Loretánská kaple v Děčíně

Loretánská kaple v Děčíně
Děčín, Loretánská kaple na děčínském náměstí (v pravé části obrazu uprostřed) Johann Georg Vogt, 1712
Děčín, Loretánská kaple na děčínském náměstí (v pravé části obrazu uprostřed)
Johann Georg Vogt, 1712
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
ObecDěčín
Souřadnice50°46′50,72″ s. š., 14°12′48,55″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátděčínský
Farnostděkanství Děčín I
StatusLoretánská kaple
Zánik1885
Architektonický popis
Výstavba1667
Specifikace
Délka11,7 metrů
Šířka7,2 metrů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zaniklá Loretánská kaple v Děčíně stála uprostřed Masarykova náměstí, v ose na ulici Myslbekova.

Historie

Loretánská kaple (Santa Casa) byla postavena v roce 1667[1] (nebo 1668,[2] případně 1668–1670[3]). Jejím zakladatelem byl Maxmilián hrabě Thun-Hohenstein (1638–1701). Stála na děčínském náměstí, orientovaná od severozápadu k jihovýchodu, chráněna kuželkovou balustrádou a obklopena řadou topolů. V rozích balustrády byly sloupy se sochami Madony od sochaře Jana Jiřího Bendla.[4] Nerovný terén pod kaplí byl upraven vyvýšenou terasovou podnoží. Stavba s průčelím pilastrolisénového typu na půdorysu obdélníka (11,7 x 7,2 metru) byla vysoká 9,6 metru.

Santa Casa sloužila jako thunovská pohřební kaple, její výstavba probíhala současně se stavebními pracemi na děčínském zámku v letech 1667–1673.

Zánik

V roce 1868 byla kaple vyloupena a znesvěcena. Poté se v ní už bohoslužby nekonaly.[4]

Roku 1885 byla kaple zbořena z důvodu uvolňování prostoru na hlavním náměstí. Hrabě František Antonín III. z Thun-Hohensteinu (1847–1916) si však vymínil, že městská rada nechá ze získaného stavebního materiálu vybudovat konvent pro milosrdné sestry Řádu sv. Kříže, které přišly do Děčína v roce 1883 a kterým hrabě věnoval pozemek u kostela sv. Václava a Blažeje.[5] Na místě Lorety byla v roce 1907 zhotovena secesní kašna.[6][7][8]

Z loretánské kaple se dochovala supraporta (zdobený vnitřek pole nad vchodem do kaple), která byla přenesena na hospodářskou budovu zámku v Jílovém u Děčína.[9]

Balustráda a korintské sloupy od litoměřického kameníka Blažeje Steinbergera byly přepraveny do lesoparku pod Kvádrberkem. Tam byly architektonické prvky přeinstalovány a vzniklo polokruhové odpočinkové místo zvané Loretoruh (Loretánské zátiší).[2]

Seznam pohřbených

V kryptě Lorety bylo pochováno dvacet osob, mezi nimi stavebník Maxmilián, jeho tři manželky, třináct dětí a tři přivdané manželky.[2] Před stržením Lorety byly rakve vyjmuty a 13. března 1885 uloženy v kryptě kostela Povýšení svatého Kříže v Křížové ulici. Rakve Maxmiliána Josefa, Josefa Arnošta, Evžena Josefa a Jindřišky Josefy byly natolik porušené, že musely být zhotoveny nové.[10]

Chronologicky podle data úmrtí (výběr)

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[11][12] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Thun-Hohensteinů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Jméno Thun se uvádí už v polovině 12. století, možná ještě o století dříve, zde jsou však generace počítány až od Kryštofa Šimona z Thunu (1582–1635), který byl v roce 1604 přijat do říšského stavu svobodných pánů, v roce 1629 byl povýšen do stavu říšských hrabat a který jako první příslušník rodu získal rozsáhlé statky v Čechách.[13] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.

PořadíGene-raceJméno pohřbenéhoDatum a místo narozeníOtecDatum a místo sňatku, choťPohřeb a uložení do hrobkyPoznámky
Datum a místo úmrtíMatka
1.(3.)Marie Františka Emerencie z Lodronu1640Kryštof z Lodronu
24. 2. 1664:
Maxmilián z Thun-Hohensteinu (č. 3)		Narodily se jí následující děti:
  • 1. Marie Anna Leopoldina, provd. z Montfort-Tettnangu (1664–1733)
  • 2. Jan Maxmilián Ondřej (1673–1701)
12. 5. 1679Barbora Kateřina ze Spauru
2.(3.)Marie Maxmiliána z Liechtensteinu14. 8. 1659Hartmann z Liechtensteinu
9. 2. 1613 – 11. 2. 1686		11. 8. 1680:
Maxmilián z Thun-Hohensteinu (č. 3)		Narodily se jí následující děti:
17. 7. 1687Sidonie Alžběta ze Salm-Reifferscheidtu
6. 9. 1623 – 23. 9. 1688 Vídeň
3.3.Maxmilián z Thun-Hohensteinu19. 8. 1638Jan Zikmund z Thun-Hohensteinu
20. 9. 1594 – 29. 6. 1646 Děčín		24. 2. 1664:
Marie Františka Emerencie z Lodronu (č. 1)		Diplomat a vyslanec císaře, císařský komorník a tajný rada, knížecí arcibiskupský dvorní maršálek v Salzburgu, rytíř Řádu zlatého rouna (1696).[14]

Majitel fideikomisu Děčín a Klášterec nad Ohří (od 1694), ke kterému patřil i Felixburk, Pětipsy s Minickou tvrzí, Žehušice, Drahunice, Markvartice a Benešov nad Ploučnicí.

Měl 13 (16)[14] dětí, z nichž sedm zemřelo mladých.

7. 8. 1701Markéta Anna z Oettingen-Baldernu
† 19. 6. 1684 Praha		11. 8. 1680:
Marie Maxmiliána z Liechtensteinu (č. 2)
21. 11. 1688:
Marie Adelheid z Preysingu (č. 4)
4.(3.)Marie Adelheid z Preysingu
21. 11. 1688:
Maxmilián z Thun-Hohensteinu (č. 3)		Pohřbena 11. 6. 1748 v hraběcí hrobce v Loretánské kapli.[15]Manžela přežila. Narodily se jí následující děti:
1748[15][14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Praha: Libri, 2000. 164 s. ISBN 80-7277-015-2. S. 26, 44. 
  2. ↑ a b c BELISOVÁ, Natalie. Příběh Jánské kaple aneb Duše Chrástu.... Děčín: Oblastní muzeum v Děčíně, 2003. 372 s. S. 330. Dále jen Příběh Jánské kaple. 
  3. ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (1) A/J. Praha: Academia, 1977. 643 s. S. 248. 
  4. ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 328
  5. ↑ Příběh Jánské kaple, s. 329
  6. ↑ Město Děčín. Děčínské památky: Masarykovo náměstí. 27. 08. 2008. Dostupné online.
  7. ↑ BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. (foto na str.44)
  8. ↑ Valenčík, Michal: objekt ID 17872. znicenekostely.cz, sekce: Zaniklé. 2008–2015.
  9. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 140764 : zámek Jílové. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  10. ↑ Příběh Jánské kaple, s. 331
  11. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Thunů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2022-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-01. 
  12. ↑ JIROUT, Vlastimil. Thun [online]. Patricus.info [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 279. 
  14. ↑ a b c KURTANIČ, Josef A. Thun-Hohenstein. Klášterecká větev. Klášterec nad Ohří: Josef A. Kurtanič (vlastním nákladem), 2008. 74 s. ISBN 978-80-254-4262-3. S. 8. 
  15. ↑ a b Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1748, Děčín, pag. 135 [online]. [cit. 2022-07-24]. Dostupné online. (německy) 

Literatura

  • BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 145. ISBN 80-7277-015-2.

Související články

Externí odkazy

  • Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: CPO evid. č. 1096-1, list. č.1. Dostupné online.

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Děčín by Vogt 1712.tiff
Autor: Johann Georg Vogt alias Maritius Vogt, Licence: CC BY-SA 3.0
13. Děčín, northern Czechia [7],[10]