Luděk Novák

PhDr. Luděk Novák, CSc.
Narození23. ledna 1929
Votice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí28. června 1978 (ve věku 49 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníhistorik umění
Partner(ka)Eva Petrová
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Luděk Novák ( 23. ledna 1929, Votice28. června 1978, Praha)[1] byl historik umění, kurátor, estetik, kritik a fotograf.

Život

V letech 1948–1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění (prof. Jaroslav Pešina, Jaromír Neumann) a obhájil zde rigorózní práci Česká portrétní malba v období národního probuzení (1952, PhDr.) a kandidátskou dizertaci Česká portrétní malba 19. století (1961, CSc.).

Před rokem 1948 byl v kontaktu s okruhem spořilovských surrealistů. V letech 1953–1972 byl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V polovině 60. let byl jedním z iniciátorů vzniku Bloku tvůrčích skupin, od roku 1964 byl členem prezidia nově zvoleného Svazu československých výtvarných umělců a šéfredaktorem časopisu Výtvarné umění. Roku 1967 byl členem výstavní komise I. pražského salonu a roku 1970 komisařem čs. pavilónu na 35. benátském Bienále. Na počátku normalizace byl z ÚTDU ČSAV propuštěn. Do roku 1971 publikoval v časopisech Umění, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Kulturní tvorba, Acta scaenographica, Estetika, dějiny a současnost, Sešity pro mladou literaturu, ad.[2]

Partnerkou a spolupracovnicí Luďka Nováka byla teoretička umění Eva Petrová.

Dílo

V 50. letech se zabýval malířstvím 19. století (Mánes, Machek, Švabinský, Horčička). Těžištěm jeho odborné práce je řada studií, zabývajících se teorií umění, které publikoval od poloviny 50. let až do roku 1972.[3][4][5] Zaměřil se rovněž na generační hnutí a formování výtvarných skupin, zejména skupiny Trasa a s tím související teoretická východiska poválečného moderního umění.

Jeho nejrozsáhlejším dílem je kniha Století moderního malířství (1865–1965), vydaná roku 1968. Je autorem textů antologie 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky (1968), spoluautorem Encyklopedie českého výtvarného umění (1975) a spolu s H. Volavkovou je rovněž autorem textů v knize Malé dějiny malířství (Orbis, 1971). I po propuštění z ÚTDU ČSAV pracoval nadále jako teoretik umění, ale jeho připravené rukopisy Teorie umění, Výtvarná estetika a studie o české výtvarné kritice 2. pol. 19. století nebyly publikovány. Posmrtně vyšly některé jeho texty jako hesla v Nové encyklopedii českého výtvarného umění (Academia, 1995).

Bibliografie (výběr)

  • Vincent van Gogh, SNKLHU, Praha 1959
  • Antonín Machek, Nakladatelství Československé akademie věd (NČAV), Praha 1962
  • Moderní malířství, 112 s., vyšlo jako příloha časopisu Mladý svět 1963
  • Rudolf Kremlička, SNKLU, Praha 1964
  • O smyslu obrazů, Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, Praha 1964
  • Postimpresionismus, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1965
  • Století moderního malířství (1865–1965), 412 s., Orbis, Praha 1968
  • 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, Praha 1968
  • Nová figurace, Obelisk, Praha 1970

Reference

  1. Úmrtí (Kronika), Výtvarná kultura, 2, 5, 1978
  2. A. Horová, L. Slavíček, in: Slavíček L, 2016, s. 1017
  3. L. Novák, Theorie odrazu a výtvarné umění, Výtvarné umění 5, 1955, s. 458–464
  4. L. Novák, Obsah a forma v současném malířství, Umění 4, 1956, s. 1–6
  5. L. Novák, Česká výtvarná teorie po roce 1945, Umění 9, 1961, s. 172–189

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.): Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1017–1018, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002 (X. Nov – Pat), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2002, s. 48

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“