Louis de Funès

Louis de Funès
Louis de Funès
	Louis de Funès v roce 1970
Narození	31. července 1914 ; Courbevoie
Úmrtí	27. ledna 1983 (ve věku 68 let) ; Nantes
Místo pohřbení	Le Cellier
Alma mater	Condorcetovo lyceum; Simonův kurz
Choť	Jeanne de Funès (od 1943)
Děti	Olivier de Funès + 2 další
Příbuzní	Teolindo Soto Barro (dědeček z matčiny strany); Julia de Funès (vnučka)
Oficiální web	www.louisdefunes.com
Český dabing	František Filipovský; Jiří Krampol; Václav Faltus; Jiří Císler; Jiří Lábus; Bohumil Bezouška; Tomáš Juřička; Dalimil Klapka; Pavel Šrom; Vladimír Brabec; Jiří Tomek
Podpis
César
	Čestný César ; 1980 – za celoživotní dílo
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Germain David de Funès de Galarza [lui də fy.nɛs] (31. července 1914 Courbevoie, Francie – 27. ledna 1983 Nantes, Francie) byl francouzský herec a komik španělského původu. Od mládí působil v divadle a po roce 1945 odehrál desítky epizodních rolí ve filmu. Jako komik se až ve svých padesáti letech stal filmovou hvězdou v celoevropském měřítku. Proslavily jej filmy o četníkovi ze Saint-Tropez, spolupracoval také s dalšími významnými herci (Bourvil, Jean Marais, Jean Gabin, Annie Girardotová). Dlouhodobě patřil ke komerčně nejúspěšnějším francouzským hercům; každý jeho film měl v kinech návštěvnost v řádech miliónů diváků. V roce 1973 obdržel Řád čestné legie, v roce 1980 získal čestného Césara za celoživotní přínos francouzské kinematografii.

Život

Narodil se jako nejmladší ze tří dětí nedaleko Paříže rodičům, kteří přišli do Francie v roce 1904 ze španělské Sevilly. Jeho otec Carlos Luis de Funès de Galarza (1871–1934) byl původně právník a pocházel z baskické šlechtické rodiny. Ve Francii obchodoval s klenoty. Na počátku 30. let se přestěhoval do Venezuely a nakonec zemřel na tuberkulózu v Málaze. Matka Leonor Soto y Réguéra (1878–1957) se narodila v městečku Ortigueira v Galicii. Louis měl sestru Marii (1909–1993), která se provdala za režiséra Françoise Gira. Bratr Charles (1908–1940) byl mobilizován do francouzské armády po vypuknutí druhé světové války a v květnu 1940 padl v boji během bitvy o Francii.

V dětství se věnoval kreslení a hře na klavír. Kromě francouzštiny dobře ovládal i španělštinu a angličtinu. Než se stal hercem, Louis neúspěšně vystřídal řadu zaměstnání: byl kožešník, dekoratér, aranžér, účetní, prodavač. V roce 1932 se zapsal na Technickou školu fotografie a filmu, ale nedokončil ji.^[1] Koncem třicátých let začal pracovat jako pianista v pařížské čtvrti Pigalle, kde často hrál na piano jazz, a časem si získal velmi dobrou pověst.^[1] Při hře na klavír bavil hosty svými komickými grimasami. V roce 1942 se zapsal na Simonovy herecké kurzy a ve třiceti letech dostal první divadelní roli, kterou mu zprostředkoval jeho spolužák Daniel Gélin. V roce 1946 se spolu objevili ve filmu La tentation de Barbizon, kterým započala Funèsova filmová kariéra. Více než deset let hrál nepatrné role v řadě filmů a současně byl klavíristou a hercem malých divadelních souborů.

De Funès měl problémy se srdcem a s každou svojí rolí, ve kterých představoval různé cholerické postavy, riskoval srdeční infarkt. Postupně prodělal dva srdeční infarkty, které zhoršily jeho kondici a zvýšily riziko úmrtí. Nakonec se mu stal osudným třetí infarkt, jejž prodělal několik měsíců po skončení natáčení filmu Četník a četnice a na který nakonec dne 27. ledna 1983 také zemřel ve věku 68 let.

Soukromý život

V roce 1936 se oženil s Germaine Carroyer (1915–2011), s níž měl syna Daniela (* 1937). V roce 1942 se rozvedli. O rok později se oženil s Jeanne Barthelémy de Maupassant (1914–2015), praneteří Guy de Maupassanta, s níž měl dva syny: Patricka (* 1944) a Oliviera (* 1949).^[1] S Jeanne se seznámil v hudební škole, kde studoval hru na klavír. Patrick je lékařem, Olivier se několik let věnoval herectví a hrál v několika filmech společně s otcem. Později pracoval jako pilot letadel Concorde pro Air France. Louis de Funès miloval svoji rodinu, zahradu a film. Od roku 1967 žil na zámku Clermont na Loiře u Nantes, který zdědila jeho manželka po své tetě. Rád trávil čas ve skleníku, kde se věnoval růžím.

Louis de Funès byl tradiční katolík a dlouhodobě podporoval arcibiskupa Lefebvra a Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX). V závěti odkázal FSSPX 1/3 svého majetku.^[2]

Kariéra v divadle a ve filmu

Ve výraznějších rolích se Funès začal objevovat od roku 1956. Po filmu Napříč Paříží, kde hrál s Gabinem a Bourvilem, dostal poprvé hlavní roli ve filmu Smolař. Za svůj výkon byl v roce 1957 oceněn Velkou cenou smíchu.^[3] V divadle zaznamenal velký úspěch ve hře Clauda Magniera Oskar, kde se plně projevil jeho komický talent, schopnost improvizace a fyzická zdatnost. Po turné v severní Africe a oblastních divadlech ve Francii byla hra uvedena roku 1961 v Paříži a Funès hrál i ve filmové adaptaci z roku 1967. Na divadelních prknech se k ní vrátil ještě v roce 1971 a na pozvání manželky prezidenta Pompidoua hru uvedl i v Elysejském paláci.

Sám Funès uváděl jako svůj první velký úspěch film Pouic-Pouic (1963), skutečný triumf přišel v roce 1964 s prvním filmem o četníkovi ze Saint-Tropez, do nějž jej proti vůli producentů angažoval režisér Jean Girault. Ve spolupráci s Bourvilem dosáhl pak největšího úspěchu s filmem Velký flám (1966), který si se 17 milióny diváků dlouhodobě držel první pozici v návštěvnosti francouzských kin. Naopak problematickou se ukázala spolupráce s jinými významnými herci, kteří se těžko smiřovali s rostoucí popularitou komika z okrajových bulvárních divadel a jeho stylem herectví. Týkalo se to například natáčení série o Fantomasovi s Jeanem Maraisem nebo filmu Tetovaný (1968) s Jeanem Gabinem.

Kromě četnické série a trilogie o Fantomasovi točil úspěšné adaptace divadelních her (Oskar, 1967). Na přelomu 60. a 70. let dvacátého století se zařadil mezi komerčně nejúspěšnější francouzské herce, každý jeho film viděly ve francouzských kinech milióny diváků. Oblíbený byl v celé západní Evropě, ale také ve východním bloku včetně Sovětského svazu nebo bývalého Československa, kde k jeho popularitě přispěl dabing Františka Filipovského. Zatímco filmy o četníkovi ze Saint-Tropez měly kvalitativně sestupnou tendenci a i další Funèsovy filmy se jen zřídka setkaly s kladným ohlasem kritiků, v USA se prosadil s mezinárodně srozumitelnou satirou Dobrodružství rabína Jákoba (1973).

Celkem v jedenácti filmech byla jeho partnerkou Claude Gensacová.

Aktivity ve filmu i v divadle musel omezit po prodělání dvou infarktů počátkem 70. let; ze zdravotních důvodů také ukončil své angažmá v divadle (1973). S Annie Girardotovou později natočil film Jeden hot a druhý čehý (1978), divácký ohlas měly i další adaptace osvědčených divadelních předloh (Lakomec, 1980). Jeho posledním filmem byla závěrečná část četnické série Četník a četnice (1982).

Jeho herecký styl se opíral o živelnou komiku a neuvěřitelné mimické schopnosti, jež zdědil hlavně po matce, které mu vynesly přezdívku Muž tisíce tváří, nebo Muž s tváří z gumy.

Kromě divadla a filmu Funès účinkoval i v rozhlase, kde si popularitu získala především jeho interpretace La Fontainových bajek.^[1]

Filmografie

Herecká filmografie

1945	Barbizonovo pokušení (La Tentation de Barbizon) – portýr
1946	Zbývá šest hodin (Six heures à perdre) – šofér Poslední úkryt (Dernier refuge) – zaměstnanec jídelního vozu Antoine a Antoinetta (Antoine et Antoinette) – host na svatbě Zámek poslední šance (Le Château de la dernière chance) – statista
1947	Plavba za neznámým (Croisière pour l'inconnu) – statista, kuchař
1948	Guesclin (Du Guesclin) – statista, astrolog
1949	Schůzka se štěstím (Rendez-vous avec la chance) – číšník v kavárně Miluji jen tebe (Je n'aime que toi) – dirigent Mise v Tangeru (Mission à Tanger) – statista Právě vyšlo (Vient de paraître) – statista Můj přítel Sainfoin (Mon ami Sainfoin) – průvodce Boží soud (Le jugement de dieu) – statista Na shledanou, pane Grocku (Au revoir, monsieur Grock) – statista, divák Ademaï na hranicích (Ademaï un poteau-frontière) – statista Milionáři na jeden den (Millionnaires d'un jour) – statista, advokát Žádný víkend pro naši lásku (Pas de week-end pour notre amour) – Constantin Jistý pán (Un certain monsieur) – statista
1950	Nábřeží Grenelle (Quai de Grenelle) – statista Král Blablabla (Le roi du Bla-bla-bla) – Gino Náměsíčník Bonifác (Boniface somnambule) – podezřívavý manžel Ulice bezpráví (La rue sans loi) – Hippolyte Slaměný milenec (L'amant de paille) – Bruno Rudá růže (La rose rouge) – básník Něžné šílenství (Folie douce) – statista Bibi Fricotin – statista Knock – statista, muž, který zhubl o deset gramů Kolemjdoucí (La passante) – statista, zdymadlář Adresát neznámý (Sans laisser d'adresse) – statista, budoucí otec Život je hra (La vie est jeu) – statista
1951	Hráči (Les jouers) – statista Láska pod deštníkem (Un amour de parapluie) – statista Bar na prodej (Boîte à vendre) – statista Juniorští šampioni (Champions juniors) – statista Cesta do Ameriky (Le voyage en Amerique) – statista, zaměstnanec Air France Žádná dovolená pro pana starostu (Pas de vacances pour monsieur la maire) – statista, poradce Moje žena je skvělá (Ma femme est formidable) – statista, turista Bylo jich pět (Ils ètaient cinq) – statista, Albert Jed (Le poison) – André Pan Leguignon, lampář (Monsieur Leguignon, lampiste) – statista, soudce Sedm smrtelných hříchů (Les sept péchés capitaux) – Martin Gaston Krocan (Le dindon) – ředitel Sňatková kancelář (Agence matrimoniale) – statista, chodec Dlouhé zuby (Les dents longues) – statista, barman Lehká holka (La putain respecteuse) – statista, host nočního podniku Vlci loví noc (Les loups chassent la nuit)
1952	Osmé umění a styl (Le huitième art et la manière) Láska není hřích (L'amour n'est pas un péché) – statista, podnájemník Pan taxi (Monsieur taxi) – statista, malíř Byl jsem tím třikrát (Je l'ai été trois fois) – statista, herec Pařížští vrabci (Moineaux de Paris) – statista Zmizení pana Perla (La fugue de monsieur Perle) – statista, blázen Lehce a krátce oblečený (Lègere et court vetue) – Duvernois Ona a já (Elle et moi) – statista, číšník v kavárně K čertu s ctností! (Au diable la vertu!) – statista Život poctivého člověka (La vie d'un honnete homme) – Emil
1953	Bubeník (Tambour battant) Smích (Rire) Ložnice dospívajících děvčat (Dortoir des grandes) – fotograf Triboudot Podivná touha pana Barda (L'étrange désir de Monsieur Bard) – pan Chanteau Můj brácha ze Senegalu (Mon frangin du Senegal) – doktor Kapitán Pantofle (Captaine Pantoufle) – pan Rachoux Zelené obilí (Le blé en herbe) – promítač Rytíř noci (Le chevalier de la nuit) – krejčí Víkend v Paříži (Week-end à Paris) – Célestin Mam'zelle Nitouche – statista, ubytovatel Trápení (Tourments) – Eddie Gorlier, detektiv) Tajemství Heleny Marimonové (Le secret d'Hélène Marimon) – Ravan, zahradník Důvěřuj mi (Faites-moi confiance) – Tumlatum Družky noci (Les compagnes de la nuit) – statista, host Piráti z Buloňského lesa (Les corsaires du bois de Boulogne) – komisař
1954	Intrikáni (Les intrigantes) – Mercange Muži myslí jenom na to (Les hommes ne pensent qu'à ça) – manžel Necudní (Impures) – statista S vyloučením veřejnosti (Huis-clos) – číšník v hotelu Napoleon – voják Kočky nastolují právo (Les pépées font la loi) – Jeannot Aprílový žert (Poisson d'avril) – porybný Královna Margot (La reine Margot) – astrolog René Manželské scény (Scènes de ménage) – Boulingrin Beran s pěti nohama (Le mouton à cinq pattes) – Pilát Ach, ty krásné bakchantky (Ah! Les belles Bacchantes) – komisař Leboeuf Schodiště pro služebnictvo (Escalier de service) – Césare Grimaldi Otec, matka, služka a já (Papa, maman, la bonne et moi) – pan Calomen, soused
1955	Ingrid, příběh fotomodelky (Ingrid, die Geschichte eine Fotomodells) – d'Arrigo Nemožný pan domovník (L'impossible monsieur pipelet) – strýček Robert Frou-Frou – plukovník Cousinet-Duval Otec, matka, moje žena a já (Papa, maman, ma femme et moi) – pan Calomel, soused Dobrý den, úsměve (Bonjour sourire) – Bonoeil Tátova parta (La bande à papa) – inspektor Victor Merlerin Husaři (Les Hussards) – kostelník Kdyby nám Paříž vyprávěla (Si Paris nous était conté) – Antoine Allègre Děti na rozdávání (Bébés à gogo) – Célestin Rabier
1956	Právo ulice (La loi des rues) – Paulo O délku hlavy (Courte tête) – Prosper Napříč Paříží (La traversée de Paris) – uzenář, hokynář
1957	Smolař (Comme un cheveu sur la soupe) – Pierre Cousin, skladatel Nevídáno neslýcháno (Ni vu ni connu) – Blaireau, pytlák
1958	Totò v Madridu (Toto à Madrid) – profesor Francisco Montiel Taxi, maringotka a korida (Taxi, roulotte et corrida) – Maurice Berger, řidič taxíku Život ve dvou (La vie à deux) – Stéphane
1959	Filutové (Frippouillard et cie) – Ettore Curto, finanční poradce Můj kámoš cikán (Mon pote le gitan) – Védrines, nakladatel Někdo to rád studené (Certain l'aiment froide) – Ange Galopin
1960	Mrzáci (Les Tortillards) – pan Durand Candide aneb Optimismus 20. století (Candide ou L'optimisme au XX. siècle) – gestapák Kapitán Fracasse (Le capitaine Fracasse) – Scapin
1961	Zločin se nevyplácí (Le crime ne paie pas) – barman Výhodná koupě (La belle americaine) – Viralat, vrchní účetní Bubliny ve vodě (Dans l'eau fait des bulles) – pan Hernzer
1962	Ďábel a desatero (Le diable et dix commandements) – Antoine Vaillant Pomsta (La Vendetta) – Amoretti Gentleman z Epsomu (Le gentleman d'Epsom) – Gaspard Ripeux, šéfkuchař Karamboly (Carambolages) – Charolais, generální ředitel
1962	Děti štěstí (Les veinards) – pan Beaurepaire, obchodník Svit měsíce nad Maubege (Un clair de lune à Maubeuge) Pojedeme do Deauville (Nous irons a Deauville)
1963	Nebožtíci (Des pissenlits par la racine) – žokej Jack Pouic-Pouic – Léonard Monestier, obchodník
1964	Jak vykrást banku (Faites sauter la banque) – Victor, majitel obchodu s loveckými potřebami Myš mezi lidmi (Une sourir chez les hommes) – Marcel Četník ze Saint Tropez (Le gendarme de Saint-Tropez) – Ludovic Cruchot, četník Fantomas (film, 1964) – komisař Juve Smolař (Le corniaud) – Leopold Saroyan, obchodní ředitel
1965	Fantomas se zlobí (Fantomas se déchaîne) – komisař Juve Požitkáři (Un grand seigneur) – Léon Haudepin, ředitel pojišťovny a majitel bordelu Četník v New Yorku (Le gendarme à New York) – Ludovic Cruchot, četník
1966	Velký flám (La grande vadrouille) – Stanislas LeFort, dirigent Fantomas kontra Scotland Yard (Fantomas contre Scotland Yard) – komisař Juve Grand restaurant pana Septima (Le grand restaurant) – pan Septime, majitel proslulé restaurace
1967	Oskar (Oscar) – Bernard Barnier, generální ředitel Senzační prázdniny (Les grandes vacances) – Charles Bosquier, ředitel gymnázia Tonoucí se stébla chytá (Le petit baigneur) – Fourchaume, majitel loděnice
1968	Tetovaný (Le tatoué) – Félicien Mézaray, antikvář Četník se žení (Le gendarme se marie) – Ludovic Cruchot, četník
1970	Hibernatus – Hubert de Tartas, bohatý továrník Piti Piti Pa (L'Homme-orchestre) – Evan Evans, ředitel baletního souboru Četník ve výslužbě (Le gendarme en balade) – Ludovic Cruchot, četník Na stromě (Sur un arbre perché) – Henri Roubier, průmyslník
1971	Jo – Antoine Brisebard, úspěšný autor Pošetilost mocných (La folie des grandeurs) – don Salluste, králův ministr
1973	Dobrodružství rabína Jákoba (Les aventures de rabbi Jacob) – Victor Pivert, průmyslník
1976	Křidýlko nebo stehýnko (L'aile ou la cuisse) – Charles Duchemin,degustátor,šéf výrobny průvodce DUCHEMIN
1978	Jeden hot a druhý čehý (La zizanie) – Guillaume Daubray-Lacaze, starosta a podnikatel
1979	Lakomec (L'avare) – Harpagon Četník a mimozemšťané (Le gendarme et les extra-terrestres) – Ludovic Cruchot, četník
1981	Zelňačka (La soupe aux choux) – Claude Ratinier, venkovan
1982	Četník a četnice (Le gendarme et les gendarmettes) – Ludovic Cruchot, četník

Režijní filmografie

1979 Lakomec

Podíl na scénářích

1981 Zelňačka

Divadelní role

Funès v divadelní hře *Sans cérémonie* v roce 1952

Slaměný milenec (L'amant de paille) – statista
Dům doni Bernardy – plačka
Winterset – Hanriot
Thermidor – tulák
Tramvaj do stanice Touha – Pablo
Dominika a Dominika (Dominique et Dominique) – pan Ernest
Brouk v hlavě (La puce à l'oreille) – Augustin Feraillon
Ach, ty krásné bakchantky (Ah! Les belles Bacchantes) – komisař Leboeuf
Poppi – Poppi
Miláček Ornifle – Machetu
Zasněme se (Faisons un rêve) – manžel
Oskar (Oscar) – Barnier
Velký valčík (La grosse valse) – celník Roussel
Valčík toreadorů (La valse des toreadors) – generál

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d BRŮNA, Otakar. Přemožitelé času sv. 15. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Louis de Funès, s. 156–160.
↑ Jakub Pytel: Katolík Louis de Funés; Te Deum 2017/3, str. 76
↑ Louis de Funès. csfd.cz [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné online.

Literatura

ŽÁK, Jiří. Louis de Funés: Lidé jsou komedianti, my jsme herci. Praha: Nakladatelství XYZ, 2009. 363 s. ISBN 978-80-7388-172-6.
WOLFOVÁ, Pavlína. Funèsův fanoušek. Dcera Františka Filipovského vypovídá o Funèsově a otcově vztahu. Reflex. 2009-08-19, roč. 2009, čís. 34. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-11.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis de Funès na Wikimedia Commons
Osoba Louis de Funès ve Wikicitátech
Louis de Funès v Internet Movie Database (anglicky)
Louis de Funès v Česko-Slovenské filmové databázi
Louis de Funès na Kinoboxu
http://www.defunes.com/ francouzsky
http://www.moviemania.sk/142-profil-louis-de-funes--kral-francuzskej-komedie.html
https://web.archive.org/web/20080915164706/http://www.francouzskyfilm.cz/funes/funes.html

[:0-1] BRŮNA, Otakar. Přemožitelé času sv. 15. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Louis de Funès, s. 156–160.

[2] Jakub Pytel: Katolík Louis de Funés; Te Deum 2017/3, str. 76

[3] Louis de Funès. csfd.cz [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

Navigation

Navigace

Tématické portály