Lučenec

Lučenec
Pohled na město
Pohled na město
Lučenec – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška194 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajBanskobystrický
OkresLučenec
Tradiční regionNovohrad
Administrativní dělení3 místní části
Lučenec
Lučenec
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha47,8 km²
Počet obyvatel25 902 (2021)[1]
Hustota zalidnění542 obyv./km²
Správa
Statusměsto
StarostaAlexandra Pivková
Vznik1247 (první písemná zmínka)
Oficiální webwww.lucenec.sk
E-mailmsu@lucenec.sk
Telefonní předvolba047
PSČ984 01
Označení vozidel (do r. 2022)LC
NUTS511218
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lučenec (německy Lizenz, maďarsky Losonc) je město na Slovensku v Banskobystrickém kraji. Leží v Lučenské kotlině, podcelku Jihoslovenské kotliny. Žije v něm přibližně 26 tisíc[1] obyvatel.

Historie

Středověk

První písemná zmínka o Lučenci (Luchunch) je v listině krále Bely IV. ze dne 3. srpna 1247.[2] V roce 1451 zde také proběhla bitva u Lučence, v níž proti sobě bojovali Jan Hunyadi a Jan Jiskra z Brandýsa, který zvítězil.

V polovině 16. století se zde rozšířilo silné reformační hnutí. Roku 1608 zabrali římskokatolický kostel kalvinisté a většina obyvatelstva ke kalvínství i konvertovala. V roce 1622 Lučenec, během třicetileté války, vypálilo vojsko Gabriela Betlena, přičemž shořely listiny s městskými právy. Během 16. a 17. století tuto oblast od jihu ohrožovaly turecké výboje, hranice Osmanské říše probíhaly mezi lety 1526 a 1683 nedaleko Lučence. Na konci 17. století získal Lučenec od císaře Leopolda I. trhové právo.

Novověk

Pomník padlým vojákům 2. ukrajinského frontu Rudé armády
Kalvínský kostel v Lučenci

V roce 1846 vznikla ve městě první banka, začaly také vycházet první noviny. Roku 1847 zde bylo založené kalvínské gymnázium. Během maďarské revoluce v letech 1848–1849 byl Lučenec v srpnu 1849 vypálen a vypleněn ruskou carskou armádou generála Grabbeho, kterou vídeňská vláda k potlačení revoluce zavolala na pomoc.[2] Vyhořel i kostel, takže musel být přestavěn - přestavba proběhla v neogotickém stylu. Ve druhé polovině 19. století zde začaly vznikat první závody a továrny. Na železniční síť bylo město připojeno v roce 1871, kdy byla vybudována trať mezi Budapeští, Lučencem, Žilinou a Ostravou. Na konci století pak vznikla nová radnice. Roku 1899 zasáhla město povodeň. Po vyhlášení Československa a napadení jihu Slovenska Maďary i zde docházelo k bojům. K elektrické rozvodné síti byl Lučenec připojen roku 1925 a ve stejném roce byla postavena synagoga. V předvečer druhé světové války, roku 1938, kdy ČSR musela odstoupit svá pohraniční území, přišla i o Lučenec, který se stal součástí horthyovského Maďarska. Při sčítání lidu, které proběhlo dne 15. prosince 1939, zde bylo 2 099 obyvatel židovského vyznání (skoro 17 % obyvatel). V červnu 1944 byla většina z nich deportována do koncentračního tábora v Osvětimi.[3] Koncem druhé světové války zahynulo při bojích o Lučenec 196 rumunských vojáků, příslušníků 2. a 3. divize 4. rumunské armády. Poblíž města připomíná tuto událost pomník.[4] Dále zda padli vojáci 2. ukrajinského frontu Rudé armády, jejichž jména jsou uvedena na pomníku v městském parku. Po válce došlo k obnově a rozvoji města, zároveň byly ale zničeny architektonicky cenné domy.

Části města

Místní části

  • Lučenec
  • Opatová
  • Malá Ves

Sídliště

  • Rúbanisko (největší)
  • Osloboditeľov, Vajanského
  • Štvrť M. R. Štefánika
  • Červenej armády

Osady

Béter, Čerepeš, Čurgov, Cirkevná osada, Dolná Slatinka, Fabianka, Havašova samota, Hladký majer, Koháryho dolina, Horná Slatinka, Lučenské kúpele, Ľadovo, Markušova osada, Osada verejnej čistoty (Rapovská križovatka), Parný mlyn, Pokorného osada, Ružová osada, Šimova samota, Tausova osada, Uhoľná samota, Vágova samota, Vinice

Hospodářství

Lučenec je okresní město, za dob socialismu zde byly závody těžkého strojírenství, dnes zde jsou ještě textilní a konzervárenské provozy. Vyrábí se zde i víno, a to z révy pěstované na nedalekých vinicích. Ve městě je také Novohradské múzeum.

Doprava

Železníční stanice Lučenec leží na tratích

Osobnosti

Partnerská města

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lučenec na slovenské Wikipedii.

  1. a b Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky.
  2. a b História. www.lucenec.sk [online]. [cit. 2019-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-24. 
  3. JURIČKOVÁ, Ivana. Lučenec ako sídlo židovskej komunity v 1. polovici 20. storočia: Bakalárska diplomová prácaa [online]. Masarykova univerzita Brno: Filozofická fakulta: Historický ústav [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  4. Lučenec [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Lučenec - pohľad na mesto (1).jpg
Autor: Ladislav Luppa, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohľad na mesto Lučenec
Lucenec Church1a.jpg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Lučenec - Pomník padlým vojakom Sovietskej armády v mestskom parku.jpg
Autor: Ladislav Luppa, Licence: CC BY-SA 4.0
Lučenec, pomník padlým vojakom Sovietskej armády v mestskom parku