Lorenzo Sonego

Lorenzo Sonego
Lorenzo Sonego na French Open 2022
Lorenzo Sonego na French Open 2022
StátItálieItálie Itálie
Datum narození11. května 1995 (29 let)[1]
Místo narozeníTurín, Itálie[1]
BydlištěTurín, Itálie[1]
Výška191 cm[1]
Hmotnost76 kg[1]
Profesionál od2013[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 846 312 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů122–126
Tituly3 ATP, 3 challengery, 3 ITF
Nejvyšší umístění21. místo (4. října 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2022)
French Open4. kolo (2020, 2023)
Wimbledon4. kolo (2021)
US Open2. kolo (2018, 2019, 2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů39–39
Tituly2 ATP
Nejvyšší umístění60. místo (12. září 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021)
French Open2. kolo (2019, 2022)
US Open3. kolo (2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240228a28. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lorenzo Sonego (* 11. května 1995 Turín) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři singlové a dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2021 na 21. místě a ve čtyřhře v září 2022 na 60. místě. Trénuje ho Gipo Arbino.[1]

V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2021 utkáním základní skupiny finálového turnaje proti Spojeným státům, v němž vyhrál dvouhru nad Reilly Opelkou. Italové zvítězili 2:1 na zápasy. V roce 2023 se stal součástí vítězného výběru, který pro Itálii získal druhou „salátovou mísu“. Do září 2024 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 6–3 ve dvouhře a 3–0 ve čtyřhře.[3]

Itálii reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde startoval v mužské dvouhře jako třináctý nasazený. Ve druhém kole však podlehl Gruzínci Nikolozi Basilašvilimu. Do mužské čtyřhry zasáhl s Lorenzem Musettim. Rovněž ve druhé fázi je vyřadil první světový pár a pozdější olympijští vítězové Nikola Mektić s Matem Pavićem.

Tenisová kariéra

Tenis začal hrát relativně pozdě v jedenácti letech, kdy navázal spolupráci s koučem Gipem Arbinem.[4] Premiérový titul na challengerech si odvezl z říjnového Sparkassen ATP Challengeru 2017 v Ortisei. Ve finále porazil německého hráče Tima Pütze po dvousetovém průběhu.[1][2]

Na okruhu ATP Tour debutoval antukovým Internazionali BNL d'Italia 2016 v Římě po zisku divoké karty. V prvním kole podlehl Portugalci Joãu Sousovi. Na další události ze série Masters, Monte-Carlo Rolex Masters 2019, prošel kvalifikačním sítem do hlavní soutěže. Na cestě do čtvrtfinále pak poprvé porazil člena elitní světové dvacítky, dvanáctého muže klasifikace Karena Chačanova z Ruska. Mezi poslední osmičkou jej vyřadil Srb Dušan Lajović.[4][2]

Na Monte-Carlo Masters 2022

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V jejím závěru vyřadil Australana Bernarda Tomica. Ve dvouhře pak přehrál Nizozemce Robina Haaseho, ale ve druhém kole nenašel recept na Francouze Richarda Gasqueta. Do singlové soutěže Wimbledonu 2018 zasáhl i přes porážku v kvalifikačním kole od Ernestse Gulbise. Jako šťastný poražený singlista pak v úvodní fázi dvouhry neuhrál žádný set na Američana Taylora Fritze.[4][2] Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 10. září 2018 po druhém kole na US Open 2018 a trofeji z janovského challengeru v navazujícím týdnu. Na žebříčku ATP se posunul ze 121. na 90. místo.[5]

Do prvního čtvrtfinále na okruhu ATP Tour se probojoval během Gazprom Hungarioan Open 2018 po záchraně dvou mečbolu Poláka Huberta Hurkacze a výhře nad Gasquetem.[4] Do premiérového finále pak postoupil během červnového Antalya Open 2019 po vítězství nad třetím nasazeným Australanem Jordanem Thompsonem. Z pozice sedmdesátého pátého hráče žebříčku v boji o titul zdolal 19letého Srba Miomira Kecmanoviće ve třech setech. Ve druhém z nich odvrátil mečbol. Před anatalyjským turnajem přitom nevyhrál žádné utkání na trávě a do Turecka přijížděl se sérií šesti proher. Po triumfu prolomil brány první světové padesátky, když ve vydání z 1. července 2019 figuroval na 46. příčce.[6]

Na cestě do druhé karierního semifinále ATP, antukového Generali Open Kitzbühel 2019, odvrátil osm mečbolů Argentinci Federicu Delbonisovi a jednu mečbolovou hrozbu Robertu Carballési Baenovi. Mezi poslední čtveřicí hráčů jej zastavila rakouská světová čtyřka Dominic Thiem. Desetizápasovou šňůru porážek ukončil premiérovým postupem do čtvrtfinále turnaje z kategorie ATP Tour 500, Rio Open 2020, kde dohrál na raketě chorvatské turnajové pětky Borny Ćoriće.[4] Druhý singlový titul vybojoval na cagliarském Sardegna Open 2021. Po patnácti letech se stal prvním Italem, jenž vyhrál turnaj na italské půdě.[7] S krajanem Andreou Vavassorim navíc triumfoval i v sardinské čtyřhře.[8]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0–1 D)
ATP Tour 250 (3–1 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 5 (3–2)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.29. června 2019Antalya, TureckotrávaSrbsko Miomir Kecmanović6–7(5–7), 7–6(7–5), 6–1
Finalista1.1. listopadu 2020Vídeň, Rakouskotvrdý (h)Rusko Andrej Rubljov4–6, 4–6
Vítěz2.11. dubna 2021Cagliari, ItálieantukaSrbsko Laslo Djere2–6, 7–6(7–5), 6–4
Finalista2.26. června 2021Eastbourne, Spojené královstvítrávaAustrálie Alex de Minaur6–4, 4–6, 6–7(5–7)
Vítěz3.25. dubna 2021Mety, Francietvrdý (h)Kazachstán Alexandr Bublik7–6(7–3), 6–2

Čtyřhra: 3 (2–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.11. dubna 2021Cagliari, ItálieantukaItálie Andrea VavassoriItálie Simone Bolelli
Argentina Andrés Molteni
6–3, 6–4
Vítěz2.31. července 2022Kitzbühel, RakouskoantukaŠpanělsko Pedro MartínezNěmecko Tim Pütz
Nový Zéland Michael Venus
5–7, 6–4, [10–8]
Finalista1.únor 2024Dauhá, KatartvrdýItálie Lorenzo MusettiSpojené království Jamie Murray
Nový Zéland Michael Venus
6–7(0–7), 6–2, [8–10]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (3–1 D)
Futures (3–4 D)

Dvouhra: 11 (6–5)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.31. května 2015Lecco, ItálieantukaUSA Tommy Paul1–6, 4–6
Vítěz1.13. září 2015Pula, ItálieantukaNěmecko Daniel Altmaier7–5, 6–4
Vítěz2.25. října 2015Pula, ItálieantukaNěmecko George von Massow6–4, 6–1
Finalista2.1. listopadu 2015Pula, ItálieantukaItálie Gianluca Mager3–6, 3–6
Vítěz2.1. října 2017Pula, ItálieantukaŠpanělsko Javier Marti6–3, 3–1skreč
Vítěz1.15. října 2017Ortisei, ItáliekoberecNěmecko Tim Pütz6–4, 6–4
Finalista1.22. října 2017Ismaning, NěmeckokoberecNěmecko Yannick Hanfmann4–6, 6–3, 5–7
Finalista3.29. října 2017Pula, ItálieantukaItálie Federico Gaio6–7(4–7), 6–2, 0–6
Finalista4.5. listopadu 2017Pula, ItálieantukaBosna a Hercegovina Tomislav Brkić5–7, 4–6
Vítěz2.9. září 2018Janov, ItálieantukaNěmecko Dustin Brown6–2, 6–1
Vítěz3.8. září 2019Janov, ItálieantukaŠpanělsko Alejandro Davidovich Fokina6–2, 4-6, 7-6(8-6)

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)

Výsledekč.datum a místo konáníspoluhráčisoupeřiskóre
Vítěz1.Davis Cup 2023
26. listopadu 2023
Málaga, Španělsko
tvrdý (hala), Martin Carpena Arena
Itálie Jannik Sinner
Itálie Lorenzo Musetti
Itálie Matteo Arnaldi
Itálie Simone Bolelli
Austrálie Austrálie2–0
Austrálie Alex de Minaur
Austrálie Jordan Thompson
Austrálie Alexei Popyrin
Austrálie Max Purcell
Austrálie Matthew Ebden

Vítězství nad hráči Top 10

Přehled
Sezóna2020202120222023Celkem
Vítězství12126
Vítězství
Č.hráčATPturnajpovrchfázeskóreSonego
2020
1.Srbsko Novak Djoković1.Vídeň, Rakouskotvrdý (h)čtvrtfinále6–2, 6–142.
2021
2.Rakousko Dominic Thiem4.Řím, Itálieantuka3. kolo6–4, 6–7(5–7), 7–6(7–5)33.
3.Rusko Andrej Rubljov7.Řím, Itálieantukačtvrtfinále3–6, 6–4, 6–333.
2022
4.Polsko Hubert Hurkacz10Mety, Franicetvrdý (h)semifinále7–6(7–5), 6–465.
2023
5.Kanada Félix Auger-Aliassime9.Dubaj, Spojené arabské emirátytvrdý2. kolo7–6(7–4), 6–467.
6.  Andrej Rubljov7.French Open, Paříž, Francieantuka3. kolo5–7, 0–6, 6–3, 7–6(7–5), 6–348.
     výhra nad úřadující světovou jedničkou

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lorenzo Sonego na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Lorenzo Sonego na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240228a28. února 2024
  2. a b c d Lorenzo Sonego na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240228a28. února 2024
  3. Lorenzo Sonego na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240228a28. února 2024
  4. a b c d e Lorenzo Sonego's Profile: Player Bio / Personal / Year by Year / Career [online]. ATP Tour, Inc., 2020 [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Lorenzo Sonego's Profile: Rankings History [online]. ATP Tour, Inc., 2020 [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sonego přežil mečbol a od první výhry na trávě došel v Antalyi až k titulu [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-29 [cit. 2019-07-01]. Dostupné online. 
  7. Sonego Fights Back To Complete Title Double In Cagliari [online]. ATP Tour, Inc., 2021-04-11 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Sonego Completes First Part Of Potential Cagliari Title Double, Wins Team Crown With Vavassori [online]. ATP Tour, Inc., 2021-04-11 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce