Ludmila Pecháčková

Ludmila Pecháčková
Rodné jménoLudmila Skokanová
Narození3. února 1906
Praha-Holešovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. července 1988 (ve věku 82 let)
tamtéž
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPražská konzervatoř
Povolánísubreta, tanečnice, spisovatelka a dramatička
ChoťCyril Pecháček
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludmila Pecháčková, rozená Skokanová (3. února 1906 Praha-Holešovice[1] – 11. července 1988 Praha)[2][3] byla česká subreta, tanečnice, žurnalistka a spisovatelka, autorka nenáročné, zejména milostné četby, dívčích románů, knih pro mládež a životopisů významných osobností.[4] Publikovala pod pseudonymem Lída Merlínová.[2]

Život

V roce 1925 absolvovala dramatickou konzervatoř, poté krátce působila jako elévka v Národním divadle v Praze a pak v operetním souboru olomouckého divadla.[4] Zde poznala skladatele, dirigenta a pedagoga Cyrila Pecháčka, za něhož se provdala.[5] Vedla zde také soukromou taneční školu a působila jako žurnalistka.[5] V roce 1940 se manželé přestěhovali do Dvora Králové a po válce zpět do Prahy. Tam Pecháčková působila jako učitelka tance. Po manželově předčasném skonu v roce 1949 navázala vztah s partnerkou (již v roce 1950 jí k prvnímu výročí věnovala knihu Muž na stráži), s níž zůstala patrně do konce života.[3]

Dílo

V roce 1929 vydala román s homoerotickou tematikou Vyhnanci lásky, jako první svazek nové erotické edice Faun pražského nakladatele A. Krále.[6] V roce 1934 následoval v nakladatelství Šolc a Šimáček román Lásky nevyslyšené a v roce 1937 dvoudílný román Dobrodruzi sexu, oba ve stylu (heterosexuální) červené knihovny.[7]

Když byl v roce 1931 založen časopis Hlas sexuální menšiny, začala do něj přispívat beletristickými texty a esejemi.[5]

Ve spolupráci s manželem napsala parodickou operetu Alfa a Omega s podtitulem moderní Robinsonky.[3]

V roce 1939 byl podle jednoho z jejích mnoha románů natočen film Zlatý člověk.[3][8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. sv. Antonína v Holešovicích
  2. ↑ a b LISHAUGEN, Roar; SEIDL, Jan. Generace hlasu. Česká meziválečná homoerotická literatura a její tvůrci. In: PUTNA, Martin C. Homosexualita v dějinách české kultury. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2000-0. S. 234. Dále jen Lishaugen (2011).
  3. ↑ a b c d Lishaugen (2011), str. 236.
  4. ↑ a b FORST, Vladimír, a kolektiv. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 3 M-Ř. Svazek I, M-O. Praha: Academia, 2000. S. 240.  Cit. in: Lishaugen (2011), str. 234.
  5. ↑ a b c Lishaugen (2011), str. 235.
  6. ↑ Lishaugen (2011), str. 237.
  7. ↑ Lishaugen (2011), str. 239.
  8. ↑ Ludmila Pecháčková v Internet Movie Database (anglicky)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“