Lucia Bronzettiová
| Lucia Bronzettiová | |
|---|---|
_(52144568860).jpg) Lucia Bronzettiová na French Open 2022 | |
| Stát |  Itálie |
| Datum narození | 10. prosince 1998 (26 let) |
| Místo narození | Rimini, Itálie |
| Bydliště | Anzio, Itálie |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 2 280 748 USD |
| Tenisová raketa | Babolat |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 308–231 |
| Tituly | 1 WTA, 1 WTA 125, 5 ITF |
| Nejvyšší umístění | 46. místo (8. dubna 2024) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2022) |
| French Open | 1. kolo (2022, 2023, 2024) |
| Wimbledon | 1. kolo (2022, 2023, 2024) |
| US Open | 3. kolo (2023) |
| Velké turnaje ve dvouhře | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2024) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 43–85 |
| Tituly | 0 WTA, 2 ITF |
| Nejvyšší umístění | 270. místo (9. prosince 2024) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2023, 2024) |
| French Open | 1. kolo (2022, 2024) |
| Wimbledon | 1. kolo (2022, 2023, 2024) |
| US Open | 1. kolo (2022, 2023, 2024) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2024) |
| Týmové soutěže | |
| Billie Jean King Cup | vítězka (2024) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 11. prosince 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lucia Bronzettiová (* 10. prosince 1998 Rimini) je italská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden turnaj ve dvouhře. V sérii WTA 125 vybojovala jednu singlovou trofej. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v dubnu 2024 na 46. místě a ve čtyřhře v prosinci téhož roku na 270. místě. Trénuje ji Francesco Piccari.[2][3]
V italském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2022 kvalifikačním kolem proti Francii, v níž prohrála čtyřhru spolu s Martinou Trevisanovou za rozhodnutého stavu ve prospěch Itálie, která nakonec zvítězila 3:1 na zápasy. V roce 2024 byla členkou italského výběru, který na finálovém turnaji získal titul. V semifinále i finále přispěla výhrou ve dvouhře.[4] Do roku 2025 v soutěži nastoupila k pěti mezistátním utkáním s bilancí 2–0 ve dvouhře a 1–2 ve čtyřhře.[5]
Itálii reprezentovala na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži. Na úvod dvouhry podlehla pozdější stříbrné medailistce Donně Vekićové z Chorvatska. Do čtyřhry nastoupila s Elisabettou Cocciarettovou. Soutěž opustily v prvním kole po prohře s pozdějšími bronzovými medailistkami Cristinou Bucșovou a Sarou Sorribesovou Tormovou.[6]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v květnu 2014, když na turnaji v italské Casertě, dotovaném 10 tisíci dolary, postoupila z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry pak podlehla Ukrajince Marianně Zakarljukovové z páté světové stovky.[1] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během září 2016 ve švýcarském Sionu, na turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále přehrála pátou nasazenou Švýcarku Karen Kennelovou figurující v sedmé stovce žebříčku.[6][1]
Na okruhu WTA Tour debutovala květnovou čtyřhrou Internazionali BNL d'Italia 2021 v Římě, do níž obdržela s krajankou Nurií Brancacciovou divokou kartu. V úvodním kole však utržily dva „kanáry“ od americko-ruského páru Coco Gauffová a Veronika Kuděrmetovová. V římské singlové kvalifikaci ji vyřadila Slovinka Polona Hercogová. V sezóně 2021, již zahájila na 339. příčce a skončila na 145. místě, si poprvé zahrála hlavní soutěže dvouher. Na letních antukových Ladies Open Lausanne a Palermo Ladies Open, stejně jako zářijovém Zavarovalnica Sava Portorož na tvrdém povrchu, postoupila do čtvrtfinále.[2][6]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském singlu Australian Open 2022 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě postupně dohrály Amandine Hesseová, Valeria Savinychová a Nao Hibinová. V úvodním kole dvouhry zdolala Rusku Varvaru Gračovovou, než jí poté dovolila uhrát jen dva gamy světová jednička Ashleigh Bartyová.[6][1] První trofej na okruhu WTA Tour vybojovala na rabatském Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2023, kam přijela jako 102. žena klasifikace po sérii deseti porážek v úvodních kolech dvouher událostí WTA. Zlepšenou formu prokázala ve čtvrtfinále a semifinále, v nichž proti Alycii Parksové a Sloane Stephensové ztratila celkově jen čtyři hry. V závěrečném utkání porazila Rakušanku Julii Grabherovou z osmé světové desítky po 2 hodinách a 48 minutách. Ve vzájemných duelech se ujala vedení 2–1.[7] Na úvod French Open 2023 nestačila na tuniskou světovou sedmičku Ons Džabúrovou.[8]
Finále na okruhu WTA Tour
| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| Grand Slam (0) | |
| Turnaj mistryň (0) | |
| WTA 1000 (0) | |
| WTA 500 (0) | |
| WTA 250 (1–2 D) | |
Dvouhra: 3 (1–2)
| Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 24. července 2022 | Palermo, Itálie | WTA 250 | antuka |  Irina-Camelia Beguová | 2–6, 2–6 |
| Vítězka | 1. | 27. května 2023 | Rabat, Maroko | WTA 250 | antuka |  Julia Grabherová | 6–4, 5–7, 7–5 |
| Finalistka | 2. | 1. července 2023 | Bad Homburg, Německo | WTA 250 | tráva |  Kateřina Siniaková | 2–6, 6–7(5–7) |
Finále série WTA 125
| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| WTA 125 (1–1 D) | |
Dvouhra: 2 (1–1)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | srpen 2022 | Vancouver, Kanada | tvrdý |  Valentini Grammatikopoulou | 2–6, 4–6 |
| Vítězka | 1. | červenec 2024 | Contrexéville, Francie | antuka |  Majar Šarífová | 6–4, 6–7(4–7), 7–5 |
Tituly na okruhu ITF
| Turnaje okruhu ITF | |
|---|---|
| Turnaje W100 | Turnaje W80 |
| Turnaje W75/W60 | Turnaje W50 |
| Turnaje W35/W25 | Turnaje W15/W10 |
Dvouhra (5 titulů)
| Č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | poražená finalistka | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | září 2016 | Sion, Švýcarsko | W10 | antuka |  Karin Kennelová | 6–3, 7–6(7–5) |
| 2. | listopad 2017 | Šarm aš-Šajch, Egypt | W15 | tvrdý |  Julia Wachaczyková | 6–1, 6–2 |
| 3. | únor 2021 | Šarm aš-Šajch | W15 | tvrdý |  Nefisa Berberovićová | 7–6(7–4), 6–0 |
| 4. | březen 2021 | Le Havre, Francie | W15 | antuka |  Sara Cakarevicová | 6–3, 6–1 |
| 5. | duben 2022 | Chiasso, Švýcarsko | W60 | antuka | Simona Waltertová | 2–6, 6–3, 6–3 |
Čtyřhra (2 tituly)
| Č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | listopad 2018 | Cordenons, Itálie | W15 | antuka | Anastasia Grymalská | Verena Hoferová Maria Vittoria Vivianiová | 7–5, 7–5 |
| 2. | červen 2021 | Grado, Itálie | W25 | antuka |  Isabella Šinikovová | Federica Di Sarraová Camilla Rosatellová | 6–4, 2–6, [10–8] |
Finále soutěží družstev: 2 (1–1)
| Výsledek | č. | datum a místo konání | spoluhráčky | soupeřky | skóre |
|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | Billie Jean King Cup 2023 12. listopadu 2023 Sevilla, Španělsko tvrdý (hala), Estadio La Cartuja | Jasmine Paoliniová Martina Trevisanová Elisabetta Cocciarettová Lucrezia Stefaniniová |  Kanada | 0–2 |
| Leylah Fernandezová Rebecca Marinová Eugenie Bouchardová Marina Stakusicová Gabriela Dabrowská | |||||
| Vítězka | 1. | Billie Jean King Cup 2024 20. listopadu 2024 Malaga, Španělsko tvrdý (hala), Martin Carpena Arena | Jasmine Paoliniová Elisabetta Cocciarettová Sara Erraniová Martina Trevisanová |  Slovensko | 2–0 |
| Rebecca Šramková Anna Karolína Schmiedlová Viktória Hrunčáková Renáta Jamrichová Tereza Mihalíková |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucia Bronzetti na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Lucia Bronzettiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 11. prosince 2024
- ↑ a b MACPHERSON, Alex. Introducing the 2022 Australian Open's Grand Slam debutantes. Women's Tennis Association [online]. 2022-01-15 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lucia Bronzettiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 11. prosince 2024
- ↑ SALLEY, Emily. Billie Jean King Cup 2024: Italy win first title since 2013 with 2-0 victory over Slovakia. BBC Sport [online]. 2024-11-20 [cit. 2024-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lucia Bronzettiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 11. prosince 2024
- ↑ a b c d Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bronzetti outlasts Grabher in Rabat; wins first WTA title. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-28 [cit. 2023-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-28. (anglicky)
- ↑ Takeaways: Jabeur advances past Bronzetti in French Open first round. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-31 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucia Bronzettiová na Wikimedia Commons - Lucia Bronzettiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Lucia Bronzettiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Lucia Bronzettiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Lucia Bronzettiová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
