Ludmila Smělíková

Ludmila Smělíková
Narození24. března 1921
Napajedla
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí4. srpna 1944 (ve věku 23 let)
Věznice Pankrác
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopravena gilotinou
BydlištěNapajedla
Národnostčeská
Povoláníúčetní
Zaměstnavatelépalírna Emanuel Löwy a syn Napajedla
ChoťJosef Smělík mladší
RodičeJosef Vodárek, Anděla Maňasová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludmila Smělíková (rozená Vodárková, 24. března 1921 Napajedla – 4. srpna 1944 Věznice Pankrác) byla česká odbojářka z období druhé světové války popravená nacisty.

Život

Ludmila Smělíková se narodila 24. března 1921 v Napajedlech v okrese Zlín v rodině Josefa a Anděly Vodárkových. Pracovala jako úřednice v napajedelské palírně Emanuel Löwy a syn. V září 1939 se vdala za hostinského Josefa Smělíka. Oba se zapojili do protinacistického odboje ve skupině místního skautského vedoucího Jaroslava "Jerry" Hodného[1] (1893–1942). Skupina shromažďovala zbraně určené pro odboj v Ostravě. Jan Cwirz (popraven 1954), který zajišťoval kontakt mezi oběma skupinami, se stal konfidentem gestapa a na základě informací od něj získaných proběhlo zatýkání v obou městech. Ludmila Smělíková byla zatčena v lednu 1943, vězněna byla ve Zlíně, Uherském Hradišti a Brně. Tam byla zvláštním soudem odsouzena k trestu smrti, následně převezena do pankrácké věznice v Praze, kde byla 4. srpna 1944 popravena v tamní sekyrárně. Manžel Josef byl popraven 4. května 1944 ve Vratislavi.[2]

Posmrtná ocenění

  • Po Ludmile Smělíkové byla pojmenována mateřská školka v Napajedlech v ulici Na Malině. Školka již zanikla, budova slouží jako hotel a restaurace.

Rodina

  • Matka Anděla Vodárková a bratr Josef Vodárek byli rovněž vězněni, válku přežili. Otec Josef Vodárek v době války již nežil.
  • Tchán Josef Smělík starší (1884-1947) byl komunistickým protinacistickým odbojářem zatčeným v roce 1943. Z koncentračního tábora se po skončení války vrátil, ale díky následkům věznění v únoru 1947 zemřel.[3]
  • Tchyně Božena Smělíková (†1952) byla za odbojovou činnost rovněž vězněna, přežila pochod smrti.[4]
  • Švagr Antonín Smělík (†1938) padl jako interbrigadista u řeky Ebro.[5]
  • Švagr Břetislav Smělík (*1927) byl v šestnácti letech zatčen a tvrdě vyslýchán gestapem, válku přežil.[6]
  • Švagrová Olga Vaňková byla zatčena gestapem, válku ale přežila. Její manžel zahynul.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Historie skautingu v Napajedlech na stránkách místního oddílu
  2. ↑ Josef Smělík v Encyklopedii dějin města Brna
  3. ↑ Josef Smělík v Encyklopedii dějin města Brna
  4. ↑ Božena Smělíková v Encyklopedii dějin města Brna
  5. ↑ Antonín Smělík v Encyklopedii dějin města Brna
  6. ↑ Břetislav Smělík v Encyklopedii dějin města Brna
  7. ↑ Olga Vaňková v Encyklopedii dějin města Brna

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“