Lubomír Černík

Lubomír Černík
Narození9. října 1924
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí3. října 1978 (ve věku 53 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníKrálovopolský hřbitov v Brně
Alma materDivadelní fakulta JAMU
RodičeJosef Černík[1]
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lubomír Černík (9. října 1924 Brno – 3. října 1978 Brno) byl český divadelní a filmový herec, zpěvák, dramaturg, dramatik a spisovatel, zakládající a dlouholetý člen Satirického divadla Večerní Brno.

Život

Mládí a raná angažmá

Narodil se v Brně do rodiny hudebního skladatele a muzikologa Josefa Černíka, vystudoval brněnské reálné gymnázium. Během druhé světové války byl, stejně jako většina občanů Protektorátu Čechy a Morava narozených roku 1924, tzv. totálně nasazen ve zbrojním průmyslu v nacistickém Německu.[2] Vystudoval činoherní herectví na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně,[3] během studií založil spolu s Vladimírem Sísem a hudebním skladatelem Sašou Reznikovem divadelní soubor Směr. Po absolutoriu roku 1951[3] a krátkých angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě a Těšínském divadle v Českém Těšíně se přesunul zpět do Brna, kde byl angažován v Divadle Julia Fučíka.

Večerní Brno

Roku 1959 se pak Černík spolu s dalšími herci z Divadla Julia Fučíka a souboru Směr spoluzaložil varietní a satirické divadlo Večerní Brno. Jednalo se o jediné satirické divadlo v republice. V počátečním tomto období stavělo repertoár především na improvizovaných estrádních večerech.[4] Soubor působil v divadle Radost, Juranově domě a domě Jakub, kde později našlo sídlo Divadlo Bolka Polívky. Spolu s Černíkem, se zde objevili např. Olga Zezulová, Ladislav Suchánek, Ladislav Štancl, Eva Pilarová, Miroslav Horníček nebo Waldemar Matuška.[5] Svou náplní a formou tak tvořilo jistou protiváhu tvorby pražského divadla Semafor, založeného roku 1958. Černík zde byl angažován nejprve jako herec, posléze také jako herec, autor skečů, písňových textů či jako konferenciér. V 60. letech se stal jednou z vůdčích hereckých osobností souboru, např. díky svým výkonům v inscenacích Hamlet IV. aneb Cirkus Elsinor. podle textu Vladimíra Fuxe či Král-Vávra (1964) Milana Uhdeho.[4]

V letech 1970 až 1973 pracoval jako dramaturg kabaretu Netopýr (pozdější klub Fléda), krátce vedl brněnské divadlo Múza, pracoval také jako dramaturg a herec pro Československý rozhlas Brno a Československou televizi Brno. Působil rovněž jako konferenciér tanečního orchestru Gustava Broma. Při jedné jeho zdravotní indispozici ho na zájezdu kapely zastoupil Jaroslav Válek, což byl v podstatě první počin ke vzniku postavy „Smutného muže“.[6] Během své kariéry se objevil v několika, spíše menších, filmových a televizních rolích, z nichž mezi nejznámější patří snímky Den pro mou lásku a Deváté srdce, kam si jej osobně vyžádal režisér Juraj Herz. Poslední zmíněný film byl Černíkovým posledním, na kterém se podílel.

Jeho uměleckou práci postupně narušovaly sílící problémy s alkoholismem, se kterými se potýkal již od mládí. To si vyžádalo Černíkovu hospitalizaci v protialkoholní léčebně a dlouhodobě poškozovalo jeho organismus. Tématu alkoholismu se věnoval v autorském románu Chobotnice.[7]

Úmrtí

Lubomír Černík zemřel 3. října 1978 v Brně, nedlouho před svými 54. narozeninami. Pohřben byl na Královopolském hřbitově v Brně.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby III. Část jmenná - československá scéna. Supraphon. 1990. ISBN 80-7058-210-3.
  2. ↑ Slovník české literatury. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 157. 
  4. ↑ a b JUST, Vladimír. Večerní Brno [online]. Praha: Divadelní ústav, 2000 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ SMEJKAL, ZDENĚK, 1927-. Bylo nebylo satirické divadlo Večerní Brno : 1959-1992. Brno: I. DE. A 167 s. ISBN 8023847929, ISBN 9788023847925. OCLC 85552121 
  6. ↑ SUCHÝ, Ondřej. Známí – neznámí: VÁLEK Jaroslav (1932 - 1982) [online]. www semanovice cz (Oficiální stránky Ondřeje Suchého) [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Chobotnice - Lubomír Černík | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“