Lotharingie

Lotharingie Lotharii regnum (Lotharingia) ←  855–959  →  →  →
Geografie Lotharingie spolu s Frískem kolem roku 1000
Hlavní město	neurčeno
Obyvatelstvo
Jazyky	starofrísština, staroholandština, starosasština, stará hornoněmčina, starofrancouzština, latina
Náboženství	latinské křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie
Státní útvary a území
Předcházející Středofranská říše Následující Dolní Lotrinsko Horní Lotrinsko Švábské vévodství

Lotharingie (název od latinského Lotharii regnum) byl krátkodobý státní útvar v západní Evropě vytvořený v důsledku Verdunské smlouvy jako část tzv. Středofranské říše. Sloužil jako nárazníkový stát mezi Východofranskou a Západofranskou říší. Jméno Lotharingie je odvozeno od jediného vládce, který v této zemi panoval - Lothara II. Vzhledem k tomu, že neměl žádné legitimní potomky, tato oblast byla poté rozdělena mezi jeho strýce Karla II. Holého a Ludvíka Němce na základě Meersenské smlouvy. Později celé území přešlo pod vládu Východofranské říše jako vévodství lotrinské.

Vláda Lothara II.

Roku 843 byla po smrti Ludvíka Pobožného Franská říše rozdělena mezi jeho tři syny; Lothara (který získal Itálii, Burgundsko, pruh území mezi Východofranskou a Západofranskou říší a titul císaře), Karla II. Holého (jemuž bylo přiřčeno území pozdější Západofranské říše, resp. dnešní Francie) a Ludvíka Němce (jenž vládl ve Východofranské říši, která se později stane Svatou říší římskou). Lothar I. vládl patnáct let a těsně před smrtí rozdělil území opět mezi své tři syny, přičemž nejstarší Ludvík II. Italský získal titul císaře a území v Itálii, Karel získal Provence a titulárně i Burgundské království, Lothar II. pak nárazové pásmo mezi říší svých dvou strýců, Karla Holého a Ludvíka Němce. Lothar II. vládl vcelku nesourodému území, které zahrnovalo části dnešního Nizozemí, Belgie, Lucemburska, rýnských oblastí Německa, Alsaska a Lotrinska (přičemž Lotrinsko je právě francouzská zkomolenina jména Lotharingie, tedy území, kde vládne Lothar). Lothar II. však svému území ve skutečnosti nijak nevládl a krom několika výprav proti normanským pirátům se jeho snaha zaměřovala spíše na úsilí rozvést se se svojí ženou Theutbergou a eventuálně si vzít svoji milenku Waldradu. To zároveň ovlivňovalo i jeho vztahy s Karlem Holým i Ludvíkem Němcem, kteří měli o území Lotharingie zájem. Lothar II. totiž měl jediného nemanželského syna Huga a pouze sňatek s Waldradou mohl z Huga udělat právoplatného dědice trůnu. Když však konečně jeho původní žena Teutberga roku 869 svolila k rozvodu, Lothar II. záhy umřel na chřipku, jeho syn byl Karlem Holým i Ludvíkem Němcem prohlášen za nelegitimního dědice a celá Lotharingie byla smlouvou z Meersenu v roce 870 rozdělena mezi Východofranskou a Západofranskou říši. Hugo pak byl následně odškodněn rozsáhlými statky v Alsasku. Jako pozůstatek bylo vytvořeno Jindřichem Ptáčníkem vévodství lotrinské, které existovalo až do roku 1766, kdy bylo obsazeno Francií.

Literatura

• DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2004. ISBN 80-86493-11-3. 

Související články

• Karlovci