Louisa Kannengiesser-Piepenhagen

Louisa Kannengiesser-Piepenhagen
Louisa Piepenhagenová na dobovém portrétu
Narození	11. května 1825 Praha-Staré Město Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	4. listopadu 1893 (ve věku 68 let) nebo 14. listopadu 1893 (ve věku 68 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	malířka, výtvarnice a kreslířka
Rodiče	August Bedřich Piepenhagen
Příbuzní	Charlotte Weyrother-Mohr Piepenhagen (sourozenec)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louisa Kannengiesser-Piepenhagen též Aloisie Kannengießer (11. května 1825 Praha-Staré Město ^[1] – 4. listopadu 1893 Praha), byla česká resp. českoněmecká malířka krajin a žánrových obrazů.

Louisa Piepenhagenová se narodila na Starém Městě pražském jako nejmladší ze čtyř dětí malíře Augusta Piepenhagena. Provdala se za Hermanna Kannengiessera^[2] do pruského města Prenzlau. V letech 1866-1869 policejnímu ředitelství v Praze ohlásila, že se provdala a žije v pruském Prenzlau nebo Breslau (ve Vratislavi)^[3]. Po svém ovdovění se roku 1876 vrátila zpět do Čech, ale již 11. května 1876 dostala povolení k vycestování na dva roky^[4]. O profesi jejího manžela není nic známo, Georg Kannengiesser (1814-1900) byl pruský malíř a pedagog. Používala obě příjmení Kannengiesser-Piepenhagen (resp. Kannengiesser, née - rozená Piepenhagen).

Od roku 1876 žila střídavě v Praze na Starém Městě na nároží dnešního Smetanova nábřeží a ulice Karolíny Světlé v dvojdomě čp. 325/I-326/I, na Lochotíně u Plzně, předtím ve Vídni. Stejně jako její sestru Charlotta ji v krajinomalbě pravděpodobně vyškolil její otec August Piepenhagen. V letech 1851-1854 procestovala s otcem a sestrou Charlottou Německo, Francii, Belgii a Švýcarsko. Od roku 1866 vystavovala Louisa pravidelně na výstavách Krasoumné jednoty (tehdy německy zvané Kunstverein für Böhmen) v Praze. V roce 1866 podnikla další z cest po Německu. Kolem roku 1869 pobývala na Lochotíně u Plzně. V letech 1871-1875 obesílala pražské a vídeňské výstavy z Vídně, kde v té době žila. V roce 1876 pravidelně obesílala výstavy ve Vídni. V roce 1884 navštívila společně se sestrou Charlottou Itálii.

Roku 1893 zemřela bezdětná v Praze. Pohřbena byla do rodinné hrobky Piepenhagenů na evangelickém hřbitově v Karlíně, přenesené později na Olšanské hřbitovy^[5].

Věnovala se především krajinomalbě, olejem či kvašem malovala idealizované kompozice v romantickém stylu s umělým ateliérovým osvětlením, ale také žánrové figurální scény. V kresbách z rodinného života dospěla k realismu^[6].

• 
  Louise Piepenhagen - Krajina s mostem
• 
  Louise Piepenhagen - Pohled na hrad s zalesněného údolí
• 
  Louise Piepenhagen – Studie hospodářského dvora
• 
  Louise Piepenhagen - Pohled na Kokořín (olej na plátně) 1869
• 
  Louise Piepenhagen - Návštěva Mánesových u Piepenhagenových (akvarel na kartonu) 1862
• 
  Louise Piepenhagen - Hrázděná chalupa (akvarel na ručním papír)

• Náhrobní sochu anděla smrti či truchlící múzy z rodinné hrobky Piepenhagenů vytesal Tomáš Seidan a použila ji roku 2019 Správa pražských hřbitovů na své novoročence.

• NBH (Naděžda Blažíčková-Horová): heslo Louisa Piepenhagenová, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. (N-Ž), editorka Anděla Horová. Praha 1998, s. 612
• Naděžda Blažíčková-Horová: Česká krajinomalba a veduta v období klasicismu a preromantismu, in: Dějiny českého výtvarného umění III/1, Academia Praha 2001, s. 396-397.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Louisa Kannengiesser-Piepenhagen na Wikimedia Commons
• Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Piepenhagen Louisa (1825)
• Hrob Louisi Kannengiesser -Pipenhagenové na pražských Olšanských hřbitovech Archivováno 14. 11. 2016 na Wayback Machine.
• Galerie Kroupa, Piepenhagen Louisa (1825-1893)
• Patrik Šimon, Autoři zastoupení ve sbírce: Louisa Piepenhagenová (1825-1893)
• August Bedřich, Charlotta a Louisa Piepenhagenovi Archivováno 29. 3. 2014 na Wayback Machine.
• Louisa Kannengiesser-Piepenhagen v informačním systému abART