Louis Křikava

Louis Křikava
Narození	12. prosince 1873 Přeštice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. července 1920 (ve věku 46 let) Praha Československo Československo
Pseudonym	Blažej Jordán
Povolání	autor, spisovatel, básník, novinář a překladatel
Žánr	próza a poezie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Křikava (12. prosince 1873, Přeštice^[1] – 1. července 1920, Praha^{[2][3][p 1]}) byl český spisovatel, dekadentní básník a prozaik. V časopiseckých pracích používal též pseudonymy Blažej Jordán, Louis z Přeštic^[4] nebo Vít Ryol.^[5]

Život

Mládí

Pokřtěn byl jako Aloisius Maria Kříkava, syn soudního adjunkta v Přešticích Aloise Kříkavy a jeho manželky Marie, rozené Vandrovcové.^[1] Otec – soudní úředník působil v různých českých městech a Louis Křikava proto začal gymnaziální studia v Kutné Hoře, ale dokončil je roku 1892 maturitou na gymnáziu v Chrudimi. Po maturitě studoval do roku 1895 na pražské právnické fakultě.

Život bohéma

Po studiích střídal často zaměstnání i místa pobytu, zaměstnán byl jako advokátní koncipient a redaktor v Plzni, Brně, Čáslavi, Teplicích, Hradci Králové, Ostravě. Jako advokátní koncipient pracoval též v Semilech u advokáta Antonína Zemana (vlastní jméno spisovatele Antala Staška). Pobýval též v Berlíně a ve Vídni.^[5] Okolo roku 1906 působil několik týdnů v redakci časopisu Moravský kraj spolu s S. K. Neumannem^{[p 2]} a Rudolfem Těsnohlídkem.^[6] V letech 1906–1907. Po roce 1907 se usadil v Praze a živil se jako soukromý úředník.^[5]

Vedl bohémský a existenčně nejistý život. Trpěl depresemi a již v roce 1901 informoval tisk o jeho sebevražedném pokusu ve vlaku do Čáslavi.^[7] Během svého pobytu v Berlíně roku 1909 žádal veřejnost o finanční příspěvky inzeráty v deníku Národní politika.^[8] Jako morfinista nedokázal změnit svůj životní styl ani na naléhání přátel Rudolfa Těsnohlídka a Jiřího Mahena.^[5]

V roce 1909 vystoupil z církve; oženil se v prosinci 1918 v Praze (manželství však bylo ani ne do roka rozvedeno).^[9]

Občanský postoj

V květnu 1917 spolupodepsal Manifest českých spisovatelů, první domácí veřejné prohlášení v průběhu první světové války, které požadovalo sebeurčení českého národa.^[10]

Závěr života

Zemřel v Praze, na psychiatrické klinice profesora Antonína Heverocha. Příčinou úmrtí byla tuberkulóza. Den po jeho úmrtí vyšel krátký nekrolog v Národních listech.^[11] Viktor Dyk věnoval jeho památce nekrolog v Národních listech.^[12] Pohřben je na novém olšanském hřbitově v Praze.

Dílo

Soudobou kritikou bylo dílo Louise Křikavy vesměs kladně přijímáno. Lidové noviny např. v roce 1909 ocenily prvotinu – sbírku V nocích bezhvězdnatých slovy „...zaujímá co do jasnosti mezi sbírkami mladších našich básníků, kteří se vesměs opičí po velikých francouzských modernistech, výlučné místo a také sujety jednotlivých básní jest zajímava v mnohém ohledu.“^[13] (Stejná sbírka však byla hodnocena Plzeňskými listy slovy „...Sbírka páně Křikavova dokazuje, jak málo autokritiky mají debutanti...“.^[14])

Dnes patří Křikava mezi polozapomenuté autory. Lexikon české literatury oceňuje jeho prvotinu, v dalším vývoji konstatuje nihilismus a zálibu v bizarních tématech, kde jeho hrdiny jsou lidé duševně choří a vyšinutí. Pokusy o humoristické texty nepřesahují tehdejší běžnou úroveň^[5]

Denní tisk a časopisy

Křikavovy příspěvky, především prozaické se objevovaly za jeho života v řadě periodik jako Lumír, Světozor, Zlatá Praha, Právo lidu a dalších.^[5]

Knižní vydání

• V nocích bezhvězdných (básně, Praha, F. Šimáček, 1899)
• Pyrrhova vítězství (V Praze, Nákladem F. Šimáčka, 1901)
• Blažej Jordán – portrait (V Praze, Nákladem F. Šimáčka, 1904)
• Pavilon moru (zlomek zápisků neurasthenikových, Semily, Glos, Praha, Borový, 1907)
• Zločin na vsi a jiná prosa (Hradec Králové, B. Melichar, 1909)
• 1000 nejkrásnějších novell 1000 světových spisovatelů. sv. 70 (Dle databáze NK ČR; novela Druhá spravedlnost. Uspořádal a literární úvody František Sekanina, V Praze, Jos. R. Vilímek, 1914)
• Škádlivé štěstí a jiný humor (ilustrace J. Kočí, Praha, Vilímek, 1918)
• Psychiatrův klobouk a jiné prosy (Královské Vinohrady, J.Bř. Hůrka, 1919)
• Loupežný rytíř Florian a jiné povídky (Praha, Tiskem a nákladem Pražské akciové tiskárny, 1921)

Novodobá vydání:

• Zápisy neurastenikovy (Ve sborníku Logos 2017, nakladatelství Trigon, 2017)

Překlady

• Starost (pův. název Frau Sorge, román, autor Hermann Sudermann, Praha, B. Kočí, Beaufort, 1908)

Filmografie a rozhlas

• V roce 1928 oznámil tisk, že společnost Umafilm připravuje zfilmování Křikavova románu Ďáblova hodina. Informace o dokončení filmu se nepodařilo dohledat; Národní filmový archiv uvádí jediný film natočený touto společností v roce 1927 – Pražské děti.^[15]
• V roce 2010 nastudoval Český rozhlas Plzeň Křikavovu povídku Malá Lucy ze sbírky Loupeživý rytíř Florian.^[16]

Zajímavost

Louise Křikavu zmínil několikrát Jaroslav Hašek ve své knize Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona. Podle Haška byl Křikava zaměstnán tři a půl hodiny v redakci Světa zvířat, kde měl překládat z němčiny text o psohlavých paviánech. Když přeložil větu „Die Affen sprangen vom Ast zum Ast“ do češtiny "Opice skákaly od případu k případu", dostal se do konfliktu s majitelem časopisu a z redakce odešel. Hašek kapitolu uzavřel slovy „A proč? Poněvadž Louis Křikava je pravý básník a básníci neradi píší o paviánech s červenou zadnicí.“^[17]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• MED, Jaroslav. Louis Křikava. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Svazek 2/II. K–L. S. 1622–1623.

Související články

• Dekadence

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Křikava na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Louis Křikava
• KŘIKAVA, Louis. Louis Křikava: Stín v polském hotelu. Český svět. 16. 2. 1917, roč. 13, čís. 25, s. 3–6. Dostupné online.