Luddité

Luddité byli angličtí řemeslníci a dělníci, kteří na počátku 10. let 19. století utvořili sociální hnutí zvané luddismus za účelem zničit stroje a překazit jejich zavádění v továrnách, poněvadž masová strojová výroba okrádala lidi o práci. Toto hnutí bylo nejrozšířenější mezi textilními řemeslníky, kteří ničili tkalcovské stroje.[1]

Pro dnešní dobu je aktuální pojem neoluddismus, který vychází z tradice odmítnutí modernizace. Neoluddité usilují o odstranění moderní technologie, která má podle nich špatný vliv na lidstvo, a o její nahrazení alternativními a šetrnějšími technologiemi.

Sociální a filozofický kontext

Průmyslová revoluce, která začala v druhé polovině 18. století ve Velké Británii, vyvolala několik sociálních změn v tehdejší společnosti. Dříve se výroba soustředila na venkov a dělníci se živili domácí výrobou, která nyní přestala být produktivní. Rolníci se stali nekvalifikovanou pracovní silou. Kolem roku 1820 se dělníci začali přesouvat do měst za prací v továrnách. Nastala tak velká vlna urbanizace.[2] Mezi dělníky převládal ale pocit, že stroje je okrádají o práci a viděli je jako příčinu jejich bídy. Začali tedy manifestačně rozbíjet stroje – aktivita, která získala název luddismus podle mytologické postavy anglického tkalce Neda Ludda. Toto hnutí vyvrcholilo v Anglii počátkem 19. století a ve zbytku Evropy během 30. a 40. let. V této době také vzniklo několik dělnických hnutí následována odbory a později také dělnickými stranami.[3]

Luddité jsou v postmoderní společnosti často idealizováni různými ekologickými hnutími, jsou vnímáni jako předchůdci naší potřeby chránit přírodu (a sebe samého) před průmyslovým rozvojem, čehož dříve dosahovali ničením strojů a celkovou nevolí k technologii. Tuto teorii vyvrací americký univerzitní profesor Steven E. Jones v knize Against Technology: From the Luddities to Neo-Luddism (2006). Podle Jonese byli luddité sami o sobě technology, každý z nich byl odborníkem na určité specializované techné (řemeslo), které jim zajišťovalo obživu. S příchodem průmyslové revoluce luddité čelili tváří v tvář nahrazení vlastní kvalifikované pracovní síly stroji, které vyráběly rychleji a levněji. Důvodem ničení strojů byla tedy potřeba ochrany a zachování jejich řemeslné zručnosti (jež s příchodem průmyslové revoluce již nebyla třeba) z důvodů spíše ekonomických (boj s chudobou, zajišťování obživy) než environmentálních.[4]

Historie

Jméno tohoto uskupení pochází od imaginárního vůdce Neda Ludda, poté, co údajně v roce 1779 v Leicesteru rozbil pletací stroj. Pověst o něm se v lidovém podání uchovala v jeho kraji a během nepokojů 1811–12 si jej povstalí dělníci zvolili jako svůj symbol. Do dalších regionů se postava rozšířila díky ústnímu předávání nebo vlivem novin.[5]

K hlavním nepokojům začalo docházet v Nottinghamu v březnu 1811, kde bylo zničeno na šedesát mechanických pletacích strojů.[6]

Jeden z nejvýraznějších projevů luddismu se stal večer 4. listopadu 1811, v malé vesnici Bulwell, zhruba čtyři kilometry severně od Nottinghamu, kde se shromážděná skupina mužů rozhodla se svými sekyrami a kladivy pochodovat k domu tkalcovského mistra.[7] Od listopadu 1811 se luddité prezentovali více disciplinovaněji. Rozbíjení strojů již nebylo prací výtržníků, ale menších organizovaných skupin, které se v noci rychle přemisťovaly z vesnice do vesnice. Z Nottinghamshire se nepokoje dále rozšířily do dalších regionů, zejména do Leicestershireu a Derbyshireu, až do února 1812.[8] K důležitým centrům nepokojů patřily i hrabství Lancashire a Yorkshire. Mezi lety 1811 až 1812 způsobili luddité svojí činností škodu v řádu sta tisíc liber.[9]

Britská vláda se touto situací musela zaobírat. Na luddity byly, jako na každou jinou kriminální skupinu, vypisovány odměny za účelem zjištění informací, které by vedly k jejich usvědčení.[10] Vláda se uchýlila k využívání vyzvědačů, kterým se podařilo proniknout do určitých oblastí ovládaných luddity.[11] Postupem času přijala britská vláda tvrdší opatření, revolty byly násilně potlačovány, luddité zatýkáni a souzeni. Zákon klasifikoval ničení strojů jako velice závažný zločin.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Hroch, Miroslav, ed. a kol. Encyklopedie dějin novověku 1492-1815. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. 415 s. ISBN 80-7277-246-5. S. 176–177
  2. ↑ KULHÁNEK, Ivan. Klopýtání přes budoucnost: dějiny Evropy od Vídeňského kongresu 1815 do roku 2005 : Evropa 19. a 20. století v politických a sociálně-ekonomických souvislostech. 1. vyd. Praha: Academia, 2008, 362 p. ISBN 80-200-1608-2. S. 30.
  3. ↑ Sirůček, Pavel a kol. Hospodářské dějiny a ekonomické teorie: (vývoj, současnost, výhledy). Vyd. 1. Slaný: Melandrium, 2007. 511 s. ISBN 978-80-86175-53-9. S. 28.
  4. ↑ JONES, Steve E. Against technology: from the Luddites to neo-Luddism. CRC Press, 2006, 288 stran. ISBN 978-0-415-97868-2. S. 20.
  5. ↑ NAVICKAS, Katrina, 2005. The search for ‘General Ludd’: the mythology of Luddism. Social History. 8., roč. 30, č. 3, s. 284. ISSN 03071022.
  6. ↑ THOMPSON, E. P. The making of the English working class. [New ed.]. Harmondsworth: Penguin, 1980. ISBN 978-014-0136-036. s. 604–605.
  7. ↑ SALE, Kirkpatrick, 1999. The achievements of „General Ludd": A brief history of the Luddites. The Ecologist. 9., roč. 29, č. 5, s. 310. ISSN 02613131.
  8. ↑ THOMPSON, The making of the English working class, s. 605
  9. ↑ ANON., 2011. Here’s Where the Word Luddite Really Comes From History]. Gizmodo [Gizmodo - Blog] [online]. 5.9. [vid. 8. prosinec 2014]. Dostupné z: http://search.proquest.com.ezproxy.is.cuni.cz/pqcentral/docview/887537266/25AD281794F4F4EPQ/1?accountid=15618 – Stránka vyžaduje přihlášení pomocí Centrální autentizační služby UK!
  10. ↑ THOMPSON, The making of the English working class. s. 533.
  11. ↑ THOMPSON, The making of the English working class. s. 538.

Literatura

  • ANON., 2011. Here’s Where the Word Luddite Really Comes From History]. Gizmodo [Gizmodo - Blog] [online]. 5.9. [vid. 8. prosinec 2014]. Dostupné z: http://search.proquest.com.ezproxy.is.cuni.cz/pqcentral/docview/887537266/25AD281794F4F4EPQ/1?accountid=15618.
  • JONES, Steve E. Against technology: from the Luddites to neo-Luddism. CRC Press, 2006, 288 stran. ISBN 978-0-415-97868-2. S. 16–17, 20.
  • KACZYNSKI, Theodore. The Unabomber Manifesto: Industrial Society & Its Future. Jolly Roger pr., 1995. ISBN 0-9634205-2-6 https://web.archive.org/web/20130706104201/http://cyber.eserver.org/unabom.txt.
  • Hroch, Miroslav, ed. a kol. Encyklopedie dějin novověku 1492-1815. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. 415 s. ISBN 80-7277-246-5. S. 176–177
  • Kulhánek, Ivan. Klopýtání přes budoucnost: dějiny Evropy od Vídeňského kongresu 1815 do roku 2005: Evropa 19. a 20. století v politických a sociálně-ekonomických souvislostech. Vyd. 1. Praha: Academia, 2008. 362 s. Historie. ISBN 978-80-200-1608-9. S. 30.
  • NAVICKAS, Katrina, 2005. The search for ‘General Ludd’: the mythology of Luddism. Social History. 8., roč. 30, č. 3, s. 284. ISSN 03071022.
  • GLENDINNING, Chellis. "Notes towards a Neo-Luddite manifesto". Utne Reader, 1990. http://theanarchistlibrary.org/library/chellis-glendinning-notes-toward-a-neo-luddite-manifesto.
  • SALE, Kirkpatrick, 1999. The achievements of „General Ludd“: A brief history of the Luddites. The Ecologist. 9., roč. 29, č. 5, s. 310. ISSN 02613131.
  • Sirůček, Pavel a kol. Hospodářské dějiny a ekonomické teorie: (vývoj, současnost, výhledy). Vyd. 1. Slaný: Melandrium, 2007. 511 s. ISBN 978-80-86175-53-9. S. 28.
  • THOMPSON, E.P. The making of the English working class. [New ed.]. Harmondsworth: Penguin, 1980. ISBN 978-014-0136-036. s. 533, 538, 604, 605.

Související články

Externí odkazy