Louis Vicat
| Louis Vicat | |
|---|---|
 | |
| Narození | 31. března 1786 Nevers |
| Úmrtí | 10. dubna 1861 (ve věku 75 let) Grenoble |
| Alma mater | Lycée Stendhal (Grenoble) (od 1800) École polytechnique (1804–1806) Národní škola silniční správy (1806–1809) |
| Obor | materiálové vědy |
| Ocenění | komandér Řádu čestné legie Řád sv. Anny 72 jmen na Eiffelově věži Řád červené orlice Řád sv. Mauricia a sv. Lazara … více na Wikidatech |
| Děti | Joseph Vicat |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Louis Joseph Vicat (31. března 1786, Nevers – 10. dubna 1861, Grenoble) byl francouzský inženýr. V roce 1804 vystudoval École Polytechnique a 1806 dokončil École des Ponts et Chaussées.
Vicat se zabýval složením a zráním malty a vyvíjel vlastní recepturu. První stavbou, na které svou moderní maltu použil, byl most ve městě Souillac (Dordogne), postavený v roce 1818. Jeho materiál se stal oblíbeným, ale byl časem nahrazen portlandským cementem. Je také vynálezcem Vicatovy jehly, která se používá pro zjištění doby zrání betonu. Jeho syn, Joseph Vicat, založil Vicat Cement, která je dodnes velkou společností, produkující cement.
Byl členem Francouzské akademie věd a jeho jméno je jedním ze 72 jmen, zapsaných na Eiffelově věži. V roce 1855 byl zvolen honorárním zahraničním členem Americké akademie umění a věd (American Academy of Arts and Sciences).[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Vicat na anglické Wikipedii.
- ↑ Book of Members, 1780–2010: Chapter V [online]. American Academy of Arts and Sciences [cit. 2016-09-09]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Vicat na Wikimedia Commons - Guy Coriono (1997) 250 ans de l'École des Ponts et Chaussées en cent portraits. 222 pp. Presses de l'École Nationale des Ponts et Chaussées, Paris, ISBN 2-85978-271-0.
- Antoine Picon (1997) L'art de l'Ingénieur. Constructeur, entrepreneur, inventeur. 598 pp. Editions du Centre Pompidou, Paris, ISBN 2-85850-911-5.
