Lucie Svobodová

Lucie Svobodová
Narození30. března 1963 (61 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povoláníintermediální umělkyně – animátorka – malířka – zpěvačka – básnířka – video umělec – vysokoškolský pedagog
Webová stránkaluciesvobodova.works
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucie Svobodová (* 30. března 1963) je česká výtvarnice působící v Praze. Vizuální umělkyně a průkopnice umění nových médií. Absolvovala pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Jde o zakládající členku pražského Institutu Intermédií, vyučuje grafickou tvorbu na ČVUT, Fakultě elektrotechnické.

Experimentuje s prostorem, pohybem, okamžikem a zpětnou vazbou ve spojení s výpočetní technikou a moderní technikou obecně. Řadu let se zabývá animací, tvorbou videoklipů a jiných druhů vizuálního umění.

Život

Po absolvování VŠUP v Praze, obor filmová a televizní grafika se zabývá elektronickými médii. Vytvořila řadu počítačových animací, několik krátkých filmů animovaných pomocí počítače a klasické malby. Dva roky pracovala na virtuální realitě ovládané mozkovými vlnami s tématem duálního vidění světa. S Michalem Gabrielem tvořila virtuální sochu, realizovala interaktivní projekce, dotykové obrazy i 3D prostorové grafiky. Vydala hudební CD s animacemi, kresbami a poezií. Cíleně směřuje od statických obrazů k obrazům prostorovým a pohyblivým, využívá interaktivní prvky k umocnění dojmu. Používá různé druhy elektronických médií, laser, 3D animační softwary, internet, virtuální realitu, umělou inteligenci, digitální záznam obrazu a zvuku a další aplikace, ale také programování a nově vyrobený hardware. Experimentuje s nejrůznějšími možnostmi – se zvukem, slovem, statickým obrazem nebo pohybem, prostorem, zpětnou vazbou, biofeedbackem a nejnovějšími technologiemi k vyjádření svého záměru. Od začátku své tvůrčí činnosti pracuje v obměnách se základním, ale rozsáhlým tématem. Hledá novou formu pro znázornění tradičních mýtů a archetypů. Vytváří novou realitu a objevuje nové vztahy známých věcí a principů. Vystavuje samostatně i skupinově. Publikovala své práce v řadě tiskovin, v katalozích a dalších médiích.[1]

Studium

  • 1977–1981 Střední uměleckoprůmyslová škola, obor malba, prof. Těšínský
  • 1982–1988 VŠUP, ateliér Filmová a televizní grafika, prof. Jágr
  • 1990 – odborná stáž – 3D animace, Unix a Wavefront, Vancouver, Kanada
  • 1993 – odborná stáž – 3D animace, Alias/Wavefront, Essen, Německo
  • 1994 – Wavefront Technologies training Course, Dynamation and Kinemation, Gent, Belgie

Pedagogické aktivity

Vybraná díla

Vystavuje skupinově i samostatně po celých Čechách a v zahraničí. Publikovala své práce v řadě tiskovin, v katalozích a dalších médiích, jako je TV, rozhlas nebo internet. Zúčastňuje se seminářů, přednášek, panelů, workshopů nebo soutěží (jako člen jury). Jako ohlas na její činnost vyšla řada recenzí, článků, rozhovorů a obsáhlá monografie.[3][1]

Obrázky (1989)

Jeden z prvních experimentálních videofilmů, ve kterém došlo k použití počítačové animace v tehdejším Československu. Obsahově minimalistický pohyblivý obraz lze zařadit do oblasti videoartu. Neustávající pohyb včetně chůze animované postavy je kombinovaný s přiznanou estetikou raného videa a prvotních počítačových pixelů.

Obrázky

Moře (1996)

Film byl vytvořen kombinací špičkové animační 3D techniky s klasickou malbou (hudba: David Koller). Nekonečný labyrint, tvořící architektonickou strukturu, se stává místem pro hledání. Během cesty tímto svébytným prostorem se objevují symbolické výjevy, které mají konkrétní význam ve své posloupnosti a v čase. Cílem je najít východisko a dostat se ven za všechny zdi a překážky.

Film reprezentoval Českou republiku na konferenci Siggraph 1996 v New Orleans. Statický obrázek z filmu byl v katalogu Les Editions de la Cité des Sciences et de l´Industrie – Guide du musée Explora v Paříži.

Moře

Aurobora (1998)

Hudební album (46 min). Základem alba byly básně a deníkové záznamy, které zhudebnil Bradley Stratton. Ve studiu pak celá hudební složka vznikala společně s Dušanem Lippertem. Kromě písní byl součástí i CD-ROM, který obsahoval texty, zvuky, videa a interaktivní hry. Album se umístilo na nejvyšších příčkách ve volbě čtenářů časopisu Rock & Pop – Velká sedma a dále objev, album a skladba roku. Také se umístilo v hitparádách Rádia 1. Hudba: Bradley Stratton, zpěv, texty, hudba: Lucie Svobodová, zvuk: Dušan Lippert, CD-ROM: Ivan Tatíček[4]

Náladová alternativní elektronická hudba se zajímavým hlasem a texty Svobodové byly příslibem do budoucna, bohužel zůstalo u jediného vydaného CD.

Pavel Mandys

Aurobora

Radiála (2001)

Soubor velkoformátových digitálních grafik, které vznikaly kombinací kreseb, maleb a algoritmů. Biomorfní tvary a struktury měly podle původního záměru tvořit jeden celek jako velký organismus. Zároveň je ale každá svébytným individuálním výstupem. Některé z těchto grafik jsou ve stálé sbírce grafiky NG v Praze a Galerie hlavního města Prahy.

Radiála

Maxwellova rovnice (2014)

„Plátno je virtuální pole a virtuální pole je plátno. Program sám o sobě netvoří – vizualizuje. Program není štětec, ten však do této souhry musí jednou rovněž vstoupit. Výsledky experimentování s technologiemi, jejichž účelem není extenze média, nýbrž jeho transgrese – a to z obou stran: překračují hranice dosud běžné definice umění a stejně tak i hranice hardwarových manuálů.“

Miroslav Petříček

Maxwellova rovnice
Maxwellova rovnice

Nejasný předmět touhy (2014)

„Nejasný předmět touhy je záměrným plýtváním tvůrčí energie a prostředků, jejíchž efektem nejspíše bude, že ani jeden ze jmenovaných typů diváků / aktérů nebude plně saturován. Teprve v této všeobecné nespokojenosti (ať se to zdá postavené na hlavu) se ovšem naplňuje autorčin cíl přenést recepci touhy a jejího předmětu z jejich konvencionálního ztotožnění s konkrétními reprezentacemi k debatě o hlubším pozadí touhy a jejích stereotypních projekcích.“

Jiří Ptáček

Nejasný předmět touhy

Socha bohyně Diany – Memento (2016)

Světelná a zvuková plastika Socha bohyně Diany byla inspirovaná původním bronzovým originálem Františka Rouse, který byl odcizen. Socha byla vytvořena ve spolupráci s Petrou Vlachynskou a osazena na stejné místo sto let po instalaci původní sochy. Svítící obrys se stal zhmotnělou vzpomínkou, ale současně instalace zaplnila prázdnotu místa dílem ryze současným a novým. Má připomínat pomíjivost všech věcí i vzpomínek a zároveň možnost jejich návratu v jiné podobě. Ztráta kulturní památky se tak proměnila díky uměleckému počinu v pozitivní situaci a znovu oživila komunitní místo.

Vidíš, tedy jsem (2022)

Vidíš, tedy jsem je videoinstalace s tematikou šíření informací a jejich degradace během sdílení. Každý další pokus o předání deformuje původní zprávu až do abstrahované podoby. Videoinstalace byla součástí výstavy Time Lapse v Galerii Kritků.[5]

Time Lapse-3N

Vybrané kolektivní a samostatné výstavy

  • 1989 Salon výtvarných umělců, Den Videa, Pražské výstaviště, Praha (katalog)
  • 1993 GALERIE RaDOST, Praha (katalog)
  • 1994 Galerie Nový Horizont, Praha
    Český obraz elektronický, Mánes, Praha (katalog)
    Český obraz elektronický, Národní technické muzeum, Praha
  • 1995 Video de Creation Tcheque Nimes, France
    Orbis Fictus, Valdštejnská jízdárna, Praha (katalog)
    Imagina – Festival International du film de Femmes, Francie
    Meridiens, France
  • 1996 Siggraph, U.S.A. (katalog)
    Hi-tech, Dům umění, Brno
  • 1997 Nová média, Liberec
    Umění ve veřejném prostoru, Veletržní palác, Praha (katalog)
  • 1998 Cyberculture and Technoscience, U knihomola, Praha
    Apollonia, Lanterne magique, Strasbourg, Francie (katalog)
  • 1999 FaVU – současná tvorba, Dům umění, Brno
  • 2000 Entermultimediale, Pražský hrad, Praha (katalog)
    Živly, / České muzeum výtvarného umění, Praha (katalog)
    Nová média-Cheb 2000, Galerie G4, Cheb
    Auropla.net 2000, webová stránka
  • 2001 Salon-Nová média, Městská galerie Polička
    Mezinárodní festival multimediálního umění, Dom, Moskva
  • 2002 Umělecké dílo ve veřejném prostoru, design hotel Andel's, Praha
  • 2003 Nová média-Cheb, městské divadlo, Cheb
  • 2005 Entermultimediale2, Žižkovská věž, Praha (katalog)
    Hiddenland, galerie Fotografic, Praha
  • 2006 Premiéra, galerie Havelka, Praha (monografie)
  • 2007 Display a matrice, kulturní centrum v Haifě, Izrael
    Voda, led, sklo, Galerie G4, Cheb
    Transgenesis: umělci v laboratořích, Akademie věd, Praha
  • 2008 Festival evropské kultury, Le Musée National des Beaux-Arts, Alžír
    Lucie Svobodová a Jan Vičar, Bio-graph, galerie Ars, Brno
    Nová média a digitální grafika, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
  • 2009 Grafika roku 2008, Clam-Gallasův palác, Praha
  • 2010 EXPO 2010, Šanghaj, Čína (Osvěžovač smyslů v samostatném modulu, hudba: Jan. P. Muchow)
  • 2010 Querspur, Videokunst  festival, 2010, Linz, Rakousko
  • 2013 Šedesát vteřin do minuty, Národní technická Knihovna, Praha
    Retrospektivní projekce v AVIT (Asociace videa a intermedií), Praha
    (Des)orientation Archivováno 18. 1. 2022 na Wayback Machine., výstava Magdaleny Jetelové, Muzeum umění Olomouc
  • 2014 Nejasný předmět touhy, Nau Gallery,[6] Praha
    Maxwellova rovnice, Veletržní palác, Národní galerie Praha (katalog)
  • 2015 ©copy it right!, Praha
    Transfer, Praha
  • 2016 Socha bohyně Diany – memento, instalace ve veřejném prostoru, Letenské sady, Praha
  • 2019 Viva video, video viva, dokumentární film, režie: Adéla Komrzý[7]
  • 2020 Pohyblivý obraz ve městě Galerie kritiků, Praha
    Animace / Animácia 100 years of Czechoslovak, Czech and Slovak Film Animation, Austrian Filmmuseum, Vídeň
  • 2021 Světlo je můj svědek,[8] CUBExCUBE gallery, Liberec
    Videoarchiv uvádí | Český obraz elektronický 1994, kino Ponrepo, Praha
    Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová, Artyčok.TV / premiéra PAF
  • 2022 100 let animace | Co je animace?, kino Ponrepo, Praha
    Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová, PAF, Olomouc
    Timelapse, Galerie Kritiků, Praha
    Anti Conflict Team, Ex Post, Praha
    Potkat jelena/ motiv jelena a laně v moderním a současném umění, Galerie města Trutnova, Trutnov

Zastoupení ve sbírkách

Publikační činnost

  • Monografie Hyperporyv představuje reprezentativní průřez tvorbou Lucie Svobodové v oblastech: nová média, animace, grafika, fotografie ad. za období 1988–2006. Kniha je rozdělena do pěti částí, obsahuje autobiografické texty, zahrnuje interaktivní projekty Nebe, peklo, ráj; Socha; Yonisféra; Aurobora a další. ISBN 80-86300-83-8[3]

Odkazy

Reference

  1. a b Lucie Svobodová: životopis [online]. [cit. 2009-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-30. 
  2. Doplňující informace k předmětu B0B39GRT [online]. ČVUT FEL [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  3. a b WOLMUTH, Radek. 06' Hyperporiv [online]. Arbor Vitae [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. 
  4. MUDRA, Jan. Lucie Svobodová – Aurobora 1998 (making of) [online]. [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 
  5. SVOBODOVÁ, Lucie. Timelapse | Vidíš, tedy jsem [online]. Lucie Svobodová, 2022-07-17 [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 
  6. Nejasný předmět touhy [online]. NAU Gallery. Dostupné online. 
  7. Viva video, video viva [online]. YouTube. Dostupné online. 
  8. Světlo je můj svědek [online]. YouTube. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Lucie Svobodová - Diana Rous2.jpg
Autor: Jan.vosynek, Licence: CC BY-SA 4.0
původní socha Bohyně Diany
Lucie Svobodová - Nejasný předmět touhy.jpg
Autor: Lucie Svobodová , Licence: CC BY-SA 4.0
Nejasný předmět touhy (2016)
Lucie Svobodová - socha bohyně Diany Memento.jpg
Autor: Lucie Svobodová , Licence: CC BY-SA 4.0
socha bohyně Diany – Memento (2016)
Lucie Svobodová - Time Lapse-3N.jpg
Autor: Lucie Svobodová , Licence: CC BY-SA 4.0
Vidíš, tedy jsem (2022)
Lucie Svobodova portrét.jpg
Autor: Pepa Dvořáček, Licence: CC BY-SA 4.0
Lucie Svobodová portet
Lucie Svobodová - Maxwellova rovnice1.jpg
Autor: Lucie Svobodová , Licence: CC BY-SA 4.0
Maxwellova rovnice (2014), instalace