Lubomír Koželuha

Lubomír Koželuha
Základní informace
Narození1. září 1918
Brno, Morava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. září 2008 (ve věku 90 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Žánryopera a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, sbormistr, zpěvák, dirigent, houslista a učitel
Nástrojehlas
PříbuzníZdeněk Koželuha (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lubomír Koželuha (1. září 1918 Brno[1]10. září 2008 Brno) byl český zpěvák, sbormistr, hudební skladatel a pedagog. Jeho bratrem byl Zdeněk Koželuha.

Život

Studoval na Státním mužském ústavu učitelském v Brně. Po maturitě vstoupil na brněnskou konzervatoř, kde studoval skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Bohumíra Lišky. Zpíval ve Filharmonickém spolku Beseda Brněnská a ve sboru Národního divadla v Brně. Stal se učitelem hudební výchovy v Brně, řídil Slatinský pěvecký sbor a sbor v Brně-Táboře. V roce 1940 absolvoval při Besedě Brněnské hudebně pedagogický kurz u Graciana Černušáka a Rudolfa Wünsche a kurz řízení sboru u Viléma Steinmana. Po válce studoval v letech 1946–1948 hudební výchovu u Bohumíra Štědroně na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity.

Za války byl totálně nasazen jako dělník v Horních Počaplech. Po skončení války učil hudební výchovu na Reálném gymnáziu Zdeňka Nejedlého v Brně. V roce 1949 se stal učitelem harmonie na brněnské konzervatoři. Mezi jeho žáky patřil mimo jiné skladatel Pavel Blatný. Byl sbormistrem pěveckého sboru Veleslavín. V letech 1972–1974 působil jako ředitel Vejvanovského konzervatoře v Kroměříži a v letech 1974–1979 byl inspektorem kultury Národního výboru města Brna.

Byl činný i organizačně. Působil v Klubu moravských skladatelů, byl tajemníkem Svazu českých skladatelů v Brně a na všech školách, kde působil, zakládal sbory, pěvecké kroužky i nástrojové skupiny.

Dílo (výběr)

Hudebně dramatická díla

  • Zrazená země (opera, libreto Jaroslav Zatloukal, 1965)
  • Pohádky ze dřevníku (dětský balet, libreto Marie Drahošová, 1970))
  • Duha nad jezerem (opera, libreto skladatele na motivy románu Antona Hansena Tammsaare, 1988)
  • Vyprávění stařeny Izeril pro sóla, recitátorku, sbor a orchestr na námět povídky Maxima Gorkého (1972)
  • Poselství z města M, obraz ze současnosti pro dva recitátory, sólo, sbor a orchestr, text Ludvík Štěpán (1988)
  • Píseň o mladé vichřici pro recitátora, balet a klavír, text Josef Kainar (melodram, 1975)
  • Slyšel jsem píseň nového žití pro recitátora, klavír a trubku, text Jaroslav Hůlka (melodram, 1977)

Orchestrální skladby

  • Slavnostní ouvertura (1944)
  • Slovenský tanec (1951)
  • Slavnostní pochod (1956)
  • Řetězový tanec (1961)
  • Configuratio, sex partes per orchestra (1970)
  • Tři obelisky pro symfonický orchestr (1973)
  • Portréty pro symfonický orchestr (1984)
  • Adagio pro housle sólo a Brass Band Brno (1994)
  • Triptychon pro 10 dechových nástrojů (1996)

Komorní skladby

  • 2 smyčcová kvarteta
  • Sonáta pro violoncello a klavír (1943)
  • Dechový kvintet (1962)
  • Tři bagately pro fagot a klavír (1965)
  • Tři črty pro housle a klavír (1971)
  • Trio pro housle, violu a klavír (1981)
  • Sonáta pro čtyři fagoty (1985)
  • Adagio pro housle (1985)
  • Rozhovor pro tři flétny (1986)
  • Kontrasty pro hoboj a klavír (1987)
  • Sonáta pro lesní roh a klavír (1989)
  • Kvintet pro žestě (1985)
  • Koncert pro cimbál a klavír (1997)
  • Obrázek pro violoncello a cimbál (1998)
  • Dívám se do dálky pro dvoje housle (1998)
  • Reminiscence pro housle a harfu (2000)
  • Koncert pro cimbál a klavír nebo smyčce (2001)
  • Balady pro violoncello a klavír (2001)

Písně

  • Pozdravení jara pro baryton a orchestr (1943)
  • Za nový život pro baryton a klavír (1952)
  • Písně života pro alt a klavír (text Jaroslav Macháček, 1973)
  • Sny na dlani, tři písně na text Jiřího Wolkera pro střední hlas a komorní orchestr (1977)
  • Vzpomínka na Marii pro střední hlas a klavír (text Bertold Brecht, 1981);
  • Křídlo Ikarovy samoty, balada pro střední hlas, violoncello a klavír (text Ludvík Štěpán, 1986);
  • Procházky Brnem pro nižší hlas a klavír (text Ivan Blatný 1987)
  • Jsi u mne pro soprán a klavír nebo kvartet (text Zuzana Nováková, 1995)
  • Vyznání pro soprán (text Jarmila Bednaříková, 2001)
  • V srdce ryzí se zadívej, cyklus pro soprán a kytaru (text Francesco Petrarca, 2001)
  • Píseň večera pro soprán, flétnu, hoboj, violoncello a klavír (text Ludvík Štěpán, 1992)

Sbory

  • Devátý květen (mužský sbor, text Jan Adla, 1954)
  • Ukolébavka (dětský sbor, text Josef Václav Sládek 1962)
  • Pracujícímu, Sám nejsi nic (mužské sbory, text Stanislav Kostka Neumann 1962)
  • Rozpočitadla (dětský sbor, text Miroslav Florián, 1962)

Odkazy

Reference

  1. Matrika 17380, sn. 265 [online]. MZA [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. 

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, SHV, Praha
  • International Who is Who in Music, 16. vydání, Cambridge
  • Čeněk Gardavský: Skladatelé dneška, Praha, 1961
  • Jiří Fukač: S Lubomírem Koželuhou o konfiguracích života, Opus musicum 1975, č. 5, s. 145

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“