Lucas Pouille

Lucas Pouille
Lucas Pouille ve Wimbledonu 2017
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození23. února 1994 (29 let)[1]
Místo narozeníGrande-Synthe, Francie[1]
BydlištěPaříž, Francie[1]
Výška185 cm[1]
Hmotnost81 kg[1]
Profesionál od2013
Držení raketypravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek8 114 827 USD
Tenisová raketaPrince
Dvouhra
Poměr zápasů139–128
Tituly5 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění10. místo (19. března 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2019)
French Open3. kolo (2017)
Wimbledončtvrtfinále (2016)
US Openčtvrtfinále (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů27–57
Tituly0 ATP
Nejvyšší umístění79. místo (11. dubna 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2016)
French Open2. kolo (2015)
Wimbledon1. kolo (2015)
US Open2. kolo (2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20180219a19. února 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Trénink na AEGON Championships 2015

Lucas Pouille (* 23. února 1994 Grande-Synthe) je francouzský profesionální tenista, který na okruh ATP World Tour vstoupil v roce 2012. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP pět singlových turnajů, když první ovládl na Moselle Open 2016. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře.

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v březnu 2018 na 10. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2016 na 79. místě. Od roku 2015 ho trénuje krajan Emmanuel Planque.[2][1] V prosinci 2016 se jeho manažerem stal bývalý rumunský tenista a podnikatel Ion Țiriac.[3] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byl nejvýše hodnocen v lednu 2012 na 23. místě.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do semifinále melbournského Australian Open 2019.

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 čtvrtfinálem světové skupiny proti České republice, v němž vyhrál páteční dvouhru nad Jiřím Veselým. Francouzi zvítězili 3:1 na zápasy a dva singly si zahrál také v semifinále proti Chorvatsku. Do dubna 2017 v soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Pouilleho matka je švédskojazyčná Finka.[5] V roce 2016 obdržel Cenu ATP pro hráče s největším zlepšením.

Osobní život

Narodil se v malém francouzském městečku Grande-Synthe do rodiny Pascala a Leny Pouilleových. Matka pochází z Finska.[1] Má dva bratry, Nicolase a Jonathana.[1] Tenis začal hrát v osmi letech, když trénoval v tenisovém areálu Rolanda Garrose, dějišti antukového grandslamu French Open, společně s nejlepším kamarádem Mathiasem Bourguem.[1] Za oblíbený úder uvedl forhend, jako preferovaný povrch pak tvrdý povrch.[1] Vystudoval vysokoškolský bakalářský program.[1]

Tenisová kariéra

2016

Osmifinále březnového Miami Open dosáhl po výhrách nad Španěly, třicátým druhým nasazeným Guillermem Garcíou-Lópezem a turnajovou osmičkou Davidem Ferrerem, aby následně nestačil na Francouze Gillese Simona. Další postup mezi poslední šestnáctku přinesl Monte-Carlo Masters, kde na jeho raketě zůstali francouzští tenisté Nicolas Mahut a Richard Gasquet. Poté jej však vyřadil Jo-Wilfried Tsonga.

V dubnu se probojoval do premiérového finále ATP World Tour na BRD Năstase Țiriac Trophy v Bukurešti, kde v odloženém pondělním finále prohrál se Španělem Fernandem Verdascem.[6]

Květnový Internazionali BNL d'Italia v Římě pro něj měl původně skončit porážkou v kvalifikaci od Kazacha Michaila Kukuškina. Poté, co se Tsonga odhlásil pro natažení svalu, získal místo v hlavní soutěži jako tzv. šťastný poražený. Následně poprvé v kariéře prošel až do semifinále turnaje kategorie Masters 1000. Ve druhém kole vyřadil až v koncovce třetí sady lotyšského kvalifikanta Ernestse Gulbise a podruhé za sebou zdolal devátého nasazeného Davida Ferrera. Do čtvrtfinálového zápasu nenastoupil jeho plánovaný soupeř Juan Mónaco. V semifinále pak nenašel recept na světovou trojku a pozdějšího vítěze turnaje Andyho Murrayho, kterému odebral jen tři gamy. V následném vydání žebříčku ATP z 16. května 2016 se posunul na dosavadní kariérní maximum, když mu patřila 31. příčka znamenající, že si poprvé zajistil místo mezi třiceti dvěma nasazenými na grandslamu – French Open, kam přijížděl v roli turnajové devětadvacítky.[7] Po výhře nad krajanem Julienem Benneteauem jej vyřadil Andrej Martin, který do hlavní soutěže prošel jako šťastný poražený z kvalifikace.

Na travnatém MercedesCupu ve Stuttgartu na úvod nestačil na Australana Johna Millmana. Ani navazující Gerry Weber Open nepřinesl postup, po porážce od druhého nasazeného Kei Nišikoriho. Obě střetnutí měla třísetový průběh. Do Wimbledonu přijížděl v roli 32. nasazeného a bez jediného vyhraného zápasu na trávě v celé kariéře.[8] Na jeho raketě cestou do čtvrtfinále postupně skončili Marius Copil, Donald Young, vracející se Juan Martín del Potro a turnajová devatenáctka Bernard Tomic po pětisetové bitvě, když poslední set získal 10–8. Poprvé v kariéře postoupil na grandslamu dále než do druhého kola.[8] Mezi poslední osmičkou jej však zastavil desátý nasazený Tomáš Berdych po třísetovém průběhu.[9]

Finále na okruhu ATP World Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP World Tour 500 (1–1 D)
ATP World Tour 250 (4–3 D)

Dvouhra: 9 (5–4)

StavČ.DatumTurnajPovrchSoupeř ve fináleVýsledek
Finalista1.25. dubna 2016Bukurešť, RumunskoantukaŠpanělsko Fernando Verdasco3–6, 2–6
Vítěz1.25. září 2016Mety, Francietvrdý (h)Rakousko Dominic Thiem7–6(7–5), 6–2
Finalista2.26. února 2017Marseille, Francietvrdý (h)Francie Jo-Wilfried Tsonga4–6, 4–6
Vítěz2.30. dubna 2017Budapešť, MaďarskoantukaSpojené království Aljaž Bedene6–3, 6–1
Vítěz3.18. června 2017Stuttgart, NěmeckotrávaŠpanělsko Feliciano López4–6, 7–6(7–5), 6–4
Vítěz4.29. října 2017Vídeň, Rakouskotvrdý (h)Francie Jo-Wilfried Tsonga6–1, 6–4
Vítěz5.11. února 2018Montpellier, Francietvrdý (h)Francie Richard Gasquet7–6(7–2), 6–4
Finalista3.25. února 2018Marseille, Francie (2)tvrdý (h)Rusko Karen Chačanov5–7, 6–3, 5–7
Finalista4.3. března 2018Dubaj, SAEtvrdýŠpanělsko Roberto Bautista Agut3–6, 4–6

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Rok2011201220132014201520162017
Pořadí1627.▲ 494.▲ 192.▲ 133.▲ 78.▲ 15.▼ 18.

Čtyřhra

Rok201220132014201520162017
Pořadí1169.–▲ 810.▲ 263.▲ 88.▼ 160.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucas Pouille na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k Lucas Pouille na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 9. srpna 2015
  2. ↑ La nique Noah au tennis français [online]. Libération, 2015-05-25 [cit. 2015-08-09]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ Lucas Pouille contrata a Ion Tiriac como manager, puntodebreak.com, 5. prosince 2016.
  4. ↑ Lucas Pouille na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20170228a28. února 2017
  5. ↑ Tenniksen maailman paras teinipelaaja on puoliksi suomalainen [online]. hs.fi [cit. 2013-12-22]. Dostupné online. (finsky) 
  6. ↑ Verdasco si odváží titul z Bukurešti. Ve finále porazil Pouilleho [online]. Tenisportal.cz, 2016-04-25 [cit. 2016-04-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ "Rome : Lucas Pouille en demie sans jouer, il sera tête de série à Roland-Garros, "L'Équipe", 13 May 2016.
  8. ↑ a b Pouille Continues Wimbledon 2016 Run Over Tomic [online]. ATP Tour, Inc., 2016-07-05 [cit. 2016-07-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ Wimbledon: Federer odvrátil 3 mečboly. Jaký překonal rekord? Postup slaví i Berdych! [online]. O2 Sport.cz, 2016-07-06 [cit. 2016-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-22. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce