Lubor Bárta

Lubor Bárta
Základní informace
Narození8. srpna 1928
Lubná u Litomyšle, Čechy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. listopadu 1972 (ve věku 44 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníhudební skladatel, klavírista, estetik a muzikolog
Nástrojeklavír
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lubor Bárta (8. srpna 1928 Lubná u Litomyšle5. listopadu 1972 Praha) byl český hudební skladatel a klavírista.

Život

Narodil se v rodině s dlouhou kantorskou tradicí. Již v raném dětství hrál dobře na housle a virtuózně na klavír. První skladby pocházejí z roku 1937, kdy mu bylo devět let. Po absolvování gymnázia ve Vysokém Mýtě studoval hudební vědu a estetiku na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Kompozici studoval pod vedením Jaroslava Řídkého, nejprve soukromě a později jako řádný posluchač na Akademii múzických umění v Praze. Absolvoval v roce 1952.

Ve svém díle vycházel z tradice české hudby (Bohuslav Martinů, Leoš Janáček), kterou obohatil o podněty z hudby velkých evropských skladatelů 20. století, jako byli např. Igor Fjodorovič Stravinskij, Béla Bartók či Arthur Honegger.

Přes svou nespornou virtuozitu se jako klavírista uplatňoval především jako doprovazeč.

Zkomponoval velmi vděčné sonáty pro celou řadu nástrojů: klavír, housle, violoncello, flétnu, klarinet, kytaru, cembalo. Významné jsou rovněž jeho kompozice v oblasti komorní hudby. Vytvořil tři smyčcové kvartety, dva dechové kvintety a řadu skladeb pro komorní orchestr.

Ze symfonické hudby stojí za pozornost jeho tři symfonie a koncerty pro housle, klavír a violu. Vesměs jsou dostupné v gramofonových nahrávkách.

Dílo

Orchestrální skladby

  • 1. koncert pro housle a orchestr (1952)
  • 1. symfonie (1955)
  • Koncert pro komorní orchestr (1956)
  • Koncert pro violu a orchestr (1957)
  • Dramatická suita pro velký orchestr (1958)
  • Koncert pro klavír a orchestr (1959)
  • Z východních Čech. Symfonická suita (1960)
  • Ludi, pro komorní orchestr (1964)
  • 2. koncert pro housle a orchestr (1969)
  • 2. symfonie (1969)
  • Musica romantica pro smyčcový orchestr (1971)
  • 3. symfonie (1972)

Komorní skladby

  • 1. dechový kvintet (1956)
  • 1. sonáta pro klavír (1956)
  • Trio C-dur pro housle, violoncello a klavír (1956)
  • 2. smyčcový kvartet (1957)
  • Sonáta pro klarinet a klavír (1958)
  • Sonatina pro trombón a klavír (1956)
  • 2. sonáta pro housle a klavír (1959)
  • 2. sonáta pro klavír (1961)
  • Balada a burleska pro violoncello a klavír (1963)
  • Concertino pro pozoun a klavír (1964)
  • Čtyři skladby pro hoboj (klarinet) a klavír (1965)
  • Osm skladeb pro klavír (1965)
  • Sonáta pro kytaru sólo (1965)
  • Čtyři kusy pro housle a kytaru (1966)
  • Sonáta pro flétnu a klavír (1966)
  • 3. smyčcový kvartet (1967)
  • Osm skladeb pro mladé klavíristy (1967)
  • Sonáta pro cembalo (1967)
  • Tři kusy pro violoncello a klavír (1968)
  • 2. dechový kvintet (1969)
  • 3. sonáta pro klavír (1970)
  • Amoroso pro lesní roh a klavír (1971)
  • Sonáta pro violoncello a klavír (1972)

Vokální skladby

  • Zpěv nového věku. Kantáta pro sbor a orchestr na text V. Nekvindy (1962)
  • Tři mužské sbory na slova M. Floriána, P. Verlaina a F. Hrubína (1963)
  • Čtyři písně pro děti s doprovodem klavíru na slova V. Nekvindy, J. Havla a Zd. Kriebla (1965)
  • Čtyři dětské sbory na slova Zd. Kriebla (1965)

Literatura

  • Kratochvíl, Jiří: Úspěšná klarinetová sonáta (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 17, s. 717–720).
  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Smolka, Jaroslav: Česká hudba našeho století (Praha 1961).
  • Štraus, Ivan: Památce Lubora Bárty (Hudební rozhledy 25, 1972, č. 12, s. 560–562).
  • Kučerová, Zdeňka: Lubor Bárta, život a dílo (Olomouc 1977, diplomová práce FF UP).
  • Havlík, Jaromír: Česká symfonie 1945–1980 (Praha 1989).
  • Kabeláč, Miloslav: Posudek Koncertantní předehry Lubora Bárty (Hudební věda 36, 1999, č. 4, s. 473–474).

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“