Lu Tchang

Lu Tchang
Jiná jménaLu C’-ming
Narozeníkolem 1520
Žu-ning, Che-nan
Úmrtíkolem 1570
Tituly a úřady
regionální vojenský velitel Nan č’-li a Če-ťiangu
Období50. léta 16. století
PanovníkŤia-ťing
regionální vojenský velitel (都指揮僉事) Fu-ťienu
Období1548–1549
PanovníkŤia-ťing
Národnostchanská
Zeměříše Ming
Povolánívoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lu Tchang je čínské jméno, v němž Lu je příjmení.

Lu Tchang (čínsky pchin-jinem Lú Tāng, znaky zjednodušené 卢镗, tradiční 盧鏜; kolem 1520? – kolem 1570?)[1] byl vojevůdce působící v čínské říši Ming za vlády císaře Ťia-ťinga.

Podílel se na potlačení útoků čínských pašeráků a pirátů na jihovýchodním pobřeží Číny v letech 1547–1562, přičemž bojoval také s portugalskými pašeráky usazenými v pirátských rájích na odlehlých ostrovech čínského pobřeží. Byl zkušeným generálem a schopným stratégem, přesto utrpěl mnoho neúspěchů na bojištích. Jeho kariéra byla ovlivněna nejen vlastním vojenských štěstím, ale i osudy nadřízených velitelů.[2]

Jméno

Lu Tchang používal zdvořilostní jméno C’-ming (čínsky pchin-jinem Zǐmíng, znaky zjednodušené 子鸣, tradiční 子鳴). Portugalci mu říkali Luthissi, kombinací jeho příjmení Lu a funkce regionálního vojenského velitele tu-s’ (都司).[3]

Mládí a počátky kariéry

Lu Tchang se narodil v okresu Žu-ning v provincii Che-nan. Pocházel z rodiny dědičných vojáků, po otci zdědil nevýznamné místo v armádě mingské Číny. Do roku 1548 postoupil do funkce regionálního vojenského velitele (都指揮僉事, tu č’-chuej čchien-č’) provincie Fu-ťienu, v níž získal důvěru velkého koordinátora Če-ťiangu a velitele pobřežní obrany Če-ťiangu a Fu-ťienu Ču Wana.[1]

V polovině dubna 1548 Ču Wan přikázal svým generálům – Lu Tchangovi a Kche Čchiaovi (柯喬) – vyplout z flotilou z Wen-čou, sídla prefektury na jihu Če-ťiangu, a zaútočit na přístav na ostrově Šuang-jü (雙嶼), v té době středisko nelegálního obchodu čínských pašeráků a pirátů zvaných wo-kchou (doslova „japonští piráti“) s obchodníky z Japonska a Portugalska.[4] Jejich flotila dosáhla Šuang-jü jedné červnové noci, skryta mlhou. Při následném útoku padl do zajetí vůdce obchodníků a pirátů Sü Tung (許棟) a s ním zahynulo několik set pašeráků, ale Sü Tungovi zástupci Li Kuang-tchou (李光頭) a Wang Č’ unikli. Lu Tchang pak podle Ču Wanova příkazu město pašeráků srovnal se zemí a přístav zavalil kamením, čímž ho učinil trvale nepoužitelným.[4][5] Ču Wan i jeho generálové dostali za vítězství velkou odměnu ve stříbře, ale také si vysloužili zlobu svých politických nepřátel mezi če-ťiangskou džentry, zapojených do nelegálního obchodování.[4]

Po ztrátě Šuang-jü se pašeráci rozptýlili podél pobřeží Če-ťiangu a Fu-ťienu při hledání nových základen. Jako nejvhodnější místo pro nové obchodní centrum si vybrali hluboký záliv Cou-ma-si na poloostrově Tung-šan poblíž hranice provincií Fu-ťien a Kuang-tung, v němž byly lodě dobře chráněné před větrem.[5] Dne 19. března 1549 Lu Tchang a Kche Čchiao přepadli dvě džunky v Cou-ma-si s portugalskými obchodníky na palubě. Při akci nejdříve vylákali portugalské stráže pryč od džunky předstíráním útoku ze břehu, a pak na džunky zaútočila mingská flotila dosud skrytá za ostrohem.[6] Vojáci snadno ovládli džunky, přičemž zabili 33 a zajali 206 pašeráků.[7][8] Mezi zajatci byli i Li Kuang-tchou a několik Portugalců.[3] V obavě, že by si zajatci mohli úplatky zajistit svobodu, nechal Ču Wan 96 čínských pašeráků popravit.[9] Podle portugalské verze událostí, zapsané námořníkem Galeote Pereirou, Lu Tchang, Kche Čchiao, a zřejmě i Ču Wan přeháněli svůj úspěch v naději, že budou odměněni zbožím, které našli na džunkách, a zabili čínskou posádku džunek, aby se zabránilo odhalení jejich lsti s „malackým“ panovníkem,[10] Lu Tchang a Kche Čchiao se totiž před zajatými Portugalci vydávali za vládce Malakky.[3]

Koncem dubna 1549 byl Ču Wan obžalován za překročení pravomoci, protože každý trest smrti musel být schválen císařem.[11] Ťia-ťing odvolal Ču Wana z funkce a nařídil úplné vyšetřování případu. Ču Wan viděl, že má malou šanci vyváznout a v lednu 1550 spáchal sebevraždu vypitím jedu. Lu Tchang a Kche Čchiao byli uvězněni a odsouzeni k smrti za jejich účast v aféře,[12] zatímco zajatí Portugalci byli posláni do vyhnanství v Kuej-čou.[13]

Pozdější kariéra

Po smrt Ču Wana následoval odvrat od politiky násilného vynucování zákonů o námořním obchodu, jeho místo zůstalo tři roky neobsazené a pašeráci wo-kchou plně využili oslabení tlaku vlády k nájezdům a loupení.[14] Až roku 1552 byl do Če-ťiangu přeložen velký koordinátor v Šan-tungu Wang Jü (王忬) ve stejné funkci. Wang Jü propustil Lu Tchanga a Kche Čchiaoa z vězení, aby mohl využít jejich zkušeností v boji s wo-kchou.[15] Nicméně, Wang Jüova vojska roku 1554 utrpěla opakované porážky; nedařilo se ani Lu Tchangovi, v bojích s piráty na pobřeží Če-ťiangu také neúspěšnému. Kvůli svému selhání byli oba propuštěni z úřadů.[15]

Krátce nato byl Lu Tchang přeložen k Čang Ťingovi (張經), novému vrchnímu veliteli šesti pobřežních provincií od Šan-tungu po Kuang-si. Lu Tchang dostal velení nad miaoskými vojsky z Pao-ťingu a v květnu 1555 s generály Jü Ta-jouem a Tchang Kche-kchuanem (湯克寬) slavně zvítězil nad útočícími wo-kchou v bitvě u Wang-ťiang-ťing (王江涇). Později v září téhož roku zajal náčelníka wo-kchou Lin Pi-čchuana (林碧川). V následujících dvou letech se na místě Lu Tchanova nadřízeného, vrchního velitele cung-tu v jihovýchodních provinciích, vyměnili tři hodnostáři. Po nich vrchním velitelem cung-tu na delší dobu zůstal Chu Cung-sien.[15]

Jako Chu Cung-sienův generál se roku 1556 Lu Tchang podílel na potlačení dalšího nájezdu, přičemž získal rozhodující vítězství v Tchaj-čou jižně od Ning-po, a koncem září pomohl porazit a zabít vůdce wo-kchou Sü Chaje (徐海).[16] Také hrál aktivní roli v Chuově plánu na zajetí nejsilnějšího náčelníka pašeráků a obchodníků Wang Č’a, který vedl k Wangově kapitulaci v roce 1557 a popravě roku 1559.[15] Přesto byl Lu Tchang obviněn, že piráty pouze pronásleduje a vyhání od pobřeží, namísto jejich vyhlazení. Byl nakrátko přeřazen na nižší pozici, ale pak, zásluhou podpory učence a vysoce postaveného úředníka Tchang Šun-č’a (唐順之), byl znovu jmenován regionálním velitelem Nan č’-li a Če-ťiangu.[15] Navíc nadřízení nakonec uznali jeho roli v zajetí Wang Č’a, za což se mu dostalo povýšení do hodnosti zástupce předsedy ústřední vojenské komise (都督同知, tu-tu tchung-č).[15]

V prosinci 1562 Chu Cung-siena obvinili jeho nepřátelé z korupce. Lu Tchang byl také zapleten do jeho případu, přišel o funkci, ale jinak vyvázl bez trestu. Vrátil se do své rodné vesnice a o jeho pozdější činnosti se ví jen málo.[15]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lu Tang na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. S. 1003. (anglicky) [Dále jen Goodrich]. 
  2. ↑ Goodrich, s. 1003–1004.
  3. ↑ a b c BOXER, C. R. South China in the Sixteenth Century (1550-1575). London: Hakluyt Society, 1953. ISBN 978-1-4094-1472-8. S. 195. (anglicky) [Dále jen Boxer]. 
  4. ↑ a b c Goodrich, s. 374.
  5. ↑ a b Boxer, s. xxvii.
  6. ↑ Boxer, s. 194–195.
  7. ↑ Goodrich, s. 374–375.
  8. ↑ SO, Kwan-wai. Japanese piracy in Ming China during the 16th century. East Lansing: Michigan State University Press, 1975. ISBN 0870131796. S. 66. (anglicky) [Dále jen So]. 
  9. ↑ So, s. 67.
  10. ↑ Boxer, s. 197.
  11. ↑ Goodrich, s. 375.
  12. ↑ Boxer, s. xxx.
  13. ↑ WILLS, John E., Jr. China and Maritime Europe, 1500–1800: Trade, Settlement, Diplomacy, and Missions. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. ISBN 9781139494267. S. 34. (anglicky) 
  14. ↑ HIGGINS, Roland L. Piracy and coastal defense in the Ming period, government response to coastal disturbances, 1523-1549. , 1981. Ph.D.. University of Minnesota. . s. 216–217. (anglicky)
  15. ↑ a b c d e f g Goodrich, s. 1004.
  16. ↑ HUCKER, Charles O. Hu Tsung-hsien's Campaign Against Hsu Hai. In: KIERMAN, Frank A.; FAIRBANK, John K. Chinese Ways in Warfare. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1974. [Dále jen Hucker]. ISBN 0674125754. S. 273–311, na s. 298. (anglicky)

Literatura

  • GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. S. 374–375 a 1003–1004. (anglicky)