Luba Skořepová
Luba Skořepová | |
---|---|
Narození | 21. září 1923 Náchod Československo |
Úmrtí | 23. prosince 2016 (ve věku 93 let) Praha Česko |
Alma mater | Pražská konzervatoř |
Choť | Josef Pehr Pavel Hanuš |
Oficiální web | www |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Luba Skořepová, vlastním jménem Libuše Skořepová, (21. září 1923 Náchod – 23. prosince 2016 Praha[1]) byla česká herečka, spisovatelka, autorka divadelní hry, dlouholetá členka činohry Národního divadla v Praze. Z jejího křestního jména Libuše vznikla domácká „Luba“, která však byla celý její život komolena na „Ljuba“, což je jiné, obvyklejší křestní jméno.
Život
V letech 1942–1944 studovala herectví na Pražské konzervatoři. Po osvobození působila v Souboru mladých Jindřicha Honzla a ve Studiu ND (1945–1948). Po jeho zániku se v roce 1948 stala členkou činohry Národního divadla.[2]
Své poslední představení na prknech Národního divadla odehrála dne 18. června 2014 při derniéře Gogolovy hry Revizor. Během šedesáti šesti let působení ve zdejším souboru ztvárnila na 140 rolí.[3] Kromě Národního divadla hostovala např. v divadle Metro, Ypsilon, Rubín, Řeznické, v Městských divadlech pražských a dalších.
Jejím prvním manželem byl herec Josef Pehr, druhým spisovatel Pavel Hanuš (1928–1991). Skořepová však zůstala bezdětná.[4] Značnou část svého volného času trávila Luba Skořepová na své chalupě v obci Líšný na Železnobrodsku.[5][6] A také v Třeboňských lázních.
Ocenění
- 1966 zasloužilá členka ND
- 1988 zasloužilá umělkyně
- 2010 Cena FOREVER YOUNG, Městské divadlo Most
- 2014 Cena mimořádného šarmu, Český rozhlas
Divadelní role, výběr
- 1946 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Cvrčková, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
- 1950 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Vdovička, Tylovo divadlo, režie František Salzer
- 1950 Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů, Klárinka, Národní divadlo, režie Karel Dostal
- 1956 Alois Mrštík, Vilém Mrštík: Maryša, Rozára, Národní divadlo, režie Zdeněk Štěpánek
- 1974–1982 István Örkény: Kočičí hra, Myška, Národní divadlo, režie Gábor Székely, hlavní role Dana Medřická[7]
- 1976 Alois Jirásek: Lucerna, Komorná, Národní divadlo, režie Josef Mixa
- 2008 Alois Jirásek: Lucerna, Bába, Národní divadlo, režie Vladimír Morávek
Literární dílo
- Herci a jejich hvězdy : Jak je vidí Luba Skořepová (1990)
- Tajemné síly přírody (1992, 2010)
- Nejsem čarodějka (1993)
- Hadrová Ančka (1994, 2007)
- Pomněnky i máta peprná, aneb, Kudy jsem si to vyšlapovala (1995, 1998)
- Jiskření, aneb, Na černé hodince s Máchou, Němcovou a hvězdami (s M. Ivanovem, 1996)
- Nebe, peklo, ráj (1999)
- O zvířatech a lidech a malých zázracích (2003)
- Tajnosti herecké a historky rozverné (2010)
- Nejsem už holka (2014)
Filmografie
Rok | název filmu | obsazení Skořepové |
---|---|---|
2007 | Příkopy | Plecitá |
2006 | Náves | Plecitá |
2004 | Náměstíčko | Plecitá |
2001 | Šípková Růženka | Zemanová |
2000 | Cesta z města | babička |
1999 | Nenávist | |
1998 | Cizinci v čase | nedokončeno |
1998 | Milenec lady Chatterleyové | Mellorsová |
1995 | Malostranské humoresky | Kryštofová |
1995 | Hazard | babička |
1995 | O kumburské Meluzíně | Čarodějnice Hudrlína |
1994 | Příliš hlučná samota | hraběnka |
1993 | Nesmrtelná teta | hraběnka |
1993 | Uctivá poklona, pane Kohn – 5. díl – Abychom zdraví byli | Tausigova manželka Tereza |
1991 | Zálety koňského handlíře | |
1990 | Takmer růžový příběh | Lucia |
1989 | Něžný bar | žena s kočárkem |
1988 | Naděje má hluboké dno | |
1987 | Černá punčocha | Opatovská |
1986 | Dobré světlo | Majčina matka |
1985 | Čarovné dědictví | Agáta |
1984 | Případ ukradených vědomostí | |
1983 | Evo, vdej se! | Krausová |
1982 | Smrt talentovaného ševce | Šustrová |
1980 | Něco je ve vzduchu | Hovorková |
1980 | Co je doma, to se počítá, pánové | Nováková |
1979 | Hodinářova svatební cesta korálovým mořem | úřednice na radnici |
1979 | Julek | sudička |
1978 | Já už budu hodný, dědečku! | Paní Piklová |
1977 | Na Veliké řece | Vranka |
1976 | Jakub | ředitelka školy |
1975 | Chalupáři | cigánka Aranka |
1975 | Sarajevský atentát | Ilicova matka |
1974 | Noc oranžových ohňů | úřednice Metrostavu |
1973 | Tři nevinní | teta Nora |
1972 | Bitva o Hedviku | matka |
1971 | Lekce | Lutychová |
1970 | Dlouhá bílá nit | Anna |
1970 | Tvář pod maskou | Sima |
1969 | Den osmý, osmá noc | Máří |
1969 | Přehlídce velím já | úřednice |
1968 | Rekviem za kouzelnou flétnu | zlá žena |
1968 | Objížďka | Anežka |
1968 | Sňatky z rozumu | služka |
1967 | Klapzubova jedenáctka – 9. díl | role neurčena |
1963 | Handlíři | Lojzka |
1961 | Pohled do očí | Kubešová |
1960 | Všude žijí lidé | Pacáková |
1960 | Vyšší princip | sousedka |
1959 | Probuzení | žena u autonehody |
1958 | Morálka paní Dulské | služka Anna Spěváková |
1958 | Zde jsou lvi | Eliška |
1957 | Malí medvědáři | matka s kočárkem |
1955 | Blázni mezi námi | magistra |
1949 | Pan Habětín odchází | úřednice |
1949 | Němá barikáda | pekařova žena |
1948 | Křížová trojka | Mařenka |
1948 | O malých pro velké | matka děvčátka |
1948 | Žijí mezi námi | Marie Tarabová |
1947 | Podobizna | Martina |
1947 | Portáši | Maryša |
1946 | Právě začínáme | divačka na jízdě smrti |
Televize
- 1971 Bližní na tapetě (TV cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) – role: Růžena Mašková, matka Martiny (7. příběh: Tatínek)
Odkazy
Reference
- ↑ V 93 letech zemřela Luba Skořepová, herečka zkoumající záhady přírody. iDNES.cz [online]. 2016-12-23 [cit. 2016-12-24]. Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 447.
- ↑ ČT24. Skořepová se loučí s Národním: "Všechno jsem ještě neřekla". Česká televize [online]. 2014-06-19 [cit. 2014-06-19]. Dostupné online.
- ↑ Luba Skořepová: Děti jsem si přála, ale po nehodě jsem je nemohla mít. iDNES.cz [online]. 2013-11-22 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Chalupy slavných: podívejte se, kam jezdí Luba Skořepová [online]. tn.nova.cz, 2014-01-17 [cit. 2017-10-14]. Dostupné online.
- ↑ KOHOUTOVÁ, Marcela. Luba Skořepová [online]. 2014-12-23 [cit. 2017-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Archiv ND: Kočičí hra
Literatura
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 268, 325, 475, 476.
- ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 50, 81, 115, 164, 206, ISBN 978-80-200-1502-0.
- FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 132–135.
- HOŘEC, Petr; NYTROVÁ, Olga. Jak slavívali a slaví slavní, Euromedia Group a Knižní klub, Praha, 1999, str. 131–2, ISBN 80-242-0120-8.
- HŮLA, Jan. Divotvorný svět Luby Skořepové. Praha : Mladá fronta, 2006. 113 s. ISBN 80-204-1573-4.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 583.
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 548.
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 447–8.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 136.
- VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 294, ISBN 80-207-0485-X.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Luba Skořepová na Wikimedia Commons
- Osoba Luba Skořepová ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Luba Skořepová
- Luba Skořepová v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Webové stránky Luby Skořepové Archivováno 3. 12. 2016 na Wayback Machine.
- Luba Skořepová v databázi Archivu Národního divadla (s bohatou fotodokumentací)
- Luba Skořepová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Luba Skořepová ve Filmové databázi
- Luba Skořepová na Kinoboxu
- Luba Skořepová v Internet Movie Database (anglicky)
- Luba Skořepová na Dabingforum.cz
- Luba Skořepová na stránkách České televize
- Luba Skořepová v cyklu České televize 13. komnata
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Kirk, Licence: CC BY-SA 3.0
Luba Skořepová na autogramiádě v brněnském knihkupectví Barvič a Novotný dne 1. března 2010
Autogram - Luba Skořepová
Autor: che
(Prosím uvádět jako „Petr Novák, Wikipedie“, pokud toto užijete mimo projekty Wikimedia.), Licence: CC BY-SA 2.5
Czech actress Luba Skořepová