Lubomír Voleník

JUDr. Lubomír Voleník
JUDr. Lubomír Voleník v roce 1997
JUDr. Lubomír Voleník v roce 1997
1. prezident NKÚ [1]
Ve funkci:
8. července 1993 – 7. července 2002
Ve funkci:
17. října 2002 – 5. června 2003
NástupceFrantišek Dohnal [2]
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
7. června 1990 – 31. prosince 1992
Stranická příslušnost
ČlenstvíOF (1989-1991)
ODS (1991-1993)
Narození1. března 1950
Československo Praha Československo
Úmrtí5. června 2003
(ve věku 53 let)
DánskoDánsko Dánsko
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Dětidva synové
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepolitik, právník a sběratel
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 3. třídy in memoriam (2003)
CommonsLubomír Voleník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lubomír Voleník (1. března 1950 Praha – 5. červen 2003 Dánsko) byl český právník a politik, od roku 1993 první prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, předtím po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, pak za ODS.

Život

Narodil se v Praze, ale mládí prožil v Teplicích, kam byla jeho rodina vystěhována. Zde absolvoval základní a střední školu. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, od roku 1983 působil jako podnikový právník. Angažoval se v ochraně životního prostředí v severních Čechách.[3]

Během sametové revoluce se zapojil do Občanského fóra. Ve volbách roku 1990 v tehdejší ČSFR byl zvolen za OF do Sněmovny lidu (volební obvod Severočeský kraj). Po rozkladu OF v roce 1991 nastoupil do poslaneckého klubu ODS. Mandát obhájil ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[4]

Krátce působil jako osobní zmocněnec předsedy ODS Václava Klause. Koncem roku 1997 mu Josef Tošovský nabídl účast v jím vedené vládě. Voleník ale ministerský post odmítl.[3]

V roce 1993 se stal prvním prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu. Sloužil na tomto postu až do konce devítiletého funkčního období, pak ho prezident Václav Havel po průtazích opětovně jmenoval. V roce 2002 se jeho jméno uvádělo mezi možnými kandidáty na prezidenta České republiky.[3]

Od mládí trpěl Bechtěrevovou chorobou. Zemřel během služební cesty v hotelu v Dánsku na infarkt myokardu. Ač člen ODS, byl respektován napříč politickou scénou. Sociálně demokratický předseda vlády Vladimír Špidla na jeho úmrtí reagoval: „Vždy se mi s ním spolupracovalo dobře a neměl jsem nikdy stín pochybností o kompetencích a nezávislosti v jeho rozhodování“. V roce 2003 mu byl udělen in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kolegium NKÚ, Bývalí členové Kolegia [online]. Nejvyšší kontrolní úřad [cit. 2013-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-30. 
  2. ↑ Do roku 2005 pověřen vedením úřadu Dušan Tešnar.
  3. ↑ a b c d Voleník zemřel zřejmě na infarkt. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2012-08-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Rad T-G-Masaryka 3tr (1994) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká republika (od roku 1994).