Lorenz Saladin

Lorenz Saladin
Narození	28. října 1896 Nuglar-St. Pantaleon
Úmrtí	7. září 1936 (ve věku 39 let) Kyrgyzstán
Místo pohřbení	Ledovec Inylček
Povolání	fotograf
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lorenz Saladin (28. října 1896 – 17. září 1936) byl švýcarský horolezec, novinář, fotograf a cestovatel. Jeho velký archiv fotografií a zpráv z jeho expedic byl objeven v ruských zdrojích v roce 2008.

Životopis

Saladin se narodil v Nuglar-St. Pantaleon, v kantonu Solothurn ve Švýcarsku. Pocházel ze skromných poměrů a skončil v domově, když se jeho rodiče rozvedli. Pracoval na různých pozicích a během první světové války hlídal švýcarskou hranici. Mezi lety 1920 a 1932 cestoval Evropou, Jižní Amerikou a USA a přijímal jakoukoliv, i tu nejpodivnější práci, která mu byla nabídnuta. Během této doby se začal zajímat o fotografii a stal se kvalitním fotografem. Politicky byl členem Komunistické strany Švýcarska (KPS).^[1]

Vždy se velmi zajímal o horolezectví a ve Švýcarsku byl členem několika horolezeckých klubů. V roce 1932 se zúčastnil první švýcarské expedice na Kavkaz s lyžařským klubem z Curychu a přispěl do tisku zprávami a fotografiemi. Se svým kolegou Wernerem Wickertem vylezl na vrchol Ušba, který mnoho horolezců považovalo za nejtěžší výstup na Kavkaze.^[2]

Seznámil se s moskevským studentem a horolezcem Georgijem Čarlampievem. V roce 1934 mu Čarlampiev pomohl zorganizovat vlastní horolezeckou výpravu na Kavkaz. Po něm byla pojmenována hora Pik Saladin.

V následujícím roce plánovala skupina pěti ruských přátel, Georgij Čarlampiev, Michail Dadiomov, Leonid Gutman, sochař Jevgenij Abalakov a jeho bratr Vitalij geologickou expedici, při které vylezou na 7546 metrů vysokou horu Muztag Ata v Číně. Byly financovány ruskou odborovou federací, ale čínská vláda jim však neudělila nezbytná povolení. Poté se rozhodli, až příliš spěšně, zkusit 7200 metrů vysokou horu Chan Tengri v Pamíru. Chan Tengri je nejsevernější 7000 metrů vysoký vrchol na světě, pozoruhodný tím, že má kratší lezeckou sezónu, obecně horší počasí a slabší vzduch. Pro tak obtížný úkol bylo špatné roční období a nedostatek přípravy vedl ke katastrofě. Na vrchol dorazili 5. září, ale při sestupu sněhovou bouří Gutman upadl a těžce se zranil a všichni horolezci utrpěli silné omrzliny. Saladin amputoval černé části rukou kapesním nožem a dezinfikoval je benzínem. Zemřel však na otravu krve. Jeho hrob poblíž ledovce Inylček byl objeven teprve v roce 2008.^[1]

Dědictví

Švýcarská fotografka a spisovatelka Annemarie Schwarzenbach, kolegyně a fotografka, sledovala Saladinovy zprávy v časopisech a uznávala kvalitu jeho fotografií. Byla také fascinována jeho nebojácným přístupem k životu, jeho odvahou čelit tváří v tvář potížím a silou jeho politického přesvědčení. Zachování jeho odkazu, které považovala za kontrapunkt k švýcarské ostrovní neutralitě, se pro Schwarzenbachovou stalo osobní i ideologickou povinností.^[3] V roce 1937 odcestovala do Moskvy, prozkoumala jeho práci a napsala řadu článků. Tento materiál byl shromážděn do komplexní biografie s předmluvou švédského cestovatele Svena Hedina, která byla rychle vyprodána.^[4]

Během druhé světové války Saladinovy fotografie zmizely. Při zkoumání nového vydání Schwarzenbachovy knihy narazili spisovatelé Robert Steiner a Emil Zopfi na Saladinův fotoarchiv v Moskvě. Jeho archivy byly později převedeny do Švýcarského alpského muzea v Bernu.^[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lorenz Saladin na anglické Wikipedii.

Literatura

• Annemarie Clarac-Schwarzenbach: Lorenz Saladin. Ein Leben für die Berge. Geleitwort von Sven Hedin. Bern: Hallwag, 1938.
• Annemarie Schwarzenbach: Lorenz Saladin, ein Leben für die Berge. Basel: Lenos, 2007. ISBN 9783857873850

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lorenz Saladin na Wikimedia Commons
• Odkaz na knihu Emila Zopfiho
• Fotogalerie poslední Saladinovy expedice Archivováno 15. 5. 2014 na Wayback Machine.
• Portrét Lorenze Saladina