Louis-François de Monteynard

Louis-François markýz de Monteynard
Francouzský ministr války
Ve funkci: 26. ledna 1771 – 27. ledna 1774
Předchůdce	Louis Phélypeaux, hrabě de Saint-Florentin
Nástupce	Emmanuel Armand de Vignerot, vévoda d'Aiguillon
Vojenská služba
Služba	Francie
Hodnost	generálporučík (1759), maréchal de camp (1748), brigádní generál (1745)
Narození	13. května 1713 La Pierre
Úmrtí	3. května 1791 (ve věku 77 let) Paříž
Titul	markýz
Profese	voják
Ocenění	Řád svatého Ludvíka (1779)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis François markýz de Monteynard (francouzsky Louis-François marquis de Monteynard, seigneur de Chastelard, du Champ, d'Avers et du Molard) (13. května 1713 La Pierre, Dauphiné – 3. května 1791 Paříž) byl francouzský šlechtic, generál a politik. Od čtrnácti let sloužil v armádě, v dynastických konfliktech 18. století dosáhl hodnosti generálporučíka (1759). V závěru vlády Ludvíka XV. zastával funkci ministra války (1771–1774).^[1]

Životopis

Pocházel ze staré šlechtické rodiny, která v této linii užívala od roku 1652 titul markýze. Narodil se jako starší syn markýze Louise-Josepha de Monteynard (1678–1727) a jeho manželky Claudine, rozené du Prat (1692–1774).^[2] V roce 1728 vstoupil do armády v hodnosti poručíka a službu začal v pluku svého bratrance rytíře de Marcieu. Za války o polské dědictví bojoval na Rýně a zúčastnil se obléhání Philippsburgu. Na počátku války o rakouské dědictví se zúčastnil bojů v Německu a Rakousku, po krátkém pobytu ve Francii byl v roce 1745 převelen do Itálie, kde byl v hodnosti plukovníka pobočníkem Filipa Parmského. Po prohrané bitvě u Piacenzy (1746) úspěšně odrážel útoky postupující rakouské armády a mezitím dosáhl hodnosti brigádního generála. Po skončení války byl povýšen do hodnosti maréchal de camp (generálmajor; 1748). Za sedmileté války se pod velením vévody de Richelieu zúčastnil dobytí Menorcy (1756), poté bojoval v Německu, kde sloužil pod velením maršála d'Estrées. V roce 1759 byl povýšen do hodnosti generálporučíka (Lieutenant-Général) a v roce 1762 byl jmenován velitelem rezervní armády knížete de Condé.^[3]

V letech 1771–1774 zastával funkci francouzského ministra války. Do úřadu byl jmenován v lednu 1771 na přání svého přítele knížete de Condé, který za to očekával protislužby (jednalo se o obnovení čestné hodnosti velmistra dělostřelectva, která by Condému přinesla roční apanáž ve výši 400 000 livrů).^[4] K tomu ale nedošlo, protože Monteynard nastolil v resortu vojenství úsporný program, mimo jiné se zasloužil o založení jezdecké školy v Saumuru. Jeho zásluhy vyzdvihl ve Filozofickém slovníku i slavný Voltaire.^[5] Během krátké doby se však Monteynard dostal do sporu s ostatními ministry, nakonec i s Ludvíkem XV. a jeho milenkou hraběnkou du Barry (v roce 1773 v rozhovoru s ministrem financí Terrayem vyjádřil nespokojenost s podfinancováním armády, zatímco pro královy milenky je peněz stále dostatek)^[6] a v lednu 1774 byl z funkce odvolán.^[7] Od roku 1772 zastával formálně také funkci generálního guvernéra na Korsice, fyzicky ale tento post nevykonával. Za vlády Ludvíka XVI. byl v roce 1779 dekorován velkokřížem Řádu sv. Ludvíka. Četné zásluhy si získal také v Grenoblu (kde založil veřejnou knihovnu) a provincii Dauphiné, kde vlastnil statky. Poblíž svého rodiště v La Pierre nechal po roce 1774 postavit zámek Château de Tencin.^[8]

Zemřel v Paříži během Velké francouzské revoluce v roce 1791 ve věku nedožitých 78 let. K jeho úmrtí přispěla frustrace ze ztráty titulů a penzí, které krátce předtím odhlasovalo Ústavodárné národní shromáždění.^[9] Navzdory zákazu pohřbívání v kostelech byl pohřben v pařížském kostele sv. Tomáše Akvinského.

V roce 1753 se oženil se svou sestřenicí Françoise Marie de Monteynard (1734–1809), manželství zůstalo bez potomstva.^[10] Jejich dědicem byl synovec Hector-Joseph markýz de Monteynard (1770–1845)^[11], který v armádě dosáhl hodnosti generálmajora a v roce 1827 byl jmenován pairem.

Odkazy

Reference

Literatura

• KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka (Bitvy a osudy válečníků VIII. 1756–1763); Praha, 2021; 463 s. ISBN 978-80-7497-377-2
• KOVAŘÍK, Jiří: Války v krajkách (Bitvy a osudy válečníků VII. 1709–1748); Praha, 2021; 428 s. ISBN 978-80-7497-340-6
• PERRIN, Bernard: Dans l'ombre de l'histoire. Louis-François de Monteynard, un exemple pour l'Europe; Paříž, 2001; 304 s. ISBN 978-2951665101
• TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 462 s. ISBN 978-80-7557-176-2