Luboš Jednorožec

Luboš Jednorožec
Narození17. dubna 1925 nebo 17. května 1925
Praha-Břevnov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí6. listopadu 2016 (ve věku 91 let)
USAUSA USA
OceněníCeny Paměti národa (2011)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Luboš Jednorožec (17. dubna 1925, Praha-Břevnov[1] – 6. listopadu 2016[2]) byl český politický vězeň, proslulý svým pozoruhodným útěkem z tábora nucených prací na Jáchymovsku.

Životopis

Narodil se v Praze na Břevnově, kde jeho rodina provozovala kožedělnou dílnu s obchodem. Celá jeho rodina byla členy Sokola, Luboš se však raději stal skautem. Jeho strýc Oldřich, předseda břevnovské župy Sokola, se za války zapojil do odbojové skupiny Josefa Mašína, v roce 1941 byl zatčen a do konce války vězněn v Berlíně. Jeho dva starší bratři Ivan a Ilja na konci války vstoupili do Národní gardy, při jedné z jejíchž operací u Ostravy byl Ilja zastřelen. Ivan v únoru 1948 spoluorganizoval pochod studentů na Hrad na podporu prezidenta Beneše, za což byl vyloučen ze školy a před StB emigroval do Rakouska. Rodině byla následně zkonfiskována dílna i obchod.[3]

V září 1950 byl se svým otcem zatčen a obviněn z trestného činu, když neudal provokatéry StB vmísené do skupiny známých žádajících jeho otce o pomoc s přechodem hranic. Přestože se přípravy přechodu téměř neúčastnil, byl na základě dopisů bratrovi, v nichž se o útěku zmiňoval, odsouzen v procesu se Srnským a spol. na 10 let vězení za velezradu;[3] jeho otec byl po nervovém zhroucení propuštěn.[4]

Byl uvězněn v táboře nucených prací při jáchymovském dole Svornost. V září 1951 se mu po přemístění do tábora číslo XI v Horním Slavkově podařilo utéci, když ukradl kleště, kterými přeštípal ostnatý drát ohrazující tábor. Jeho útěk byl zjištěn až po pěti hodinách. Bezpečnosti unikal po 9 měsíců – skrýval se nejprve ve Žďáru u Sedlčan, později v chatě libereckých skautů v Krušných horách. Jeho otec Antonín sehnal jemu a jeho snoubence Olině Sedlákové převaděče, který je však udal. Luboš byl odsouzen na dalších 16 let vězení, Olina na čtyři roky. Byl vězněn v Leopoldově.[3]

V roce 1960 byl propuštěn na amnestii a našel si práci v pražských loděnicích. V roce 1964 se opět pokusil uprchnout na Západ, tentokrát přes Jugoslávii, ale tamní policie ho vrátila do Československa, kde byl opět na dva a půl roku uvězněn. Propuštěn byl v roce 1967. V roce 1968 se mu podařilo na základě fiktivního oznámení o smrti bratra Ivana získat zpět pas a odjet s rodinou do Vídně.[4] Přestěhoval se do USA, kde žil v Kalifornii[5] a pomáhal dětem českých emigrantů.[2]

Odkaz

Jeho životní příběh zpracovala v roce 2008 Česká televize v cyklu Neznámí hrdinové.[6] Na motivy jeho příběhu vznikla divadelní hra Hon na jednorožce[7] a komiks od Václava Šlajcha, který je součástí knihy Ještě jsme ve válce – Příběhy 20. století.[8]

V roce 2011 mu byla udělena Cena Paměti národa.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.skautskyinstitut.cz [online]. [cit. 2016-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-16. 
  2. ↑ a b c Příběh Luboše Jednorožce: Utekl z lágru, po roce mu nastražila past StB. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-11-08 [cit. 2016-11-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Luboš Jednorožec (1925 - 2016). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Luboš Jednorožec (1925 - 2016). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ FORMÁNEK, Jaroslav: Děti se vlků nebojí. Respekt 5/2010 1. února 2010: s. 52. Dostupné online
  6. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/program/10134543307-28.07.2008-20:55-2-neznami-hrdinove.htm Neznámí hrdinové Život na útěku. Luboš Jednorožec chtěl jenom žít na Západě - stálo ho to 12 let života za mřížemi.
  7. ↑ http://www.minor.cz/spip.php?article328 Archivováno 17. 11. 2009 na Wayback Machine. Jan Jirků - Hon na Jednorožce - Lovestory Luboše a Olinky
  8. ↑ DRAHOŇOVSKÁ, Tereza. Ještě jsme ve válce, tvrdí komiks Příběhy 20. století, jemuž se dá věřit. iDNES.cz [online]. 2011-11-24 [cit. 2016-11-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“