Loyset Compère

Loyset Compère
Narození1445
diecéze arraská
Úmrtí16. srpna 1518 (ve věku 72–73 let)
Saint-Quentin
Povoláníhudební skladatel, kantor a katolický kněz
Nábož. vyznáníkatolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Loyset Compère (kolem 1450 Henegavsko – 16. srpna 1518 Saint-Quentin[1]) byl franko-vlámský hudební skladatel.

Život

Životopisných informací o Compèrovi se dochovalo jen málo.[2] Narodil se v henegavském hrabství,[1][3] jeho rodina podle údajů zaznamenaných v kronice Jeana Molineta pocházela ze Saint-Omeru.[2] Vzdělání pravděpodobně získal v Saint-Quentinu, kde byl členem chlapeckého sboru.[2] V letech 1474 až 1475 byl zpěvákem na dvoře vévody Galeazza Marie Sforzy v Miláně,[2][4] kde byl v účetních knihách veden pod jménem Aluyseto.[2] Další informace o něm pochází z roku 1486, kdy je zaznamenán jako zpěvák v kapele francouzského krále Karla VIII.[1][2][4] Je známo, že panovníka doprovázel při invazi do Itálie v roce 1494.[3] Ke konci života zastával církevní funkce.[1][4] V letech 1498–1500 žil v Cambrai, od roku 1500 v Douai.[2] Před smrtí zastával funkci kanovníka v kolegiátním kostele v Saint-Quentinu, kde je i pohřben.[2]

Dílo

Rukopis motetu Omnium bonorum plena

Za svého života se Compère těšil velkému uznání, o čemž svědčí obsah epitafu na náhrobku a četné zmínky v dobových textech. Zmiňuje se o něm Franchinus Gaffurius v pojednání Practica musicae (1496), Guillaume Crétin v nářku nad Ockeghemovou smrtí, Eloy d'Amerval v Le livre de la deablerie (1508) stejně jako François Rabelais v prologu IV. dílu Gargantuy a Pantagruela.[2] Compère se znal se slavnými básníky a spisovateli své doby včetně Jeana Molineta, Jeana Lemaire de Belges a vévody Jana II. Bourbonského, jejichž texty zhudebnil.[2] Jeho díla byla velmi oblíbená a dochovala se v četných opisech a tiscích.[2]

Compère napsal dvě čtyřhlasé mše (L'homme armé a Allez regretz), čtyřhlasé mešní části (Kyrie, Gloria, Credo, Credo "Mon père", Sanctus), tři cykly mešních motetů (Missa Ave Domine Jesu Christe pro 4 nebo 5 hlasů, Missa Hodie nobis de Virgine pro 4 hlasy a Missa Galeazesca pro 5 hlasů), 25 motetů pro 3-5 hlasů, 5 motetových šansonů pro 3 hlasy, 52 šansonů pro 3-4 hlasy, dvě frottoly pro 4 hlasy.[2].

Nejvýznamnější částí Compèrovy tvorby jsou šansony, které byly ve své době velmi populární.[2] Několik jich vydal v roce 1501 ve sbírce Harmonice Musices Odhecaton Ottaviano Petrucci.[2] Na příkladu šansonů je vidět Compèrův postupný stylový vývoj. Starší tříhlasé chansony navazují na tradice burgundské školy a využívají techniku cantus firmus; v mladších čtyřhlasých skladbách je patrný silný vliv italské frottoly, vyznačující se jednoduchým textem a homofonním charakterem.[2][3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Loyset Compère na polské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d The Harvard Biographical Dictionary of Music. Cambridge: Harvard University Press, 1996. ISBN 0-674-37299-9. S. 171. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Encyklopedia Muzyczna PWM. Kraków: Polskie Wydawnictwo Muzyczne, 1984. ISBN 83-224-0223-6. S. 233–234. (polsky) 
  3. ↑ a b c Melvin P. Unger. Historical Dictionary of Choral Music. Lanham: Scarecrow Press, 2010. ISBN 978-0-8108-5751-3. S. 85–86. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Encyklopedia muzyki. Red. Andrzej Chodkowski. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2006. ISBN 978-83-01-13410-5. S. 163. (polsky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Manuscript of Omnium bonorum plena.jpg
Manuscript with the Omnium bonorum plena, a motet by Loyset Compère, possibly his earliest, stored work, the date is uncertain, perhaps it is composed on the occasion of the consecration of the Cathedral of Cambrai on July 2, 1472