Lucina (mytologie)

Lucina (latinsky Lūcīna) je římská bohyně porodu, která bděla u lože rodičky. Ženy ji žádali o pomoc s rozpuštěnými vlasy a bez uzlů na oděvu, po porodu byla v atriu umístěna mensa „stůl“ pro tuto bohyni. Byla ztotožněna s řeckou bohyní porodu Eileithýiou.[1]

Splývala s Junonou, a jméno Lucina se tak stalo titulem této bohyně. Kult Juno Luciny měl být v Římě zaveden sabinským králem Titem Tatiem a na ostrohu na vrchu Esquilinu zvaném Cispius založen její posvátný hájlucus, snad doplněný svatyní do které byl po narození dítěte odevzdáván dar. Roku 375 př. n. l. byl na tomto místě postaven chrám - Aedes Junonis Lucinae. Založení chrámu bylo slaveno 1. března což byl také svátek zvaný Matronalia zasvěcený Juno Lucině.[2]

Ovidius ve svých Fasti – básnické skladbě o římském kalendáři a svácích vzniklé na počátku 1. století, ztotožňuje Lucinu s Junonou a nabízí výklad jejího jména z lucus „háj“ nebo z lucis „světlo“ a vzývá ji aby chránila těhotné a přivedla zralé dítě z lůna. Na jiném místě však její jméno vykládá z luces „dny“.[3]

Lucina také splývala s Dianou, která byla taktéž chápána jako bohyně porodu. Varro přímo ztotožňuje Juno Lucinu s Dianou a chápe ji jako bohyni co pomáhá dětem na světlo, na základě etymologie iuvo „pomáhat“ a lux „světlo“.[4]

Reference

  1. NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-264-3. S. 117–118. 
  2. BALL PLATNER, Samuel. A Topographical Dictionary of Ancient Rome - Aedes Junonis Lucinae [online]. Oxford University Press, 1929 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  3. Publius Ovidius Naso. Poetry in Translations - Fasti [online]. [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  4. GREEN, C. M. C. Roman Religion and the Cult of Diana at Aricia. [s.l.]: Cambridge University Press, 2012. ISBN 978-1107407534. S. 135–137. 

Externí odkazy