Lucile Randonová

Lucile Randonová
Lucile Randonová (Desetiletí od 1920)
Rodné jméno	Lucile Randon
Jiná jména	Sestra André
Narození	11. února 1904 Alès, Francie Francie
Úmrtí	17. ledna 2023 (ve věku 118 let) Toulon, Francie Francie
Bydliště	Vichy (1945–1973) La Baume-d'Hostun (1973–1979) Les Marches (1979–2009) Toulon (2009–2023)
Povolání	všeobecná sestra a řádová sestra
Známá jako	nejstarší žijící člověk (19. dubna 2022 – 17. ledna 2023)
Titul	Římskokatolická řádová sestra
Nábož. vyznání	římskokatolická církev (od 1923)
Příbuzní	André Randon (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucile Randonová (nepřechýleně Lucile Randon; 11. února 1904 Alès – 17. ledna 2023 Toulon^[1]), také známá jako sestra André, se stala po smrti Kane Tanakaové se svým věkem 118 let a 340 dní nejstarším žijícím ověřeným člověkem, o jehož věku nebyly pochybnosti. Byla také nejstarším přeživším covidu-19, který prodělala měsíc před oslavou 117. narozenin.

V posledních letech života žila v pečovatelském domě ve francouzském Toulonu. V mládí konvertovala ke katolicismu, stala se řádovou sestrou a působila jako učitelka, guvernantka a misionářka až do svých 75 let, kdy odešla do důchodu.

Osobní život

Lucile Randonová se narodila 11. února 1904 ve francouzském Alès do rodiny Paula Randona a Alphonsine Delphine Yéta Soutoulové. Měla dva starší bratry a dvojče Lydii, která zemřela ve věku jednoho roku. Vyrůstala v protestantské rodině a její děd byl pastorem. Ve věku dvanácti let se stala guvernantkou třech dětí v Marseille. O šest let později, v roce 1922, již působila jako učitelka a guvernantka pro významnou rodinu z Versailles, kde pracovala až do roku 1936. Následující rok, ve věku 19 let, konvertovala ke katolicismu. V roce 1944 vstoupila do řádu Milosrdných sester a přijala řádové jméno Sestra André k uctění památky mrtvého bratra.

Po skončení druhé světové války odešla Lucile Randonová na misii do nemocnice ve Vichy, kde pečovala o sirotky a staré. Její misie trvala 28 let. Poté byla v roce 1973 přemístěna do jiné nemocnice, tentokrát v obci Baume-d'Hostun, kde sloužila noční směny. O šest let později, ve věku 75 let, odešla do důchodu a vstoupila do EHPAD (síť pečovatelských domů pro důchodce ve Francii) v Savojsku, kde setrvala dalších 30 let. 25. října 2009 se přesídlila do domova důchodců v Toulonu. K příležitosti 115. narozenin jí papež František poslal osobní dopis s blahopřáním, který mimo jiné obsahoval také požehnaný růženec. V roce 2021 uvedla, že je ve svém současném domově šťastná, nicméně si přeje se opět shledat se svými prarodiči a bratrem v nebi. Zemřela dne 17. ledna 2023 ve věku 118 let.^[1]

Zdraví a dlouhověkost

Po propuknutí epidemie covidu-19 v domově důchodců, kde setrvávala, byla 16. ledna 2021 pozitivně testována na onemocnění. Její průběh byl bezpříznakový a konfirmační test, který byl proveden těsně před jejími 117. narozeninami, byl negativní, čímž se stala nejstarším přeživším covidu-19 na světě. Dne 19. dubna 2022, po smrti Kane Tanakaové, se stala nejstarším žijícím člověkem na světě.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucile Randon na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucile Randonová na Wikimedia Commons