Louka (Nová Ves)

Louka
	Železniční zastávka Louka u Mariánských Lázní
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Nová Ves
Okres	Sokolov
Kraj	Karlovarský kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°3′19″ s. š., 12°48′30″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	48 (2021)
Katastrální území	Louka u Mariánských Lázní (11,43 km²)
PSČ	356 01
Počet domů	11 (2011)
	(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Louka
Další údaje
Kód části obce	105562
Kód k. ú.	705560
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louka (německy Grün^[3]) je malá vesnice, část obce Nová Ves v okrese Sokolov. Nachází se asi 3,5 kilometru jihovýchodně od Nové Vsi. Louka leží v katastrálním území Louka u Mariánských Lázní o rozloze 11,43 km².^[4]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1354,^[5] kdy Jan Beneda, opat kláštera v Teplé prodal ves bečovským pánům Boreši a Slavkovi z Rýzmburka. K bečovskému panství patřila Louka až do roku 1850, kdy se stala samostatnou obcí. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a obec se octla na území nově vzniklého Vojenského výcvikového prostoru Prameny. V letech 1947 až 1953 došlo k devastaci vesnice a zůstalo pouze torzo původní vesnice. Od roku 1960 je částí obce Nová Ves.^[6] Na návsi stával Kostel svatého Václava. Ten přestal plnit svou funkci a v roce 1950 byl zrušen. Po odchodu armády z výcvikového prostoru kostel chátral a v roce 1987 došlo k jeho demolici.^[7]

Přírodní poměry

Území vesnice leží na svazích Slavkovského lesa, svažujících se na východě a jihovýchodě do údolí Teplé.^[8] Horninové podloží tvoří převážně pásmo amfibolitů a hadců (tzv. Mnichovských hadců) mariánskolázeňského metabazitového komplexu.^[9] Celé území se nachází v centrální části CHKO Slavkovský les. V katastrálním území Louka u Mariánských Lázní se nachází národní přírodní rezervace Pluhův bor a přírodní památka Dominova skalka. Do území vesnice částečně zasahuje přírodní rezervace Údolí Teplé. V této přírodní rezervaci se na nepojmenovaném potoce, přítoku Teplé, nachází zajímavý vodopád, pojmenovaný jako Loucký vodopád.^[8] V údolí potoka Kyselka vyvěrá minerální pramen Grünská kyselka, jediný volně přístupný zdroj z minerálních pramenů, využívaných pro výrobu komerční minerálky Magnesia.^[10] Poblíž pramene se nacházel zajatecký tábor z druhé světové války s menším hřbitovem, kam se pohřbívali zemřelí zajatci. Jeho přesná poloha však není známá.^[11]

Obyvatelstvo

Převážná část obyvatel pracovala v zemědělství. Z Louky pocházela řada významných obchodníků s chmelem, v roce 1841 bylo ve vesnici evidováno 36 chmelnic.^[6]

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 802 obyvatel (z toho 366 mužů), z nichž bylo šest Čechoslováků, 789 Němců a sedm cizinců. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.^[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 818 obyvatel: šest Čechoslováků, 804 Němců a osm cizinců. Kromě dvou evangelíků byli římskými katolíky.^[13]

Vývoj počtu obyvatel a domů^[14]
Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Počet obyvatel	1 105	1 069	956	935	911	802	818	127	80	51	59	42	33	33
Počet domů	124	128	132	129	129	131	164	64	—	13	10	7	8	11

Pamětihodnosti

V Louce stával kostel svatého Václava. Jeho základní kámen byl položen roku 1725, roku 1728 byl kostel dokončen. Za doby trvání vojenského výcvikového prostoru Prameny zpustnul. Roku 1960 byl opraven a využíván jako seník. K demolici kostela došlo v roce 1987.^[6]

Galerie

Náves
Grünská kyselka
Národní přírodní rezervace Pluhův bor
Loucký vodopád
Přírodní památka Dominova skalka
Přírodní rezervace Údolí Ohře
Kaple Panny Marie

Odkazy

Reference

↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
↑ Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362.
↑ ^a ^b ^c PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 561–570.
↑ ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Libry, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1. S. 139.
↑ ^a ^b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
↑ Geologická mapa území [online]. Česká geologická služba [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
↑ JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. S. 242–244.
↑ JAŠA, Luděk. Zajatecký tábor na Grünu [online]. Slavkovský les, 2009 [cit. 2016-09-17]. Dostupné online.
↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 234.
↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 360.
↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 9. Archivováno 18. 10. 2020 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Louka na Wikimedia Commons
Katastrální mapa katastru Louka u Mariánských Lázní na webu ČÚZK

[9023ab7ef288de47a49355aecfa7c6546e388db9-1] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].

[6637e77189822d525d5399b4f0d2439fc792d4f3-2] Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.

[3] Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.

[uir-4] Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.

[sldb2001-5] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362.

[Prokop-6] PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 561–570.

[Čechura-7] ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Libry, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1. S. 139.

[mapa-8] Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.

[geology-9] Geologická mapa území [online]. Česká geologická služba [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.

[Janoška-10] JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. S. 242–244.

[www.slavkovsky-les.cz-11] JAŠA, Luděk. Zajatecký tábor na Grünu [online]. Slavkovský les, 2009 [cit. 2016-09-17]. Dostupné online.

[sldb1921-12] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 234.

[sldb1930-13] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 360.

[www.czso.cz,_2015,_s._9-14] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 9. Archivováno 18. 10. 2020 na Wayback Machine.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

Navigation

Navigace

Tématické portály