Louis Athanase de Loménie de Brienne

Louis Athanase de Loménie de Brienne
Portrét ze sbírek Muzea ve Versailles
Ministr války Francouzského království
Ve funkci: 23. září 1787 – 28. listopadu 1788
Předchůdce	Philippe Henri de Ségur
Nástupce	Louis Pierre de Chastenet de Puységur
Vojenská služba
Služba	Francie
Hodnost	generálporučík (1780), maréchal de camp (1762), brigádní generál (1759)
Narození	20. dubna 1730 Paříž
Úmrtí	10. května 1794 (ve věku 64 let) Paříž
Příčina úmrtí	poprava stětím
Příbuzní	Étienne Charles de Loménie de Brienne (sourozenec)
Profese	politik
Ocenění	rytíř Řádu svatého Ducha Řád sv. Ducha rytíř Řádu sv. Michala Řád sv. Michala
Commons	Louis-Marie-Athanase de Loménie de Brienne
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Marie Athanase de Loménie, hrabě de Brienne (20. dubna 1730 Paříž – 10. května 1794 Paříž) byl francouzský šlechtic, generál, politik a dvořan. Od svých jedenácti let sloužil v armádě, během dynastických válek 18. století nakonec dosáhl hodnosti generálporučíka (1780). V letech 1787–1788 zastával funkci ministra války. Za francouzské revoluce byl popraven.^[1] Jeho sídlem v Paříži byl palác Hôtel de Brienne, kde dnes sídlí francouzské ministerstvo obrany. Jeho starší bratr Étienne Charles (1727–1794) byl dlouholetým arcibiskupem v Toulouse, kardinálem a v letech 1787–1788 prvním ministrem.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu, který se v 16. a 17. století začal prosazovat ve vysokých státních úřadech.^[2] Narodil se jako nejmladší ze tří synů hraběte Nicolase Louise Loménie de Brienne (1689–1758)^[3] a jeho manželky Gabrielle Anne, rozené de Chamillart (1692–1762).^[4] Již v jedenácti letech vstoupil do armády a zúčastnil se války o rakouské dědictví, v roce 1744 dosáhl hodnosti kapitána. Po smrti svého nejstaršího bratra Françoise převzal v roce 1747 velení rodinného pluku v Artois.^[5] Znovu aktivně bojoval za sedmileté války, kdy byl povýšen na brigádního generála (1759) a v roce 1762 dosáhl hodnosti maréchal de camp (generálmajor). Mimo aktivní službu byl později povýšen na generálporučíka (1780).^[6]

Vlivem svého staršího bratra byl v roce 1787 jmenován ministrem války s titulem státního ministra^[7], v letech 1787–1788 byl také členem shromáždění notáblů. Po pádu svého bratra byl z úřadu ministra války odvolán v listopadu 1788 a odešel do soukromí. V roce 1788 byl jmenován rytířem Řádu sv. Ducha. Během revoluce byl zatčen za spiknutí proti republice a 10. května 1794 popraven i s několika dalšími členy rodiny. Gilotinován byl ve stejný den spolu s princeznou Élisabeth de France, sestrou Ludvíka XVI.

Spolu s bratrem financoval v letech 1770–1778 rozsáhlou přestavbu rodového sídla Brienne-le-Château (nyní departement Aube).^[8] Zde pořádal divadelní představení, hony a řadu dalších společenských událostí.^[9] V roce 1776 koupil z pozůstalosti knížete Conti palác v Paříži, který je dnes známý jako Hôtel de Brienne.^[10] Za revoluce byl palác Loméniům zabaven, později se stal majetkem rodiny Bonapartů a sídlila zde Napoleonova matka Laetizia. V roce 1817 koupil budovu stát a dodnes je sídlem francouzského ministerstva obrany.^[11]

Jeho manželkou byla Marie Etiennette Fizeaux de Clermont (1741–1812) z bohaté podnikatelské rodiny. Neměli žádné děti, ale adoptovali tři bratry z vedlejší rodové linie Loménie de Brienne. Jejich adoptivní synové byli popraveni spolu s otcem 10. května 1794. Nejstarší z nich byl François Alexandre de Loménie, vikomt de Brienne (1758–1794), který sloužil v armádě, nejmladší Pierre François (1763-1794) byl koadjutorem svého strýce arcibiskupa v Sens.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Athanase de Loménie de Brienne na Wikimedia Commons

Literatura

• BORDONOVE, Georges: Ludvík XVI. Král mučedník; Praha, 2004; 242 s. ISBN 80-7243-198-6
• DECKER, Michel de: Marie Antoinetta. Nebezpečné známosti nezralé královny; Praha, 2006; 243 s. ISBN 80-7362-344-7