Lubomír Skřivánek

Lubomír Skřivánek
Narození17. ledna 1933
Lučenec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí27. října 1994 (ve věku 61 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Povolánímalíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lubomír Skřivánek (17. ledna 1933, Lučenec27. října 1994, Brno) byl český sochař, malíř a profesor výtvarné výchovy a češtiny.

Životopis

Narodil v Lučenci, odkud se následně v roce 1939 s rodiči odstěhoval do Koválovic u Pozořic. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně v roce 1958 vystudoval Vyšší pedagogickou školu v Brně a ve výtvarných studiích pokračoval na katedře dějin umění a výtvarné výchovy filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně u profesora Bohdana Laciny. Takto v roce 1971 ukončil jako středoškolský profesor kreslení. Většinu svého života prožil v Brně, kde působil jako pedagog. V roce 1991 přijal nabídku na místo ředitele na základní škole Stará v Brně, kde si mezi žáky i rodiči vydobyl značný respekt. Zemřel 27. října 1994 v Brně.

Dílo

V prvotním období hledání výtvarného výrazu se zaměřil především na kresbu a malbu olejem a temperou, neboť technika akvarelu mu nepřipadala dostatečně razantní. Jeho rané práce svědčily o vzrůstající zálibě v ladném rytmu pohybových linií, probíhajících lyricky pojímanými krajinami i postavami a křehkými přírodními útvary. Začal také důsledně dávat přednost vegetativním liniím před geometrickými prvky. Inspiraci v přírodních motivech přebíraly následně i jeho práce figurální. Ukázal se zde vliv profesora Bohdana Laciny a začala se projevovat jistota tvarové kompozice i samozřejmost v rozvržení bezpečně zvládnuté plochy, tak charakteristická pro jeho pozdější reliéf.

Později u něj došlo k prolínání reálných prvků s imaginativními a jeho zájem se obrátil k problému plasticity a objemovosti. Proto přišly práce v kombinovaných technikách. V této fázi se začal zabývat vrstvením různobarevných materiálů, především mořené lepenky, překližky a papíru, zkoumáním možností jejich vzájemného průniku i kombinováním různých technik narušení a dotváření povrchů zkoumaného materiálu za použití poměrně střídmé barevné škály.

Vedle přísně konstruovaných kompozic vznikaly i menší díla upoutávající osobitou poetikou, jež byla výsledkem umělcova intelektu a jeho sklonu vymýšlet si. Tato schopnost hrát si se v průběhu dalšího uměleckého rozvoje umocnila. Vedle soustředěné meditace bylo možno nalézt v jeho pracích i výsledky momentálních impulzů. Tuto spontánní tvorbu vystřídal s exaktně vypracovanými projekty, pro něž konečně nalezl ideální materiál, k němuž od počátku bytostně tíhnul. Hluboký zájem o výrazové možnosti dřeva jej vedl od roku 1982 k drobným reliéfům a plastikám a současně i k rozsáhlejším sochařským realizacím. Byl inspirován nejen přírodními motivy, ale také tzv. novou hudbou. Zůstal neustále ironickým skeptikem a současně pozorovatelem života.

Kromě abstraktních motivů nacházíme v jeho tvorbě také díla klasická, například v podobě busty T. G. Masaryka z umělého kamene. Památník dodnes stojí ve vesnici Březolupy poblíž Zlína a pravidelně slouží k uctívání památky u příležitosti Dne vzniku samostatného československého státu. Tato umělcova pocta významnému českému prezidentovi vznikla v období 1991–1992.

Tvorba

Poslední dílo – Kříž

V roce 1993, asi rok před smrtí, se začal intenzívně zajímat o duchovní věci, aniž by cokoliv nasvědčovalo jeho blízkému konci. Za života byl totiž velkým kritikem církve. Poslední dílo – Kříž tak symbolizoval jeho vnitřní obrat k Bohu na samém sklonku života. Byl velkým obdivovatelem Henryho Moora, a jeden z jeho principů aplikoval i na tento zvláštní kříž. Jedná se o princip objektů, které se téměř dotýkají, ale nikdy se nedotknou, a proto mezi nimi vzniká silné napětí. V centru kříže by mělo docházet ke kumulaci pozitivní energie. Dílo je zápasem o nalezení duchovního základu člověka – od přírody, tělesnosti až k návratu k symbolu vtěleného Boha.

Vybrané dřevěné plastiky

  • Klaunovo zátiší, lípa, 34 cm
  • Hirošima, jilm, 140 cm
  • Tanec, diptych, borovice, reliéf, 27,5 × 37 cm
  • Píseň ženy II, lípa, reliéf 15 × 40 cm
  • Ptačí strom, buk, reliéf 26 × 50 cm
  • Idol aneb filozofie protikladu, lípa, 30 cm
  • Píseň I, smrk, reliéf, 17 × 59 cm
  • Velké klíčení, lípa, 177 cm
  • Klíčení, lípa, 52 cm
  • Ze života hmyzu I, švestka, 60 cm
  • Pomona, ořech, 90 cm
  • Polyfémovo oko, jasan, 50 cm
  • Polyfonie I, borovice, reliéf, 36 × 36 cm
  • Rytmus, modřín, reliéf, 20 × 60 cm
  • Motýlení, borovice, reliéf, 35,5 × 38 cm
  • Rekviem za padlé, smrk, reliéf, 33 × 37 cm
  • Paridův soud, lípa, 202 cm
  • Destrukce osobnosti, švestka, 59 cm
  • Vesmír, smrk, reliéf, 35,5 × 35 cm
  • Šílený harmonikář, buk, reliéf, 32 × 40 cm
  • Orchestrion, borovice, reliéf, 35 × 38 cm
  • Ležící, borovice, reliéf, 66 × 20,5 cm
  • Konjunkce, buk, 70 cm
  • Mechanismus vášně, borovice, reliéf, 32 × 40 cm
  • Jako dva holoubci, borovice, reliéf, 47 × 52 cm
  • Město v zeleni, smrk a borovice, reliéf, 120 × 80 cm
  • Živé vertikály, švestka, 50 cm
  • Rej, borovice, reliéf, 42 × 66 cm
  • Pryč s válkou!, modřín, 120 cm
  • Ženy, lípa, 50 cm
  • Kreutzerova sonáta, borovice, 29 × 35 cm
  • Cesta ke štěstí, buk, reliéf, 40 × 45 cm
  • Torzo, borovice, reliéf, 31,5 × 45,5 cm
  • Smuteční píseň, smrk, reliéf, 40 × 38 cm
  • Podivný sen, lípa, 55 cm
  • Smutná píseň, smrk, 40 × 37 cm
  • Paličkované dřevo, borovice, 40 × 35 cm
  • Mimozemšťan, lípa, 40 cm
  • Kříž, dřevo, 60 × 38 cm

Výstavy

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“