Luboš Pistorius

Luboš Pistorius
Narození	11. prosince 1924 Praha Československo Československo
Úmrtí	9. února 1997 (ve věku 72 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Bubenečský hřbitov
Povolání	pedagog, režisér, dramaturg, překladatel, učitel, divadelní režisér a divadelní ředitel
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Luboš Pistorius (11. prosince 1924, Praha – 9. února 1997, Praha) byl český divadelní režisér, dramaturg, organizátor, divadelní ředitel a pedagog.

Život

V letech 1945–1948 studoval obor režie na pražské Státní konzervatoři a DAMU (bez absolutoria),^[1] svou profesionální uměleckou dráhu zahájil jako režisér v Ostravě (1948–1951). Odtud pak v roce 1951 přešel do Plzně, od roku 1953 zastával pozici šéfa tamní činohry.^[2] V letech 1960–1971 působil v pražském Divadle na Vinohradech jako režisér a později (1960–1965) i jako ředitel divadla.^[3] Od roku 1971 pracoval ve smíchovském Realistickém divadle v Praze,^[1] a to až do roku 1987. ^[4] V době normalizace po roce 1968 měl omezené možnosti umělecké tvorby. Do Vinohradského divadla se nakrátko ještě jednou vrátil na počátku devadesátých let.^[5] V roce 1992 byl spolurežisérem při natočení televizní inscenace podle scénáře Pavla Kohouta Ecce Constantia, která pojednává o zákulisí kostnického koncilu (1414–1417) v době upálení českých reformačních kazatelů Jana Husa a Jeronýma Pražského.

Divadelní režie, výběr

DISK Praha

• 1947 David Martin: Oba břehy Jordánu^[6]
• 1948 V. V. Majakovskij: Ledová sprcha^[7]
• 1963 P. Kohout: Dvanáct^[8]
• 1993 J. Čapek, K. Čapek: Lásky hra osudná^[9]

Státní divadlo Ostrava

• 1948 J. K. Tyl: Strakonický dudák^[10]
• 1949 Alexandr Galič: Volá vás Tajmyr^[11]
• 1950 J. Mahen: Janošík^[12]
• 1951 Ťing-č Cho, I Ting: Dívka s bílými vlasy^[13]

Krajské oblastní divadlo v Plzni

• 1952 A. Jirásek: Lucerna^[14]
• 1953 Galina Nikolajevová: Žatva^[15]
• 1954 Nâzım Hikmet: Legenda o lásce^[16]

Divadlo J. K. Tyla Plzeň

• 1955 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena^[17]
• 1956 L. M. Leonov: Zlatý kočár^[18]
• 1957 W. Shakespeare: Othello^[19]
• 1958 Molière: Chudák manžel^[20]
• 1959 J. Drda: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert^[21]

Divadlo čs. armády Praha

• 1960 L. Aškenazy: Host^[22]
• 1961 L. Aškenazy: C. k. státní ženich (spolurežisér Miloslav Stehlík)^[23]
• 1962 M. Gorkij: Letní hosté^[24]
• 1963 P. Karvaš: Jizva^[25]
• 1964 M. Stehlík: Konečně marná sobota^[26]
• 1965 Heinar Kipphardt: Případ Oppenheimer^[27]

Divadlo na Vinohradech

• 1966 R. Hochhuth: Náměstek^[28]
• 1967 K. Čapek: Matka^[29]
• 1968 V. Vančura: Alchymista^[30]
• 1970 J. W. Goethe: Faust^[31]
• 1991 P. Kohout: Ubohý vrah^[32]

Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého

• 1972 G. B. Shaw: Člověk nikdy neví^[33]
• 1973 A. N. Ostrovskij: Výnosné místo^[34]
• 1974 V. K. Klicpera: Zlý jelen^[35]
• 1975 L. Stroupežnický: Naši furianti^[36]
• 1976 N. V. Gogol: Revizor^[37]
• 1978 Grigorij Gorin: Thyl Ulenspiegel^[38]
• 1979 D. Fischerová: Hodina mezi psem a vlkem^[39]
• 1983 C. Goldoni: Sluha dvou pánů^[40]
• 1986 Pedro Calderón de la Barca: Život je sen^[41]
• 1987 L. Pirandello: Šest postav hledá autora^[42]

Západočeské divadlo v Chebu

• 1973 Bertolt Brecht: Matka Kuráž a její děti^[43]. V režii hostujícího Luboše Pistoria podala nezapomenutelný výkon „Herečka v nemilosti“ Vlasta Chramostová v titulní roli. Inscenace byla záhy zakázána, derniéra se odehrála na zájezdu v Jáchymově.

Citát

Odkazy

Reference

Literatura

• František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 118, ISBN 80-85096-02-1
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 91, 97, 136–7, 179, 181, 189, 223, 270, 274, 291, 317–9, 332, 347, 349, 385, 408, 411, 439, 490, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 20, 46, 65, 77–79, 82, 117, 228, 229, 306, 327, 339, 520, 537, 538.
• Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 117
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 739–740. 
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 90–2, 95, 97–101, 103, 107, 116, 120, 135, 183–5, 188, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 577. 
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 77, 222, 286, 337, ISBN 80-85625-19-9
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 117, 136–7, 139, 157, 191, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Luboš Pistorius
• Luboš Pistorius v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Luboš Pistorius v databázi Archivu Národního divadla
• Luboš Pistorius v Česko-Slovenské filmové databázi
• Páteční večer – Luboš Pistorius (1997)
• Česká televize – Divadlo žije!
• Katalog městské knihovny v Praze