Louis Alexandre Andrault de Langeron

Louis Alexandre Andrault de Langeron
Narození24. ledna 1763
Paříž
Úmrtí4.jul. / 16. července 1831greg. (ve věku 68 let)
Petrohrad
Příčina úmrtícholera
Místo pohřbeníAssumption of the Blessed Virgin Mary Cathedral, Odesa
Povolánídůstojník a voják
Oceněnírytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Cross "For the Capture of Izmail"
Řád sv. Alexandra Něvského
Řád sv. Jiří
Řád černé orlice
… více na Wikidatech
ChoťDiane Maignard de la Vaupailliere (od 1784)[1]
DětiTeodor Andrault de Langeron
RodičeLouis Théodore Andrault de Langeron
PříbuzníFyodor Fyodorovich Andrault a Sofya Andrault (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandre-Louis Andrault, hrabě de Langéron (rusky Алекса́ндр Фёдорович Ланжеро́н, Aleksandr Fjodorovič Langeron; 13. ledna 1763, Paříž4. července 1831, Oděsa) byl generál ruské imperiální armády, francouzského původu.

Život a kariéra

V roce 1778 Langeron vstoupil do francouzské královské armády jako kadet a roku 1781 postoupil do 13. dělostřeleckého pluku Bourbonnais, s nímž se v témže roce zúčastnil americké války za nezávislost, v níž francouzské síly v bitvě u Yorktownu rozdrtily jednotky generála Cornwallise.

Jako royalista emigroval Langeron po vypuknutí Velké francouzské revoluce v roce 1789 do Rakouska, kde marně nabízel své služby. V roce 1790 ho ruská carevna Kateřina II. Veliká přijala do ruských armádních služeb. Jako schopný voják a šlechtic rychle postupoval a v bitvě u Slavkova roku 1805 již velel jako generálporučík druhé ruské koloně proti Francouzům a jako jeden z mála si ve vypjaté situaci při porážce zachoval chladnou mysl. Účastnil se rovněž bojů rusko-turecké války.

V roce 1812 při Napoleonově ruském tažení vedl jednotku pod velením admirála Čičagova.

V roce 1813 pod velením maršála Blüchera velel sboru a 30. března 1814 dobyl Montmartre.

V roce 1815 se stal guvernérem Krymu a roku 1822 generálním guvernérem Nového Ruska.

Zemřel v Oděse 4. července 1831 na choleru.

Reference

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]

Externí odkazy

Média použitá na této stránce