Lorenzo Sonego

Lorenzo Sonego
Lorenzo Sonego na French Open 2022
Stát	Itálie Itálie
Datum narození	11. května 1995 (29 let)[1]
Místo narození	Turín, Itálie[1]
Bydliště	Turín, Itálie[1]
Výška	191 cm[1]
Hmotnost	76 kg[1]
Profesionál od	2013[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	5 846 312 USD
Tenisová raketa	Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů	122–126
Tituly	3 ATP, 3 challengery, 3 ITF
Nejvyšší umístění	21. místo (4. října 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2022)
French Open	4. kolo (2020, 2023)
Wimbledon	4. kolo (2021)
US Open	2. kolo (2018, 2019, 2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	39–39
Tituly	2 ATP
Nejvyšší umístění	60. místo (12. září 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2021)
French Open	2. kolo (2019, 2022)
US Open	3. kolo (2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	2. kolo (2020)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240228a28. února 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lorenzo Sonego (* 11. května 1995 Turín) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři singlové a dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2021 na 21. místě a ve čtyřhře v září 2022 na 60. místě. Trénuje ho Gipo Arbino.^[1]

V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2021 utkáním základní skupiny finálového turnaje proti Spojeným státům, v němž vyhrál dvouhru nad Reilly Opelkou. Italové zvítězili 2:1 na zápasy. V roce 2023 se stal součástí vítězného výběru, který pro Itálii získal druhou „salátovou mísu“. Do září 2024 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 6–3 ve dvouhře a 3–0 ve čtyřhře.^[3]

Itálii reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde startoval v mužské dvouhře jako třináctý nasazený. Ve druhém kole však podlehl Gruzínci Nikolozi Basilašvilimu. Do mužské čtyřhry zasáhl s Lorenzem Musettim. Rovněž ve druhé fázi je vyřadil první světový pár a pozdější olympijští vítězové Nikola Mektić s Matem Pavićem.

Tenis začal hrát relativně pozdě v jedenácti letech, kdy navázal spolupráci s koučem Gipem Arbinem.^[4] Premiérový titul na challengerech si odvezl z říjnového Sparkassen ATP Challengeru 2017 v Ortisei. Ve finále porazil německého hráče Tima Pütze po dvousetovém průběhu.^[1][2]

Na okruhu ATP Tour debutoval antukovým Internazionali BNL d'Italia 2016 v Římě po zisku divoké karty. V prvním kole podlehl Portugalci Joãu Sousovi. Na další události ze série Masters, Monte-Carlo Rolex Masters 2019, prošel kvalifikačním sítem do hlavní soutěže. Na cestě do čtvrtfinále pak poprvé porazil člena elitní světové dvacítky, dvanáctého muže klasifikace Karena Chačanova z Ruska. Mezi poslední osmičkou jej vyřadil Srb Dušan Lajović.^[4][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V jejím závěru vyřadil Australana Bernarda Tomica. Ve dvouhře pak přehrál Nizozemce Robina Haaseho, ale ve druhém kole nenašel recept na Francouze Richarda Gasqueta. Do singlové soutěže Wimbledonu 2018 zasáhl i přes porážku v kvalifikačním kole od Ernestse Gulbise. Jako šťastný poražený singlista pak v úvodní fázi dvouhry neuhrál žádný set na Američana Taylora Fritze.^[4][2] Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 10. září 2018 po druhém kole na US Open 2018 a trofeji z janovského challengeru v navazujícím týdnu. Na žebříčku ATP se posunul ze 121. na 90. místo.^[5]

Do prvního čtvrtfinále na okruhu ATP Tour se probojoval během Gazprom Hungarioan Open 2018 po záchraně dvou mečbolu Poláka Huberta Hurkacze a výhře nad Gasquetem.^[4] Do premiérového finále pak postoupil během červnového Antalya Open 2019 po vítězství nad třetím nasazeným Australanem Jordanem Thompsonem. Z pozice sedmdesátého pátého hráče žebříčku v boji o titul zdolal 19letého Srba Miomira Kecmanoviće ve třech setech. Ve druhém z nich odvrátil mečbol. Před anatalyjským turnajem přitom nevyhrál žádné utkání na trávě a do Turecka přijížděl se sérií šesti proher. Po triumfu prolomil brány první světové padesátky, když ve vydání z 1. července 2019 figuroval na 46. příčce.^[6]

Na cestě do druhé karierního semifinále ATP, antukového Generali Open Kitzbühel 2019, odvrátil osm mečbolů Argentinci Federicu Delbonisovi a jednu mečbolovou hrozbu Robertu Carballési Baenovi. Mezi poslední čtveřicí hráčů jej zastavila rakouská světová čtyřka Dominic Thiem. Desetizápasovou šňůru porážek ukončil premiérovým postupem do čtvrtfinále turnaje z kategorie ATP Tour 500, Rio Open 2020, kde dohrál na raketě chorvatské turnajové pětky Borny Ćoriće.^[4] Druhý singlový titul vybojoval na cagliarském Sardegna Open 2021. Po patnácti letech se stal prvním Italem, jenž vyhrál turnaj na italské půdě.^[7] S krajanem Andreou Vavassorim navíc triumfoval i v sardinské čtyřhře.^[8]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	29. června 2019	Antalya, Turecko	tráva	Miomir Kecmanović	6–7(5–7), 7–6(7–5), 6–1
Finalista	1.	1. listopadu 2020	Vídeň, Rakousko	tvrdý (h)	Andrej Rubljov	4–6, 4–6
Vítěz	2.	11. dubna 2021	Cagliari, Itálie	antuka	Laslo Djere	2–6, 7–6(7–5), 6–4
Finalista	2.	26. června 2021	Eastbourne, Spojené království	tráva	Alex de Minaur	6–4, 4–6, 6–7(5–7)
Vítěz	3.	25. dubna 2021	Mety, Francie	tvrdý (h)	Alexandr Bublik	7–6(7–3), 6–2

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	11. dubna 2021	Cagliari, Itálie	antuka	Andrea Vavassori	Simone Bolelli Andrés Molteni	6–3, 6–4
Vítěz	2.	31. července 2022	Kitzbühel, Rakousko	antuka	Pedro Martínez	Tim Pütz Michael Venus	5–7, 6–4, [10–8]
Finalista	1.	únor 2024	Dauhá, Katar	tvrdý	Lorenzo Musetti	Jamie Murray Michael Venus	6–7(0–7), 6–2, [8–10]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	31. května 2015	Lecco, Itálie	antuka	Tommy Paul	1–6, 4–6
Vítěz	1.	13. září 2015	Pula, Itálie	antuka	Daniel Altmaier	7–5, 6–4
Vítěz	2.	25. října 2015	Pula, Itálie	antuka	George von Massow	6–4, 6–1
Finalista	2.	1. listopadu 2015	Pula, Itálie	antuka	Gianluca Mager	3–6, 3–6
Vítěz	2.	1. října 2017	Pula, Itálie	antuka	Javier Marti	6–3, 3–1skreč
Vítěz	1.	15. října 2017	Ortisei, Itálie	koberec	Tim Pütz	6–4, 6–4
Finalista	1.	22. října 2017	Ismaning, Německo	koberec	Yannick Hanfmann	4–6, 6–3, 5–7
Finalista	3.	29. října 2017	Pula, Itálie	antuka	Federico Gaio	6–7(4–7), 6–2, 0–6
Finalista	4.	5. listopadu 2017	Pula, Itálie	antuka	Tomislav Brkić	5–7, 4–6
Vítěz	2.	9. září 2018	Janov, Itálie	antuka	Dustin Brown	6–2, 6–1
Vítěz	3.	8. září 2019	Janov, Itálie	antuka	Alejandro Davidovich Fokina	6–2, 4-6, 7-6(8-6)

Výsledek	č.	datum a místo konání	spoluhráči	soupeři	skóre
Vítěz	1.	Davis Cup 2023 26. listopadu 2023 Málaga, Španělsko tvrdý (hala), Martin Carpena Arena	Jannik Sinner Lorenzo Musetti Matteo Arnaldi Simone Bolelli	Austrálie	2–0
				Alex de Minaur Jordan Thompson Alexei Popyrin Max Purcell Matthew Ebden

Přehled

Vítězství

Č.	hráč	ATP	turnaj	povrch	fáze	skóre	Sonego
2020
1.	Novak Djoković	1.	Vídeň, Rakousko	tvrdý (h)	čtvrtfinále	6–2, 6–1	42.
2021
2.	Dominic Thiem	4.	Řím, Itálie	antuka	3. kolo	6–4, 6–7(5–7), 7–6(7–5)	33.
3.	Andrej Rubljov	7.	Řím, Itálie	antuka	čtvrtfinále	3–6, 6–4, 6–3	33.
2022
4.	Hubert Hurkacz	10	Mety, Franice	tvrdý (h)	semifinále	7–6(7–5), 6–4	65.
2023
5.	Félix Auger-Aliassime	9.	Dubaj, Spojené arabské emiráty	tvrdý	2. kolo	7–6(7–4), 6–4	67.
6.	Andrej Rubljov	7.	French Open, Paříž, Francie	antuka	3. kolo	5–7, 0–6, 6–3, 7–6(7–5), 6–3	48.
výhra nad úřadující světovou jedničkou

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lorenzo Sonego na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lorenzo Sonego na Wikimedia Commons
• Lorenzo Sonego na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Lorenzo Sonego na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Lorenzo Sonego na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Lorenzo Sonego v databázi Olympedia (anglicky)