Lotrinsko

Lotrinsko
Lorraine
Katedrála sv. Štěpána v Metách
Katedrála sv. Štěpána v Metách
Lotrinsko – znak
znak
Lotrinsko – vlajka
vlajka
Geografie
Lorraine in France.svg
Hlavní městoMetz
Souřadnice
Rozloha23 547 km²
Nejvyšší bodHohneck (1 363 m n. m.)
Časové pásmoSEČ (UTC+1)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel2 349 816 (01.01. ledna 2012)
Hustota zalidnění99,8 obyv./km²
Jazykfrancouzština (oïlský jazyk)
lotrinská franština (germánský jazyk)
lotrinština (oïlský jazyk)
Správa regionu
Nadřazený celekFrancie
Druh celkuregion
Podřízené celky4 départementy
- Meurthe-et-Moselle
- Meuse
- Moselle
- Vosges
19 arrondisementů
157 kantonů
2 338 obcí
Vznik1956
SídloMetz
Mezinárodní identifikace
NUTSFR4
Telefonní předvolba33
Oficiální webwww.lorraine.eu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
(c) Berthold Werner, CC BY-SA 3.0
Vítězný oblouk na Stanislavově náměstí v Nancy.

Lotrinsko (francouzsky Lorraine, německy Lothringen, v románské lotrinštině Louréne, v germánské lotrinštině Lothringe(n)) je bývalý region Francie. Nachází se na severovýchodě země a zahrnuje dvě velká města Mety (Metz) a Nancy. Sídlem regionální rady jsou Mety. Název regionu je odvozen od středověké Lotharingie. Od roku 2016 byl spolu s regiony Alsasko a Champagne-Ardenne sloučen do nového regionu Grand Est.

Dějiny

Po rozdělení franské říše roku 843 verdunskou smlouvou připadlo území pozdějšího Lotrinska jako součást Středofranské říše k údělu Lothara, nejstaršího syna císaře Ludvíka I. Pobožného, který po otci získal také císařský titul. Své pojmenování Lotharingie - Lotrinsko získala země o něco později podle stejnojmenného Lotharova syna Lothara II., který po otcově smrti roku 855 zdědil a do roku 869 vládl severní třetině oné říše. Meersenskou smlouvou byla poté Lotharingie v roce 870 rozdělena mezi východofranskou a západofranskou říši. O deset let později (880) připadla Ribemontskou smlouvou k Východofranské říši celá.

Až do 18. století se země nacházela v hranicích Svaté říše římské jako tzv. vévodství lotrinské. Poté se stala předmětem válek mezi Francií (Ludvík XIV.) a římskou říší (v čele s Habsburky, nejdříve rakouskými, posléze i španělskými). Ke konci 18. století se vévodství dostalo pod svrchovanost Francie, když v roce 1738, na základě vídeňské smlouvy zakončující válku o nástupnictví na polském trůnu, obdržel Lotrinsko k doživotnímu užívání Stanisław Leszczyński, jehož dcera Marie se provdala za francouzského krále Ludvíka XV. Podle dohody po Leszczyńského smrti roku 1766 vévodství zaniklo a země byla přičleněna k Francii. Ve francouzských hranicích pak zůstala až do roku 1871, kdy se její severní část společně se sousedním Alsaskem stala kvůli Prusko-Francouzské válce na půlstoletí součástí nově vzniklého Německého císařství. Vzniklý francouzsko-německý spor o tato území se později stal jednou z hlavních příčin 1. světové války, po jejímž skončení přešlo na základě Versailleské smlouvy z roku 1918 celé Lotrinsko opět pod svrchovanost Francie. V roce 1940 bylo severní Lotrinsko znovu připojeno k Německu, kde zůstalo až do pádu Třetí říše na konci 2. světové války v roce 1945. kdy byla země připojena zpět k Francii.

Vývoj hranic Lotrinska v nedávné minulosti

Současný region Lotrinsko se rozkládá na území větším než původní vévodství lotrinské, které postupně přecházelo pod francouzskou suverenitu v letech 17371766. Dnešní region zahrnuje i některé provincie a oblasti, které dříve existovaly odděleně od samotného vévodství lotrinského. Jednalo se o:

Někteří lidé za tradiční Lotrinsko považují pouze oblast samotného vévodství lotrinského, zatímco jiní k němu připočítávají také Barrois a Tři biskupství. Příčinou rozporů je to, že svým původem je vévodství vlastně pouze hornolotrinské, protože ani dříve nezahrnovalo celé území známé jako Lotrinsko.

Vývoj hranic Alsaska a Lotrinska od roku 1871

Situace Barrois je nejsložitější: Malá západní část Barrois (na západ od řeky Mázy), známá jako Barrois mouvant, byla na počátku 14. století oddělena od zbytku Barrois a vložena pod francouzskou suverenitu. Zbylou největší částí Barrois (na východ od Mázy) bylo barské vévodství, součást Svaté říše římské, jež bylo v 15. století sjednoceno s vévodstvím lotrinským prostřednictvím sňatku barského vévody Reného I. Dobrého s dcerou lotrinského vévody Izabelou. Vévodství barské a lotrinské se tak spojila v personální unii pod jediným vévodou, ačkoliv formálně se až do jejich přičlenění k Francii v roce 1766 stále jednalo o dva samostatné celky.

V době Velké francouzské revoluce byly na území Barrois, Tří biskupství a vévodství lotrinského vytvořeny čtyři departementy: Meuse, Meurthe, Moselle a Vosges. Po roce 1870 se části departementů Moselle a Meurthe staly součástí Německého císařství a zbylé francouzské části byly spojeny do nového departementu Meurthe-et-Moselle. Po roce 1918 byly zabrané oblasti vráceny Francii a začleněny do ní jako nový departement Moselle, ve kterém byl ale zachován zvláštní právní řád. Když se pak v polovině 20. století zakládal ve Francii systém regionů, bylo rozhodnuto vytvořit z Meurthe-et-Moselle, Meuse, Moselle a Vosges společný region, nazvaný jednoduše „Lorraine“ (Lotrinsko).

Geografie

Údolí Chajoux.

Lotrinsko je jediným francouzským regionem, který sousedí se třemi státy: Belgií (Valonsko), Lucemburskem a Německem (Sársko, Porýní-Falc). Hraničí také s francouzskými regiony Franche-Comté, Alsasko a Champagne-Ardenne. Toto jeho strategické umístění učinilo z Lotrinska křižovatku čtyř národů a způsobilo, že hrálo významnou roli v evropské historii. Lotrinskem protéká mnoho řek, mj. Mosela, Meurthe a Máza.

Jazyk a kultura

Neptunova fontána na Stanislavově náměstí v Nancy.

Většina Lotrinska má jasný francouzský charakter. Proto připojil Otto von Bismarck po vítězství v prusko-francouzské válce k Německému císařství pouze asi třetinu dnešního Lotrinska. Kultura této sporné třetiny, dnes známé jako departement Moselle, nesla románské i germánské prvky a nebylo ji možné jednoznačně označit ani jako francouzskou, ani jako německou. Podobně jako jiné hraniční regiony bylo Lotrinsko směsicí etnik a dialektů, které v některých případech ani nebyly vzájemně srozumitelné se spisovnou francouzštinou, resp. němčinou.

Navzdory politice „jediného jazyka“ prosazované francouzskou vládou přežívají v severní části regionu dosud germánské dialekty, jež jsou ve francouzštině známy pod názvy francique či platt (lorrain) (jiný je ovšem lorrain, což je románský dialekt téhož regionu). Tyto dialekty se liší od alsaštiny, kterou se mluví jižně od Lotrinska, ačkoliv jsou s ní často zaměňovány. Žádný z nich nepožívá žádného oficiální uznání. V minulosti se v germánském Lotrinsku vyskytovaly dvě rodiny dialektů, z nichž moselský a lotrinský jsou tam používány dodnes. Podobají se středozápadním germánským dialektům sousedního Lucemburska a Německa.

Podobně jako většina francouzských regionálních jazyků (např. bretonština, západní vlámština, katalánština, provensálština a alsaština), byly i lotrinský a moselský germánský dialekt v důsledku zavedení povinné školní docházky v 19. a 20. století z velké části nahrazeny francouzštinou. V dnešní době jsou ale vynakládány snahy o jejich záchranu a mnoho starších lidí jimi stále hovoří. Příklady takovýchto snah zahrnují dvojjazyčné značení v těch částech Francie, kde se používá germánský dialekt, a speciální jazyková výuka ve školách.

Lotrinský kříž

Znak Mons. Papina, biskupa z Nancy-Toul, primase lotrinského s vyobrazenými lotrinskými kříži

Lotrinský kříž je podobný dvojitému kříži známému ze státního znaku Slovenska a znaku Uherského království. Navíc tyto krajiny spojuje rovněž historie, protože král moravských Slovanů Svatopluk se po určitou dobu přátelil s východofranským králem Arnulfem a stal se kmotrem jeho nemanželského syna Svatopluka. Tento nemanželský syn dostal od svého otce svěřenu Lotharingii. Proto existuje domněnka, že jeho prostřednictvím se používání symbolu patriaršího kříže mohlo rozšířit i zde. Této hypotéze věří např. předseda Matice slovenské Marián Tkáč, který Tiskové agentuře Slovenské republiky v červenci roku 2015 sdělil, že symbol patriaršího kříže získal Svatopluk Lotrinský od svého kmotra Svatopluka I. jako křestní dar.[1]

Za druhé světové války byl lotrinský kříž přijat jako oficiální symbol odbojového hnutí Svobodných Francouzů (francouzsky Forces Françaises Libres nebo FFL) pod vedením generála Charlese de Gaulla. Přijetí právě tohoto symbolu navrhl korvetní kapitán Thierry d'Argenlieu jakožto připomínku udatnosti Jany z Arku (která jej již v 15. století používala jako svůj symbol) a také jako reakci na německou svastiku. Příďovou vlajku zobrazující lotrinský kříž na pozadí francouzské trikolory a kokardu s vyobrazením tohoto kříže poprvé představil viceadmirál Émile Muselier v rozkazu č. 2 z 3. července 1940, ačkoliv sám přitom působil jako velitel námořních a leteckých sil Svobodných Francouzů pouhopouhé dva dny.

Ve vesnici Colombey-les-Deux-Églises, rodišti Charlese De Gaulla, byl na jeho památku v roce 1972 vztyčen obrovský, 43 metrů vysoký lotrinský kříž.

Kuchyně

Lotrinský quiche.

Tradici používání brambor v lotrinské kuchyni lze vysledovat až do roku 1665. Brambory jsou používány v mnoha tradičních pokrmech tohoto regionu, jako například v potée lorraine. Odrůda Breux, jejíž název je odvozen od vesnici Breux na severu departementu Meuse, je odborníky považována za vynikající, především díky obzvláště příznivým místním podmínkám. Častou součástí pokrmů lotrinské kuchyně je také uzená slanina. Používá se v mnoha tradičních regionálních jídlech, včetně slavného lotrinského quiche. Lotrinské mirabelky jsou typickým ovocem regionu. Používají se při výrobě koláčů a dalších druhů moučníků, stejně jako na výrobu alkoholických nápojů.

Mezi tradiční pokrmy tohoto regionu patří:

  • Lotrinský quiche
  • Pâté lorrain (porcované vepřové a telecí maso ochucené bílým vínem a zapékané v křehkém těstě)
  • Potée lorraine (dušené uzené maso a klobásy s přílohou ze zelí a další kořenové zeleniny)
  • Andouille (dršťková klobása)

Nápoje

  • Víno: Nejznámějším vínem regionu je pinot noir z města Toul. Vinohrady se rozprostírají v údolí řek Mosela a Seille, v údolí Met a Sierck.
  • Pivo: Lotrinsko bylo v minulosti sídlem mnoha pivovarů, které vyráběly piva značek Champigneulles, Vézelise, Tantonville, Ligny-In-Barrois, Uckange či Metz.

V dnešní době je už velká část pivovarů mimo provoz, ačkoliv v regionu ještě stále funguje např. pivovar Les Brasseurs de Lorraine v Pont-à-Mousson. Ze dvou pivovarů v Saint-Nicolas-de-Port a Stenay byla udělána muzea.

Hospodářství

Se 44 miliardami eur produkuje Lotrinsko 3,4 % francouzského HDP a mezi 26 francouzskými regiony je tak na 8. místě. Největší nárůst zaznamenala v posledních letech logistika a sektor služeb, zatímco tradiční odvětví (textilní průmysl, těžební průmysl, metalurgie) upadala, což přineslo regionu problémy s rostoucí mírou nezaměstnanosti, která se pohybuje okolo národního průměru. V roce 1997 byl v Lotrinsku uzavřen poslední důl na železnou rudu, který dříve poskytoval 50 milionů tun železa ročně.[2]

LotrinskoFrancie
HDP 200044,3 milionů eur1,816 bilionů eur
zemědělství2,5%2,8%
průmysl30,7%25,6%
služby66,8%71,6%
nezaměstnanost červenec 20028,4%9%

Významná města

Živočichové a rostliny

Z živočichů jsou pro region typičtí liška a rys. Příznačnými rostlinami jsou kapradí, bodlák, zimostráz, kakost, konvalinka, šalvěj, mirabelka, javor, jasan, buk a smrk.

Významní obyvatelé Lotrinska

Umění a literatura

  • Jacques Callot (1592-1635)
  • Claude Gellée (1600-1682)
  • Émile Erckmann (1822-1899)
  • Alexandre Chatrian (1826-1890)
  • Paul Verlaine (1844-1896)
  • Émile Jules Gallé (1846-1904)
  • Jules Bastien Lepage (1848-1884)
  • Eugène Vallin (1856-1922)
  • Émile Durkheim (1858-1917)
  • Victor Prouvé (1858-1943)
  • Louis Majorelle (1859-1926)
  • Lucien Weissenburger (1860-1929)
  • Émile Friant (1863-1932)
  • Paul Charbonnier (1865 - 1953)
  • Henri Bergé (1870-1937)
  • Jacques Gruber (1870-1936)
  • Émile André (1871-1933)
  • Jean-Marie Straub (1933-)
  • Bernard-Marie Koltès (1948-1989)
  • Philippe Claudel (1962-)
  • Georges de La Tour (1593-1652)

Hospodářství a průmysl

  • Albert Bergeret (1859-1932)
  • Antonin Daum (1864-1930)
  • Auguste Daum (1853-1909)

Armáda

  • Godfrey de Bouillon (1060-1100)
  • Georges Mouton (1770-1838)
  • Jean Baptiste Eblé (1758-1812)
  • Jana z Arku (1412-1431)
  • Joseph Léopold Sigisbert Hugo (1774-1828)
  • Louis-Hubert Lyautey (1854-1934)

Hudebníci, herci a komici

Politikové

Duchovní

Vědci

Sportovci

Různé

Zajímavosti

Odkazy

Literatura

  • Putnam, Ruth. Alsace and Lorraine: From Cæsar to Kaiser, 58 B.C.-1871 A.D. New York: 1915.

Reference

  1. Aká je história hôr v našom štátnom znaku? [online]. [cit. 2015-07-24]. Dostupné online. 
  2. Iron Ore in 1997

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Lorraine in France.svg
Autor: TUBSEmail Silk.svg Gallery, Licence: CC BY-SA 3.0
Location of region xy (see filename) in France.
BlasonLorraine.svg
Autor: Superbenjamin, Licence: CC BY-SA 3.0
Or, on a bend gules three alerions bendwise argent
Blason Mgr Jean-Louis Papin.svg
Autor: SanglierT, Licence: CC BY-SA 3.0
D'azur, aux trois croix de Lorraine d'or posées en deux et un
Nancy Neptunbrunnen.jpg
Autor: User:FloSch, Licence: CC BY 2.5
Fountain of Amphitrite at Place Stanislas in Nancy, France
Quiche Lorraine.jpg
Autor: unknown, Licence: CC-BY-SA-3.0
Vallee-chajoux.jpg
Autor: Ske, Licence: CC-BY-SA-3.0
Chajoux valley, La Bresse, Vosges, France.
Alsace Lorraine departments evolution map-cs.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Územní vývoj departementů v Alsasku a Lotrinsku od roku 1871.
Croix de Lorraine - 2.png
Autor: No machine-readable author provided. GifTagger assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 2.5
Croix de lorraine par moi-même
Flag of Lorraine.svg
Autor: Patricia.fidi, Licence: CC0
Flag of the region Lorraine in France.
Emile Durkheim.jpg
Emile Durkheim
Nancy Porte Here BW 2015-07-18 13-45-28.jpg
(c) Berthold Werner, CC BY-SA 3.0
France, Nancy, Porte Héré