrafie (paleozoikum - silur - přídolí).[2] Z pohledu regionálního začlenění je lom Mušlovka zařazen následovně: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - středočeská oblast (bohemikum) - Barrandien - paleozoikum Barrandienu - pražská pánev.[2]

Důvody ochrany lokality

Tato lokalita je vyhlášena jako geologická a požívá stupně ochrany NPP (národní přírodní památka).[2] Jedná se o stratigraficky významný odkryv (v dobrém stavu) silurem s bohatými trilobitovými, hlavonožcovými a jinými faunami v oblasti tzv. Řeporyjského vulkanického centra.[2] Jsou zde zachovány významné odkryvy vrstev v intervalu ludlow - přídolí a lokalita je též součástí geoparku Barrandien.[2]

Galerie

Flora a fauna

Přirozené a dávnou těžbou vápence neporušené svahy Dalejského údolí hostí bohatou teplomilnou vegetaci a drobnou zvířenu.[8] V minulosti narušené svahy a místa výsypek ze zaniklých lomů byly ponechány vlastnímu vývoji a působení přírody.[8] Na vhodná místa v lomech a do ostatních vytěžených prostor se rozšířily nejprve rostliny.[8] Za nimi se do rostlinného krytu přesunuli i živočichové a přizpůsobili se podmínkám života v „divočinách lomů“.[8] Tyto procesy se nevyhnuly ani Mušlovce.[8]

Invazivní rostliny

Kamenná suť zarůstá plevelem a invazivními rostlinami (kopřiva dvoudomá (Urtica dioica); zlatobýl kanadský (Solidago canadensis); ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elaticus); merlík smrdutý (Chenopodium vulvaria) apod.), které svými kořeny a odumřelými částmi rostlin vytváří novou půdu příliš bohatou na dusíkaté látky, jež neprospívají růstu původního stepního biotopu.[8] Obdobný proces probíhá i na bývalých lomových stěnách, kde rostou náletové dřeviny (plané jabloně; plané švestky; husté trnky).[8]

Flora

Na bývalé šikmé lomové stěně roste suchomilná, žlutě kvetoucí tařice horská (Alysum montanum); tlusticovitý léčivý rozchodník bílý (Sedum album); fialově kvetoucí česnek horský (Allium senescens) a silně ohrožený, keřovitý devaterník šedý (Helianthenum canum).[8]

Na dně lomu v místech, kde ustoupily plevele, je možno vidět z jara žlutě kvetoucí léčivý podběl lékařský (Tussilago farfara); později (od května do začátku července) pak plazivé keříčky mateřídoušky časné (Thymus praecox).[8] Dokonce se zde kdysi vyskytovaly i exempláře jarní houby – smrže obecného (Morchella esculenta).[8]

Fauna

Bezobratlí

Na hraně lomu lze v létě spatřit motýly (bělásek řepkový (Pieris rapae); otakárek ovocný (Iphiclides podaliriu)) a jejich housenky.[8]

Na skalách lemujících Mušlovku jakož i na dně (počvě) lomu žijí mezi rostlinami a kamennou sutí pavouci, brouci, motýli, mouchy, vosy a také mravenci.[8] Květy planých jabloní hostí dospělé jedince pestřenky hrušňové (Scaeva parastri), jejíž larvy žijí na nejrůznějších bylinách a konzumují mšice (jsou mšicožravé).[8] Larvy pestřenky pruhované (Episyrphus balteatus) se také živí mšicemi na zdejších planých jabloních a švestkách.[8] Další druhy pestřenek lze spatřit i na okolních miříkovitých rostlinách (např. na mrkvi obecné (Daucus carota)).[8]

Šedohnědé mimikry sarančete modrokřídlého (Oedipoda caerulescens) splývá s šedohnědými odstíny barev zdejšího geologického podkladu.[8] Vzácně lze v Mušlovce objevit i kobylku hnědou (Decticus verrucivorus) na rozdíl od kobylky zelené (Tetigonia viridissima), jež se zde vyskytuje mnohem častěji.[8] Pod kameny se zde vyskytuje rovněž v noci a za šera lovící velký, kovově modrý střevlík vrásčitý (střevlík svraštělý) (Carabus intricatus), který je znám spíše z pražských zahrad a parků.[8]

Obratlovci

Hojně se v Mušlovce vyskytuje myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) a hraboš polní (Microtus arvalis).[8] Z jara občas je v Mušlovce k vidění i sova pálená (Tyto alba), která kromě hrabošů loví i krtky, rejsky, drobné ptáky a hmyz.[8] Před lety tu byl dokonce viděn i výr velký (Bubo bubo).[8] Svůj lovecký revír zde má i štíhlá lasice kolčava (Mustela nivalis), jež kromě myší a hrabošů chytá i mladé potkany.[8]

Odkazy

Poznámky

  1. Biodetritické vápence jsou vápence složené z úlomků korálů, řas a schránek uhynulých živočichů.[3] V lomu Mušlovka se na rovném plochém dně teplého moře vrstvy biodetritických vápenců usazovaly před cca 420 miliony lety a to po dobu trvající asi 4 miliony let.[3]
  2. Silurští chitinozoa jsou organické mořské mikrofosilie ve tvaru baňky, které produkuje dosud neznámý organismus. Vyskytují se od ordoviku přes silur až do devonu (tj. ve středních prvohorách – středním paleozoiku), mají milimetrové měřítko a jsou hojné téměř ve všech druzích mořského sedimentu po celé zeměkouli. Toto široké rozšíření a jejich rychlé tempo vývoje z nich činí cenné biostratigrafické ukazatele (markery).
  3. Arethusinová rokle – GPS souřadnice: 50°1'55.213"N, 14°19'54.617"E; 50.0320036N, 14.3318381E.
  4. Zdroj[2] uvádí, že dle nálezů graptolitů Monograptus ultimus a Monograptus parultimus náležejí ke spodní části požárského souvrství (silur, přídolí).[2]

Reference

  1. Mušlovka (Lom, důl - bývalý; Praha - Řeporyje, Česko) [online]. Web: Mapy cz [cit. 2021-09-28]. Bývalý vápencový lom, bohaté naleziště zkamenělin z období prvohor (GPS: 50.0310789N, 14.3327094E; 50°1'51.884"N, 14°19'57.754"E). Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n VAJSKEBROVÁ, Markéta. Lom Mušlovka [online]. Web: Databáze významných geologických lokalit: (id = 4150; Praha); Česká geologická služba, 2019-04-16 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Lom Mušlovka u Řeporyj (50°1'52.253"N, 14°19'58.383"E) [online]. Web: Geologie Paleontologie Astronomie cz [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. 
  4. a b c NĚMEC, Jan. Prokopské a Dalejské údolí-přírodní park. Praha: Consult, 2003. 142 s. Kapitola Národní přírodní památka Dalejský profil, s. 86–89. 
  5. a b Mušlovka - opuštěný lom se zkamenělinami, Praha [online]. Web: turistika cz [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h i j k l m Česky psaný text na veřejně přístupné informační tabuli s titulem: Naučná stezka údolím Dalejského potoka; Stanoviště číslo 6: Mušlovka
  7. a b c CHLUPÁČ, Ivo. Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Praha: Academia, 1999. 279 s. Kapitola Z Řeporyj do Holyně, s. 96–101. 
  8. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v Mušlovka [online]. Web: Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí, z.s. [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. 

Literatura

  • CHLUPÁČ, Ivo. Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. 2., upravené vydání Praha: Academia, 1999. 279 stran; ISBN 80-200-0680-X.
  • KŘÍŽ, Jiří. Geologické památky Prahy: proterozoikum a starší prvohory = Geological monuments of Prague: protezoroic and lower paleozoic. Vydání 1. Praha: Český geologický ústav, 1999. 278 stran, XVI stran barevných obrazových příloh; ISBN 80-7075-345-5.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Map Prague Geo.png
Autor: MrGreg + Alexrk2 + OpenStreerMaps.org, Licence: CC BY-SA 3.0
Mapa Prahy k využití pro geolokaci vytvořená pomocí OpenStreetMaps.org s úpravou barev a zvýrazněním hranic.
Green pog.svg
Shiny green button/marker widget.
2017-06-25 (18) Helianthemum alpestre or Helianthemum oelandicum (hoary rockrose) at Schneeberg, Austria.jpg
Autor: GT1976, Licence: CC BY-SA 4.0
Helianthemum alpestre or Helianthemum oelandicum (hoary rockrose) at Schneeberg, Austria
Feldmaus Microtus arvalis.jpg
Autor: Dieter TD, first upload in de wikipedia on 13:31, 28. Apr 2005 by Dieter TD, Licence: CC BY-SA 3.0
Feldmaus (Microtus arvalis) bei Lanke (Deutschland - Brandenburg).
Episyrphus balteatus 105821985.jpg
Autor: Michael Knapp, Licence: CC BY 4.0
Marmalade Hover Fly (Episyrphus balteatus)
Chenopodium vulvaria plant (6).jpg
Autor: Hugues Tinguy, Licence: CC BY-SA 2.0 fr
Chenopodium vulvaria
20170326Tussilago farfara2.jpg
Autor: , Licence: CC0
Huflattich (Tussilago farfara) nahe der Goldenen Bremm in Alt-Saarbrücken
Aulacopleura konicki.jpg
Aulacopleura konicki Barrande, 1846
Tyto alba ssp guttata in Predjama Slovenia IMG 9403.jpg
Autor: Bjoertvedt, Licence: CC BY-SA 4.0
The Central Europe Barn Owl (de: Mitteleuropäische Schleiereule), is a subspecies (Tyto alba guttata) of the Barn Owl (Tyto alba) - living in central and southeastern Europe. Here in Predjama, Slovenia
Arkipelet Solværøyene har Europas tetteste bestand av Hubro.jpg
Autor: Bjørn Markussen, Licence: CC BY-SA 4.0
Eurasian Eagle Owl
2013 07 03 Iphiclides podalirius Segelfalter Denis Apel-4871.jpg
Autor: Denis Apel, Licence: CC BY-SA 4.0
Segelfalter (Iphiclides podalirius)

Fundort:

Ungarn, Mitteltransdanubien, Balaton (Plattensee), Balatonfüred (Bad Plattensee), Hotel Lidó, 115 m, 03.07.2013, Tagfund, Freilandfoto
Praha, Dalejské údolí, Mušlovka.jpg
Autor: Sefjo, Licence: CC BY-SA 3.0
Mušlovka, součást NPP Dalejský profil, Dalejské údolí, Praha.
Irvin calicut explaning fossil tablets (7).JPG
Autor: irvin calicut, Licence: CC BY-SA 3.0
User:irvin calicut explaining fossil of Orthoceras , Clicks By irvin calicut .
Green-veined Whites - Flickr - gailhampshire.jpg
Autor: gailhampshire from Cradley, Malvern, U.K, Licence: CC BY 2.0
Drinking at a lick.
2011-04-30 Morchella esculenta.jpg
Autor: Andreas Kunze, Licence: CC BY-SA 3.0
Morel (Morchella esculenta agg.)
Lasice kolčava (Mustela nivalis) (1).jpg
Autor: Richenza, Licence: CC BY-SA 3.0
Mládě - Lasice kolčava (Mustela nivalis). Jihočeský kraj. Česká republika.
20150515Arrhenatherum elatius4.jpg
Autor: , Licence: CC0
Gewöhnlicher Glatthafer (Arrhenatherum elatius) bei Hockenheim
Blue Ground Beetle (Carabus intricatus) (13533863304).jpg
Autor: Bernard DUPONT from FRANCE, Licence: CC BY-SA 2.0
Forêt d' Ecouves, Orne, FRANCE
20200923 sabelsprinkhaan in Stadskanaal.jpeg
Autor: Gouwenaar, Licence: CC BY-SA 4.0
Sabelsprionkhaan in Stadskanaal
Decticus verrucivorus male (3788390082).jpg
Autor: Gilles San Martin from Namur, Belgium, Licence: CC BY-SA 2.0
Decticus verrucivorus male
Scaeva pyrastri 138999622.jpg
Autor: Michel Langeveld, Licence: CC BY-SA 4.0
Pied Hover Fly (Scaeva pyrastri)
Iowagnathus grandus.png
Autor: Derek E.G. Briggs; Huaibao P. Liu; Robert M. McKay; Brian J. Witzke, Licence: CC BY 3.0
Complete, but slightly disturbed, apparatus of the Winneshiek Shale conodont Iowagnathus grandis (SUI 139888).
Fosilni Mlz Cardiola consanguis Barrande 1881.gif
Fosilní mlž Cardiola consanguis (Joachim Barrande, 1881)
Allium senescens.jpg
Autor: James Steakley, Licence: CC BY-SA 3.0
Allium senescens flowering in the garden of botanist Robert R. Kowal in Madison, Wisconsin, USA
Rhynchotremadentatum.jpg
Rhynchotrema dentatum, a rhynchonellid brachiopod from the Cincinnatian (Upper Ordovician) of southeastern Indiana.
Sedum album 03 ies.jpg
Autor: Frank Vincentz, Licence: CC BY-SA 3.0
Sedum album
20150710Oedipoda caerulescens1.jpg
Autor: AnRo0002, Licence: CC0
Blauflügelige Ödlandschrecke (Oedipoda caerulescens) bei Reilingen
Whole chitinozoan cropped.jpg
Autor: en:User:Verisimilus, Licence: CC BY 2.5
A Chitinozoan (Sphaerochitina cf. diezae / lycoperdoides / impia) from the late Silurian Burgsvik beds, Gotland, Sweden, prepared by dissolution in HF acid.
Goldrute Bärnzell.JPG
Autor: Konrad Lackerbeck, Licence: CC0
Kanadische Goldrute bei Bärnzell
Thymus praecox in Lozere (1).jpg
Autor: Krzysztof Golik , Licence: CC BY-SA 4.0
Thymus praecox in commune of Massegros Causses Gorges, Lozère, France
180408-Waldmaus-01.jpg
Autor: BlueBreezeWiki, Licence: CC BY-SA 3.0
Wood mouse, Apodemus sylvaticus
Urtica dioica TK 2021-04-23 1.jpg
Autor: T. Kebert, Licence: CC BY-SA 4.0
Urtica dioica, Czechia